Pracovní pohotovost dle nového zákoníku práce

Právní úpravu pracovní pohotovosti zakotvuje ustanovení § 95 zákoníku práce. Její definici je však třeba hledat jinde, a to v ustanovení §  78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce. Jak z tohoto usta-novení vyplývá, pracovní pohotovostí se rozumí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracoviště zaměstnavatele.

Již z výše uvedené definice plyne důležitá změna, kterou s sebou nový zákoník práce přine-sl. Pracovní pohotovost může být nadále pouze na místě odlišném od pracoviště, např. v bydlišti zaměstnance. Držet pracovní pohotovost na pracovišti tedy již nová právní úprava nepřipouští.

V této souvislosti je vhodné poukázat na rozdíl v pojmech “pracoviště zaměstnavatele” a místo výkonu práce, které je podstatnou součástí každé pracovní smlouvy. Tyto dva pojmy nelze automaticky brát jako synonyma, zvláště pak v případě, je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji, kupř. jako jedna obec (např. je za místo výkonu práce označena Praha). Je-li v pracovní smlouvě skutečně dohodnuto místo výkonu práce naznačeným způsobem, je samozřejmé, že se zaměstnanec nemusí v pracovní pohotovosti zdržovat mimo něj.

Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat jen v případě, že se na tom se zaměstnancem dohodne. Na rozdíl od kupř. práce přesčas proto zaměstnavatel není oprávněn pracovní pohotovost zaměstnanci jednostranně nařídit.

Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna. Jde konkrétně o odměnu ve výši 10 % průměrného výdělku zaměstnance. Působí-li u zaměstnavatele odbory, je možné, že kolektivní smlouva stanoví odměnu v jiné výši.

Uvedená odměna nicméně přísluší zaměstnanci pouze za situace, když v průběhu pracovní pohotovosti nebude pro zaměstnavatele vykonávat žádnou práci. Za výkon práce v době pracovní pohotovosti totiž namísto odměny přísluší zaměstnanci mzda (resp. plat).

V případě, že výkon práce v době pracovní pohotovosti přesáhne stanovenou týdenní pra-covní dobu, jedná se samozřejmě o práci přesčas. Do pracovní doby se naopak pracovní pohotovost nezapočítává v případě, nedojde-li v jejím průběhu k výkonu práce.

Půjde-li o práci přesčas, bude zaměstnanci příslušet vedle dosažené mzdy (resp. platu) i příplatek za práci přesčas. Namísto příplatku se ovšem může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na tom, že zaměstnanci poskytne v rozsahu práce konané přesčas náhradní volno.

Jen pro doplnění uvádím, že zaměstnanci, kterému náleží mzda, náleží příplatek za práci přesčas nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Pobírá-li zaměstnanec namísto mzdy plat, ná-leží mu za hodinu práce přesčas část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na 1 hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku; jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, činí příplatek částku ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku.