Pořízení a zveřejnění záznamu policisty a jeho přiměřenost

S dostupností mobilních telefonů, které zcela běžně umožňují pořizování nejen fotografií, ale i audiovizuálních záznamů, roste také počet případů, kdy jsou pořizovány a následně zveřejňovány záznamy policistů či strážníků při výkonu služby. Tato problematika nabývá na významu také v souvislosti s masovým užíváním sociálních sítí, které umožňují v podstatě každému uživateli záznamy sdílet a komentovat.

Je však pořizování záznamů policistů v souladu se zákonem? A existují hranice přípustnosti zveřejnění takových záznamů? Právě uvedenými otázkami se zabývá tento článek, a to zejména v kontextu dosavadní výkladové a soudní praxe.

K přípustnosti pořizování audiovizuálních záznamů (dále jen „záznamů“) policistů při výkonu služby se oficiálně vyjadřuje Stanovisko odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky z 16.10.2014. Stanovisko dospívá k závěru, že příslušníci Policie ČR při plnění svých úkolů vystupují jako úřední osoby, vykonávající působnost orgánů veřejné správy, a v takovém případě může fyzická osoba kontrolovat výkon veřejné moci mj. i pořízením záznamu. Pořizováním záznamu ovšem nesmí dojít k zásahu do osobnostních práv policistů či třetích osob nad míru přiměřenou situaci, což platí i pro další nakládání s takovým záznamem.[1]

Citované stanovisko vychází z právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a judikatury Nejvyššího soudu České republiky[2] a v souladu s ní konstatuje, že zásah do osobnostních práv není nezákonný tehdy, pokud je zákonem dovolen a za předpokladu, že k němu došlo přiměřeným způsobem. Pořízení záznamu policisty může být tedy po právu tehdy, pokud je záznam pořizován za účelem kontroly výkonu veřejné moci, např. pokud má osoba, která záznam pořizuje, podezření na nezákonné jednání úřední osoby (srov. ust. § 88 odst. 1 občanského zákoníku) a může být odůvodněno také přiměřeným užitím pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství, vědeckou, nebo uměleckou činnost (srov. ust. § 89 občanského zákoníku). Je třeba zdůraznit, že na výkon zpravodajské licence se podle širšího výkladu může odvolávat prakticky kdokoli, kdo např. na internetu píše blog, nebo publikuje své názory na sociálních sítích. Ve všech případech však platí, že zákonný důvod k použití podobizny, zvukového či obrazového záznamu, nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (srov. ust. § 90 občanského zákoníku).

Kritériem pro vyhodnocení přípustnosti pořízení a zveřejnění záznamu policisty je tedy zákonem i judikaturou akcentovaná přiměřenost. Příkladem přiměřeného pořízení a užití záznamu je, pokud je záznam učiněn při podezření na nezákonné jednání policisty a jako takový postoupen k prošetření např. Odboru vnitřní kontroly PČR či GIBS. Přípustné je také přiměřené zveřejnění záznamu obsahujícího např. nezákonné jednání ve úřední osoby v médiích, za účelem informování veřejnosti. Za hranou přiměřenosti by však byl záznam, který přímo nesouvisí s prováděným úkonem úřední osoby, obsahující například detailní záběry její fyziognomie, záběry zraněné nebo odhalené úřední osoby, případně záznam pořízený zřetelně s cílem úřední osobu dehonestovat, nebo záznam, který bez věcného důvodu není anonymizován.

Reklama

Obchodní podmínky (online - živé vysílání) - 9.12.2022

9.12.2022 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Autor tohoto článku zastupoval jako advokát policistu, který byl při výkonu služby nedůvodně dehonestujícím způsobem zachycen na záznamu, který byl následně za účelem zviditelnění žalovaného a jeho podnikání opakovaně šířen do masmédií a publikován na internetu, a to bez jakékoli anonymizace rozmazáním obličeje policisty a jeho služebního průkazu. Pořizovatel záznamu se ve vztahu k policistovi choval na záznamu s cílem jej ponížit a navodit dojem, že policista jedná od počátku zcela nezákonným způsobem (což se však nepotvrdilo).

Městský soud v Brně ve svém pravomocném rozsudku ze dne 07.02.2020, č.j. 47 C 91/2019-62 takové jednání žalovaného vyhodnotil jako nepřiměřené a uložil mu zaplatit policistovi nemajetkovou újmu v penězích a materiál zachycující podobu policisty odstranit ze svých profilů na sociálních sítích.

Soud přitom velmi precizně a v detailní komparaci s judikaturou vyšších soudů vymezil, v jaké formě a za jakým účelem je možné záznam policisty zveřejnit. Uzavřel přitom, že postup žalovaného neobstojí v testu proporcionality, pokud jde o zvolený prostředek zveřejnění a hledání jeho šetrnějších alternativ. Sledovaného cíle, tedy žalovaným tvrzené potřeby poukázat na údajnou nezákonnost jednání policisty, mohlo být podle soudu dosaženo i postupem méně zasahujícím do osobnostních práv policisty, např. postoupením věci přímo kontrolním orgánům, namísto opakovaného zveřejnění na internetu a v médiích. Rovněž informování veřejnosti mělo být podle soudu učiněno šetrnějším způsobem, tedy tak, aby byl zveřejněný záznam anonymizován rozostřením obličeje policisty.

Soud ve prospěch požadavku anonymizace záznamu argumentoval tím, že občanský zákoník musí být interpretován v souladu s ústavním pořádkem[3] a lze-li sledovaného účelu dosáhnout alternativními prostředky, je ústavně konformní ten, jenž ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR[4] i Evropského soudu pro lidská práva[5], kterou lze zobecnit tak, že je třeba vždy pečlivě uvážit, zda je skutečně nezbytné zveřejnit záznam či fotografii bez anonymizace, a tedy zda jinak legitimních cílů není možné dosáhnout ve stejné či minimálně podobné míře zveřejněním záznamu s rozostřeným obličejem žalobce.

Lze tedy uzavřít, že policista při výkonu služby může být jako úřední osoba podroben pořízení záznamu nebo fotografie a takový materiál pak může být v souladu se zákonem dále přiměřeným způsobem použit v rámci kontroly výkonu veřejné moci, nebo v rámci zpravodajské, vědecké či umělecké licence. Pokud by však takový záznam měl být zveřejněn v médiích, na internetu, resp. na sociálních sítích, měl by být v kontextu výše zmíněného rozsudku MS v Brně, jakož i jím odkazované judikatury vyšších soudů, vhodným způsobem anonymizován, např. rozostřením obličeje. Jako zcela nepřiměřené, a tedy nezákonné, je možno označit takové záznamy, které jsou pořízeny s cílem dehonestace či zesměšnění úřední osoby, resp. i takové, které přímo nesouvisí s prováděným úkonem úřední osoby, obsahující například detailní záběry její fyziognomie (zejména u žen), záběry zraněné nebo odhalené úřední osoby, apod.

V případě nepřiměřeného obsahu či formy zveřejnění záznamu se policista může efektivně bránit podáním žaloby na ochranu osobnosti podle ust. § 82 občanského zákoníku, a touto se domáhat např. smazání záznamu, omluvy, nebo náhrady nemajetkové újmy v penězích. Jak vyplývá z citovaného rozsudku, nápravy a satisfakce lze u soudu reálně dosáhnout a rozhodně neplatí, že právo pořídit záznam jednání úřední osoby je bezbřehé a pro nakládání se záznamem nejsou dány žádné meze.

JUDr. Martin Machač,
advokát