28. 11. 2002
ID: 20036upozornění pro uživatele
Pojem výrobku a vadného výrobku v souvislosti s odpovědností za výrobek
Problematika odpovědnosti za výrobek je podle platného stavu v České republice upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Tento zákon, který byl přijat v březnu roku 1998, byl poměrně významně novelizován v červnu roku 2000, a to s účinností od 1. září 2000.
Problematika odpovědnosti za výrobek je podle platného stavu v České republice upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Tento zákon, který byl přijat v březnu roku 1998, byl poměrně významně novelizován v červnu roku 2000, a to s účinností od 1. září 2000.
Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku celkem věrně reflektuje Směrnici Rady EHS č. 85/374 EEC o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, jež v podstatě zavedla jednotný režim odpovědnosti za škody způsobené vadnými výrobky pro členské státy.
V zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je pojem výrobek definován v § 3. Podle dikce tohoto ustanovení je pro účely uvedeného zákona výrobkem jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh. Výrobkem jsou rovněž součásti i příslušenství věci movité a nemovité. Za výrobek se považuje i například elektřina.
V této souvislosti je důležité podotknout, že právě toto ustanovení bylo významně poznamenáno novelou z června roku 2000. Do tehdejší doby totiž zákon pod pojem výrobek nezahrnoval zemědělské a lesní přírodní produkty a zvěř, pokud neprošly prvotním zpracováním. Tato původní koncepce využívala možnosti, jež nabízela výše uvedená Směrnice, tedy možnosti vyloučit prvotní zemědělské produkty z definice pojmu výrobek. Byla však přijata závazná směrnice EU č. 99/34/EC, která již platí a uložila všem členským státům, aby, pokud možnosti vyloučit z pojmu výrobek prvotní zemědělské produkty a zvěřinu využily, tuto výjimku zrušily. Český zákonodárce tedy novelou z roku 2000 velmi pružně na tuto situaci zareagoval a definice pojmu výrobek je v souladu se směrnicí EU.
I v případě pojmu vadného výrobku zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku téměř odpovídá směrnici. Výrobek je podle zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na prezentaci výrobku včetně poskytnutých informací, nebo předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo dobu, kdy byl výrobek uveden na trh. Zákon dále uvádí, že výrobek nelze považovat za vadný pouze z toho důvodu, že později byl uveden na trh výrobek dokonalejší.
Důležitým pojmem při vymezení vadného výrobku je termín jeho bezpečnosti. Pojem bezpečnosti výrobku je v českém právu vymezen v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a to tak, že bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu.
Jak z ustanovení § 4 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku vyplývá, je důležitou okolností pro posuzování vadnosti výrobku též skutečnost, kdy byl výrobek uveden na trh. Touto dobou je podle již zmíněného zákona č. 22/1997 Sb., okamžik, kdy výrobek poprvé přechází úplatně nebo bezúplatně z fáze výroby nebo dovozu do fáze distribuce jako zboží určené k prodeji nebo k uvedení do provozu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku celkem věrně reflektuje Směrnici Rady EHS č. 85/374 EEC o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, jež v podstatě zavedla jednotný režim odpovědnosti za škody způsobené vadnými výrobky pro členské státy.
V zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je pojem výrobek definován v § 3. Podle dikce tohoto ustanovení je pro účely uvedeného zákona výrobkem jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh. Výrobkem jsou rovněž součásti i příslušenství věci movité a nemovité. Za výrobek se považuje i například elektřina.
V této souvislosti je důležité podotknout, že právě toto ustanovení bylo významně poznamenáno novelou z června roku 2000. Do tehdejší doby totiž zákon pod pojem výrobek nezahrnoval zemědělské a lesní přírodní produkty a zvěř, pokud neprošly prvotním zpracováním. Tato původní koncepce využívala možnosti, jež nabízela výše uvedená Směrnice, tedy možnosti vyloučit prvotní zemědělské produkty z definice pojmu výrobek. Byla však přijata závazná směrnice EU č. 99/34/EC, která již platí a uložila všem členským státům, aby, pokud možnosti vyloučit z pojmu výrobek prvotní zemědělské produkty a zvěřinu využily, tuto výjimku zrušily. Český zákonodárce tedy novelou z roku 2000 velmi pružně na tuto situaci zareagoval a definice pojmu výrobek je v souladu se směrnicí EU.
I v případě pojmu vadného výrobku zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku téměř odpovídá směrnici. Výrobek je podle zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na prezentaci výrobku včetně poskytnutých informací, nebo předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo dobu, kdy byl výrobek uveden na trh. Zákon dále uvádí, že výrobek nelze považovat za vadný pouze z toho důvodu, že později byl uveden na trh výrobek dokonalejší.
Důležitým pojmem při vymezení vadného výrobku je termín jeho bezpečnosti. Pojem bezpečnosti výrobku je v českém právu vymezen v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a to tak, že bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu.
Jak z ustanovení § 4 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku vyplývá, je důležitou okolností pro posuzování vadnosti výrobku též skutečnost, kdy byl výrobek uveden na trh. Touto dobou je podle již zmíněného zákona č. 22/1997 Sb., okamžik, kdy výrobek poprvé přechází úplatně nebo bezúplatně z fáze výroby nebo dovozu do fáze distribuce jako zboží určené k prodeji nebo k uvedení do provozu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
