4. 4. 2003
ID: 21555upozornění pro uživatele
Právní aspekty systémové integrace v Rusku
S příchodem globalizace se výpočetní technika stala součástí běžného provozu společností a vládních, nevládních a mezivládních organizací či institucí. Výrobci výpočetní techniky proto s čím dál větším zájmem sledují spojující se trhy, množství velmi zručných programátorů požadujících relativně velmi nízké provozní náklady, a snaží se tak vytvořit příznivé podmínky pro outsourcing některých služeb a činností. Pro české výrobce výpočetní techniky se Rusko stalo atraktivním trhem, neboť poptávka po počítačových programech v Rusku se neustále zvyšuje se stabilizací ekonomické situace.
S příchodem globalizace se výpočetní technika stala součástí běžného provozu společností a vládních, nevládních a mezivládních organizací či institucí. Výrobci výpočetní techniky proto s čím dál větším zájmem sledují spojující se trhy, množství velmi zručných programátorů požadujících relativně velmi nízké provozní náklady, a snaží se tak vytvořit příznivé podmínky pro outsourcing některých služeb a činností. Pro české výrobce výpočetní techniky se Rusko stalo atraktivním trhem, neboť poptávka po počítačových programech v Rusku se neustále zvyšuje se stabilizací ekonomické situace. Přesto ale počítačová gramotnost podnikající části ruské populace zůstává podprůměrná.
V souvislosti s globalizací hovoříme u výpočetní techniky o systémové integraci. Mezi služby systémové integrace se obvykle zahrnuje prodej hardwaru a softwaru, jejich instalace, podpora, údržba atd. Ruská právní úprava systémové integrace zpravidla obsahuje základy několika běžných typů smluv, např. dodavatelské smlouvy, smlouvy o poskytování služeb, licenční smlouvy nebo smlouvy o pronájmu. Stejně jako v České republice oblast systémové integrace upravuje občanský zákoník, autorský zákon a zákon o daních z příjmu a navíc softwarový zákon a zákon o pronájmu. Je však nutné podotknout, že vzhledem k provázanosti právních řádů, použití kteréhokoli z těchto zákonů vede k aplikaci dalších právních přepisů, např. týkajících se získání oprávnění nebo licence, celních povinností a regulace vývozu.
Po právní stránce je systémová integrace všeobecně upravena obecnými zásadami smluvního práva. Zásada smluvní volnosti obsažená v občanském zákoníku dává stranám možnost přizpůsobit uspořádání svých vzájemných vztahů způsobem, který předpokládají, a to především díky koncepci nepojmenovaných smluv. To však platí pouze v případě, že takovéto smlouvy nejsou v rozporu s právními předpisy. I v případě, že je právní vztah založen některou ze smluv pojmenovaných (viz. výše), strany si stále zachovávají určitou volnost v úpravě zvláštních aspektů svého vztahu. Mohou si například dohodnout smluvní pokutu, nebo strop výše náhrady škody.
Uplatňování principu smluvní svobody je nicméně omezeno v případech, kdy právo vyžaduje soulad se závaznými (kogentními) pravidly, která nejsou ponechána vůli stran. Do této skupiny můžeme zařadit předpisy, které upravují zákaz plného zbavení se odpovědnosti, zákaz zcizení autorských práv k softwaru, a v některých případech také požadavek určité smluvní formy. Účelem takovýchto ustanovení je poskytnout stranám základní právní ochranu a předcházet nepoctivým právním praktikám. Zájmy systémových integrátorů jsou chráněny ustanoveními sjednanými ve smlouvě, v zákoně o ochranných známkách a v softwarovém zákoně.
Většina ruských předpisů upravujících smlouvy je nezávazná, dispozitivní. Jinými slovy, strany si mohou dohodnout, že tato ustanovení ve smlouvě nepoužijí a uplatňují je pokud si nedohodnou vyšší standardy. Příkladem takovýchto ustanovení je úprava standardů jakosti prodávaného zboží nebo nabízených služeb. Zákon stanoví minimální standardy v případě kupních a dodavatelských smluv a v případě dohod o provedení práce požaduje soulad se standardy obyčejně požadovanými vzhledem ke stejným typům smluv. Záruční doby jsou upraveny stejným způsobem, minimální lhůty jsou dány zákonem, ale strany si mohou ujednat lhůty delší.
Pravidla pro ukončení smluvního vztahu jsou upravena kombinací obou typů norem: kogentních i dispozitivních. Existují dva druhy skončení smluvního vztahu: vypovězení smlouvy a odstoupení od smlouvy. Vypovězení je ukončením smluvního vztahu založeném na principu smluvní svobody. Zanechává strany ve stavu, ve kterém se nacházejí při ukončení smlouvy; tzn. se všemi změnami, které nastaly v průběhu smluvního vztahu. Odstoupení od smlouvy je ukončením smluvního vztahu, při kterém se smluvní strany vrací do stavu předcházejícímu uzavření smlouvy. I když odstoupení od smlouvy má závaznou právní úpravu (obvykle porušení smlouvy), strany si mohou sjednat další podmínky.
Tato oblast ruského práva je ve své podstatě dobře upravena. Kromě komplexní zákonné úpravy zde mají svůj význam i soudní rozhodnutí, oficiální výklady zákonů Nejvyšším soudem a názory akademické obce. Přestože názory posledně zmiňovaných nejsou závazné, obvykle jsou brány na vědomí soudci, kteří rozhodují takovéto případy.
Ulyana Bardyn
Central European Advisory Group
Betlémská 1
110 00 Praha 1
Tel.,fax: 222 22 0500
ubardyn@ceag.cz
www.ceag.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
V souvislosti s globalizací hovoříme u výpočetní techniky o systémové integraci. Mezi služby systémové integrace se obvykle zahrnuje prodej hardwaru a softwaru, jejich instalace, podpora, údržba atd. Ruská právní úprava systémové integrace zpravidla obsahuje základy několika běžných typů smluv, např. dodavatelské smlouvy, smlouvy o poskytování služeb, licenční smlouvy nebo smlouvy o pronájmu. Stejně jako v České republice oblast systémové integrace upravuje občanský zákoník, autorský zákon a zákon o daních z příjmu a navíc softwarový zákon a zákon o pronájmu. Je však nutné podotknout, že vzhledem k provázanosti právních řádů, použití kteréhokoli z těchto zákonů vede k aplikaci dalších právních přepisů, např. týkajících se získání oprávnění nebo licence, celních povinností a regulace vývozu.
Po právní stránce je systémová integrace všeobecně upravena obecnými zásadami smluvního práva. Zásada smluvní volnosti obsažená v občanském zákoníku dává stranám možnost přizpůsobit uspořádání svých vzájemných vztahů způsobem, který předpokládají, a to především díky koncepci nepojmenovaných smluv. To však platí pouze v případě, že takovéto smlouvy nejsou v rozporu s právními předpisy. I v případě, že je právní vztah založen některou ze smluv pojmenovaných (viz. výše), strany si stále zachovávají určitou volnost v úpravě zvláštních aspektů svého vztahu. Mohou si například dohodnout smluvní pokutu, nebo strop výše náhrady škody.
Uplatňování principu smluvní svobody je nicméně omezeno v případech, kdy právo vyžaduje soulad se závaznými (kogentními) pravidly, která nejsou ponechána vůli stran. Do této skupiny můžeme zařadit předpisy, které upravují zákaz plného zbavení se odpovědnosti, zákaz zcizení autorských práv k softwaru, a v některých případech také požadavek určité smluvní formy. Účelem takovýchto ustanovení je poskytnout stranám základní právní ochranu a předcházet nepoctivým právním praktikám. Zájmy systémových integrátorů jsou chráněny ustanoveními sjednanými ve smlouvě, v zákoně o ochranných známkách a v softwarovém zákoně.
Většina ruských předpisů upravujících smlouvy je nezávazná, dispozitivní. Jinými slovy, strany si mohou dohodnout, že tato ustanovení ve smlouvě nepoužijí a uplatňují je pokud si nedohodnou vyšší standardy. Příkladem takovýchto ustanovení je úprava standardů jakosti prodávaného zboží nebo nabízených služeb. Zákon stanoví minimální standardy v případě kupních a dodavatelských smluv a v případě dohod o provedení práce požaduje soulad se standardy obyčejně požadovanými vzhledem ke stejným typům smluv. Záruční doby jsou upraveny stejným způsobem, minimální lhůty jsou dány zákonem, ale strany si mohou ujednat lhůty delší.
Pravidla pro ukončení smluvního vztahu jsou upravena kombinací obou typů norem: kogentních i dispozitivních. Existují dva druhy skončení smluvního vztahu: vypovězení smlouvy a odstoupení od smlouvy. Vypovězení je ukončením smluvního vztahu založeném na principu smluvní svobody. Zanechává strany ve stavu, ve kterém se nacházejí při ukončení smlouvy; tzn. se všemi změnami, které nastaly v průběhu smluvního vztahu. Odstoupení od smlouvy je ukončením smluvního vztahu, při kterém se smluvní strany vrací do stavu předcházejícímu uzavření smlouvy. I když odstoupení od smlouvy má závaznou právní úpravu (obvykle porušení smlouvy), strany si mohou sjednat další podmínky.
Tato oblast ruského práva je ve své podstatě dobře upravena. Kromě komplexní zákonné úpravy zde mají svůj význam i soudní rozhodnutí, oficiální výklady zákonů Nejvyšším soudem a názory akademické obce. Přestože názory posledně zmiňovaných nejsou závazné, obvykle jsou brány na vědomí soudci, kteří rozhodují takovéto případy.
Ulyana Bardyn
Central European Advisory Group
Betlémská 1
110 00 Praha 1
Tel.,fax: 222 22 0500
ubardyn@ceag.cz
www.ceag.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
