Pořádková opatření v rámci správního řádu

Ve stručnosti napsáno,  zákon o správním řízení - v legislativní zkratce nazývaný jako správní řád - se vztahuje na řízení, v němž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jednotlivých fyzických a právnických osob v oblasti výkonu státní správy. Tento výkon je prováděn ministerstvy a dalšími ústředními orgány státní správy[1], dalšími orgány státní správy s celostátní působností, krajskými úřady, okresními úřady, obcemi - v sektoru přenesené působnosti, pověřenými  obecními úřady a dalšími  územními  orgány státní správy České republiky. V případě, že tak expressis verbis stanoví zákon, rozhodují ve správním řízení i orgány zájmové samosprávy - tj. profesní komory[2]. Rovněž, pokud tak výslovně stanoví zákon ve správním řízení rozhodují i tzv. jiné státní orgány  než orgány státní správy - to jsou např. : finanční úřady, úřady práce nebo pozemkové úřady. Pro zajímavost uveďme, že ve správním řízení nerozhoduje např. Vláda ČR.

Obecně musíme konstatovat, že veřejnosprávní orgán může postupovat ve správním

řízení v legálním režimu správního řádu pouze na základě výslovného zákonného zmocnění.

Poté, co jsme si stručně vymezili rozsah působnosti správního řádu, přistupme přímo k otázce pořádkových opatření při správním řízení. Pořádkovými opatřeními v tomto bodě rozumíme donucovací prostředky procesního charakteru. Jejich smyslem je zajištění řádného průběhu správního řízení, a to především efektivní spolupráci na procesu zúčastněných osob. Přirozeným důvodem „právního života“ zmíněných pořádkových opatření je skutečnost, že mnozí účastníci právního zřízení neposkytovali a neposkytují dobrovolně náležitou součinnost správním úřadům. Zákonodárce tudíž musel přistoupit k zákonné ingerenci do této oblasti.

V ustanovení § 45 zákona 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) se mj. stanoví, že tomu,  kdo ztěžuje postup řízení může správní orgán uložit pořádkovou pokutu. U vojáků v činné službě a u příslušníků veřejných ozbrojených sborů správní orgán odevzdá věc k vyřízení podle kázeňských předpisů. Pokud jsme hovořili o ztěžování postupu správního řízení, zákonodárce zde demonstrativně vyjmenovává způsoby :

 -Nedostavení se bez závažného důvodu na výzvu ke správnímu orgánu,

- Narušování pořádku, ke kterému dochází i přes předchozí napomenutí

 -Bezdůvodné odmítání svědecké výpovědi.  Svědčit ovšem nemusí ten, kdo by tím porušil státní, hospodářské, služební tajemství nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti[3]. Výpověď může také odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým[4]

- Bezdůvodné odmítání předložení listiny. Platí stejné výjimky pro odepření předložení listiny  jako u svědecké výpovědi

- Bezdůvodné bránění provedení ohledání - i zde platí stejné zákonné výjimky jako u možnosti odepření  svědecké výpovědi

Musíme zde připomenout, že se tu jedná pouze o příkladný výčet možností „ztížení“, tudíž je možné postihovat i jiná jednání, která relevantně narušují a ztěžují postup správního řízení.

Opravdu problematickou ovšem spatřujeme výši možné pořádkové pokuty. Současný právní stav umožňuje uložení pořádkové pokuty pouze v maximální výši 200 Kč, což v dnešní době musíme samozřejmě pokládat za naprosto nedostatečné! Zmíněná výše pokuty vůbec neplní svoji společensko - legislativní  funkci - tj. zabránění v narušování či bezdůvodném komplikování správního řízení. Porovnáme-li výši pořádkové pokuty kupříkladu s trestním řízením, kde trestní řád umožňuje uložení pořádkové pokuty až do výše 50 tisíc Kč.[5], nebo pro větší komplexnost pohledu můžeme zmínit, i  např. zákon o živnostenském podnikání, který  umožňuje uložit pořádkovou pokutu až 10 tisíc Kč. Tak vidíme zřetelný nepoměr, který by měl být v co nejkratším možném čase českým zákonodárcem odstraněn.

Musíme také zmínit, že pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nicméně vzhledem k její pitoreskní výši, ani  toto nemůžeme pokládat za dostatečný donucovací prostředek.

Český správní řád samozřejmě zná i právní  institut předvedení - viz ustanovení § 42 správního řádu[6]. Podle současného právního stavu nic nebrání tomu, aby byla  pořádková pokuta uložena, i když je  současně  použito institutu předvedení před správní orgán.

U aplikujících správních orgánů se leckdy můžeme setkat s dotazem „komu všemu“ lze zmíněnou pokutu uložit.

Pořádková pokuta může být uložena nejen účastníkům předmětného správního řízení, ale i jejich zástupcům, svědkům, znalcům i osobám, kterým bylo uloženo předložit předmět ohledání nebo listinu. A dále pak osobám, kterým bylo uloženo strpět ohledání na místě.

Pořádkovou pokutu nelze uložit vojákovi v činné službě a příslušníkovi ozbrojeného sboru. Pokud zmíněné osoby budou ztěžovat postup jednání způsobem, jenž v jiných případech odůvodňuje uložení pořádkové pokuty, potom správní orgán předloží záležitost k vyřízení jím příslušnému náčelníkovi, resp. služebně nadřízenému. Náčelník ji posléze vyřídí dle relevantních kázeňských předpisů.[7]

Pořádková pokuta se ukládá ve formě rozhodnutí. Právní náležitosti rozhodnutí jsou obsaženy v ustanoveních §§ 46 a násl. správního řádu. Pro praxi je zejména důležité, že proti uložení pořádkové pokuty je ze zákona možné odvolání, o této možnosti musí být „správní hříšník“ náležitě poučen. Odvolání má odkladný účinek!

Správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil, ji může i prominout. Jedná se de facto o zvláštní případ autoremedury. O prominutí pokuty se vydává správní rozhodnutí. Prominutím pokuty může správní orgán následně autoremedurně korigovat  situaci, kdy došlo neprávem k udělení pořádkové pokuty. Pořádková pokuta ovšem není jediným zákonným pořádkově  -  donucovacím nástrojem , který správní orgán může použít. Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může správní orgán také vykázat z místa jednání - viz. ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu. Nastává logický problém, zda je správní orgán oprávněn dále pokračovat v jednání, když je účastník kvůli zmíněnému vykázání nepřítomen? Ano, český správní řád v tomto případě umožňuje, aby bylo v předmětném jednání pokračováno. Avšak i za nepřítomnosti  vykázaného účastníka je třeba dbát na to, aby nebyla porušena rovná procesní práva účastníků řízení.

Je nutné, aby vykázání  z místa jednání obligatorně předcházelo udělení pořádkové pokuty? Ačkoliv tento postup v praxi mnohdy nastává, lze „správního narušitele“ vykázat i bez předchozího pokutování. Podtrženo a sečteno: Správní úřad může přistoupit ke zmíněnému vykázání vždy, kdy je závažným způsobem rušen pořádek!

Vykázání z místa nemá přímo zákonnou formu správního rozhodnutí,[8]  nicméně mělo by být zaneseno do protokolu  vedeném o jednání. Zde je dobré si připomenout, že procesní náležitosti protokolace správního řízení jsou upraveny především v ustanov. § 22 zákona o správním řízení.

Jelikož nemá vykázání z místa jednání formu správního rozhodnutí není možné se proti němu přímo odvolat, nicméně vykázaný účastník řízení může své výhrady začlenit do odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. A rovněž tak může učinit v rámci podání podnětu k mimo odvolacímu řízení.

                                                     Mgr. Petr Kolman, Právnická fakulta MU Brno