epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více
    20. 3. 2019
    ID: 108987upozornění pro uživatele

    Přípustnost odvolání osob, které plnily za dlužníka podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, proti rozhodnutí o vstupu do insolvenčního řízení

    Nejvyšší soud České republiky vyloučil možnost osob, které plnily věřiteli za dlužníka podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, bránit se proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí jejich návrhu na vstup do insolvenčního řízení. Ručitel, solidární spoludlužník dlužníka nebo osoba, která svým majetkem zajišťuje věřitelovu pohledávku za dlužníkem, tak nemůže nechat přezkoumat v odvolacím řízení rozhodnutí, kterým insolvenční soud nepřipouští jejich účast v insolvenčním řízení namísto původního věřitele. Je to ale správné rozhodnutí?

    Peyton_logo

    V nedávno zveřejněném rozhodnutí[1] se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou[2], v jakém rozsahu se uplatní § 18 insolvenčního zákona upravující podmínky pro vstup nabyvatele pohledávky do insolvenčního řízení v situaci, ve které ručitel, solidární spoludlužník dlužníka nebo osoba, která svým majetkem zajišťuje věřitelovu pohledávku za dlužníkem[3], v průběhu insolvenčního řízení zcela nebo zčásti uspokojí pohledávku přihlášeného věřitele. Odpověď na tuto otázku určuje nejen podmínky, za nichž je vstup osoby plnící místo dlužníka do insolvenčního řízení možný, ale také posouzení, zda se taková osoba může případně bránit proti zamítavému rozhodnutí insolvenčního soudu. Z pohledu osoby plnící místo dlužníka může mít (ne)přípustnost odvolání zásadní vliv na její postavení v insolvenčním řízení, především pak na uspokojení její pohledávky. Pro úplnost je nutné zmínit, že nepřípustnost odvolání dovozená Nejvyšším soudem v předmětném rozhodnutí se uplatní obecně, takže dopadá také na další účastníky insolvenčního řízení, kteří můžou být dotčení rozhodnutím soudu o (ne)připuštění osoby plnící za dlužníka do řízení.

    Pokud v průběhu insolvenčního řízení uspokojí osoba plnící místo dlužníka věřitelovu přihlášenou pohledávku alespoň zčásti, může se v dotčené části pohledávky domáhat jejího uspokojení, a to namísto věřitele při úplném splnění pohledávky (resp. vedle věřitele při částečném splnění). Osobě plnící místo dlužníka náleží takové oprávnění bez zřetele k tomu, zda v daném insolvenčním řízení sama přihlásila svoji (podmíněnou) pohledávku vůči dlužníkovi. Obzvláště v případě, ve kterém osoba plnící místo dlužníka nepřihlásila včas či řádně svoji pohledávku, nabízí § 183 odst. 3 insolvenčního zákona poslední možnost, jak se stát účastníkem probíhajícího insolvenčního řízení a uplatnit v něm regres vůči dlužníkovi.

    Insolvenční zákon výslovně stanoví provázanost § 183 odst. 3 s § 18 tak, že se pro vstup osob plnících místo dlužníka do insolvenčního řízení uplatní přiměřeně právě § 18 insolvenčního zákona. Není pochyb, že výklad slova „přiměřeně“ měl při rozhodování Nejvyššího soudu ČR v daném případě rozhodující význam. Při interpretaci daného pojmu se Nejvyšší soud opřel o nález[4] Ústavního soudu, který soudu jednak ukládá povinnost v každém jednotlivém případě aplikovat právní normu, o jejíž přiměřenou použitelnost jde. Zároveň je však soud povinen pečlivě zkoumat, v jakém rozsahu se odkazovaná právní norma v konkrétním případě uplatní.

    Při vědomí zmíněných postulátů Nejvyšší soud podrobně zkoumal uplatnitelnost jednotlivých ustanoveními § 18 insolvenčního zákona na případ, kdy návrh na vstup do insolvenčního řízení podává osoba plnící za dlužníka v souladu s § 183 odst. 3 insolvenčního zákona.

    V případě prvního odstavce[5] § 18 insolvenčního zákona konstatoval Nejvyšší soud specialitu § 183 odst. 3 věty druhé části za středníkem insolvenčního zákona, co do aktivní legitimace k podání návrhu na vstup do řízení. Toto ustanovení opravňuje k podání návrhu dle § 18 insolvenčního zákona pouze osobu, která „zjednodušeně řečeno tvrdí, že dosavadnímu věřiteli zaplatila dlužníkův dluh (nebo jeho část).“[6] Z důvodu přiměřené  - a ze všech čtyř odstavců nejvolnější - aplikace § 18 odst. 1 insolvenčního zákona nemusí osoba plnící za věřitele (navrhovatel) k návrhu na vstup do insolvenčního řízení dokládat přechod pohledávky v důsledku její úhrady věřiteli veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřená pravost podpisu osob, které ji podepsaly. I tak ale navrhovatele tíží povinnost doložit splnění věřitelovy pohledávky či její části. Tyto skutečnosti však může z důvodu přiměřeného použití § 18 insolvenčního zákona doložit i jinými prostředky, než které jsou předepsány v § 18 odst. 1 insolvenčního zákona. O vstupu do řízení i nadále rozhoduje soud.

    Jelikož návrh na vstup do řízení může podat jen osoba plnící za dlužníka bez součinnosti věřitele, je si Nejvyšší soud vědom potenciálních sporů ohledně přechodu pohledávky z věřitele na osobu, která plnila za dlužníka. Z tohoto důvodu se z druhého odstavce[7] § 18 insolvenčního zákona na osoby plnící za dlužníka použije – díky přiměřené aplikaci tohoto ustanovení – pouze třídenní lhůta, ve které má soud rozhodnout o návrhu. Potenciální spornost návrhu pak dle Nejvyššího soudu vylučuje aplikaci fikce pozitivního rozhodnutí, pokud soud v dané lhůtě nerozhodne.

    Třetí[8] a čtvrtý[9] odstavec § 18 insolvenčního zákona se dle Nejvyššího soudu uplatní bez omezení, poněvadž „se z ustanovení § 183 insolvenčního zákona (ani z jiných ustanovení insolvenčního zákona) nepodává, proč by pro osoby oprávněné k podání návrhu podle § 18 insolvenčního zákona mělo být ustanovením § 183 odst. 3 věty druhé části věty za středníkem insolvenčního zákona vyloučeno použití pravidel vyjádřených v § 18 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona, včetně pravidla, podle kterého odvolání proti rozhodnutí o takovém návrhu sice není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán (§ 18 odst. 4 druhá věta insolvenčního zákona).“[10] Je zřejmé, že Nejvyšší soud při posuzování uplatnitelnosti třetího a čtvrtého odstavce vycházel pouze z jazykového výkladu[11] § 183 odst. 3 insolvenčního zákona a nepřihlížel důkladněji k povaze institutu, jak vyžaduje Ústavní soud ve svých rozhodnutích.

    Jakkoli lze se závěry Nejvyššího soudu učiněnými v předestřeném rozhodnutí ohledně prvních tří odstavců § 18 insolvenčního zákona souhlasit, je podle mého názoru nutné podrobit důkladnější kritice bezvýhradní uplatnění čtvrtého odstavce, tj. nepřípustnost odvolání v případech, kdy návrh na vstup do řízení podává osoba plnící za dlužníka dle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona. A to právě již s ohledem na Nejvyšším soudem zmíněnou spornost návrhů podaných pouze osobou plnící za dlužníka bez součinnosti věřitele.

    Podíváme-li se na konstrukci § 18 insolvenčního zákona, vidíme, že první odstavec upravuje jen případy, kdy je převod nebo přechod pohledávky soudu doložen na návrh dosavadního věřitele se souhlasem nabyvatele. Součinnost obou stran významným způsobem minimalizuje případné spory ohledně převodu či přechodu pohledávky či výše takové pohledávky. Zbývající odstavce § 18 pak jen doplňují základní „nespornou“ situaci v prvním odstavci. Proto se v tomto případě jeví vyloučení přípustnosti odvolání proti rozhodnutí soudu o vstupu nabyvatele pohledávky do řízení jako vhodný institut k urychlení insolvenčního řízení.

    Nicméně konstrukce § 183 odst. 3 insolvenčního zákona je zcela odlišná – návrh na vstup do řízení podává pouze osoba plnící za dlužníka, přičemž součinnost věřitele není vyžadována. Lze si snadno představit řadu případů, kdy podání takového návrhu vyvolá nejeden spor ohledně toho, kolik a zda vůbec bylo osobou plnící za dlužníka věřiteli plněno. Nejvyšším soudem zastávaný výklad § 18 odst. 4 insolvenčního zákona kromě toho zbavuje práva na odvolání také původního věřitele, a proto rovněž on není oprávněn iniciovat přezkum splnění své pohledávky osobou plnící za dlužníka.

    Kromě toho jazykový výklad odkazovací normy obsažené v § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, která stanoví, že „pro (…) vstup do řízení platí přiměřeně § 18“, spíše svědčí o tom, že přiměřené použití se týká pouze těch ustanovení § 18 insolvenčního zákona, která vyloženě upravují vstup do řízení. Takovým ustanovením jistě není otázka (ne)přípustnosti odvolání proti rozhodnutí soudu o vstupu do řízení. Je s podivem, že Nejvyšší soud, který v řešené věci upřednostnil jazykový výklad, nepodrobil stejným výkladovým pravidlům samotnou odkazovací normu na § 18 insolvenčního zákona. Pokud by text zákona směřoval na přiměřené použití celého § 18 insolvenčního zákona (včetně nepřípustnosti odvolání) a nikoli jen na pravidla upravující vstup do řízení, jistě by byla vynechána část „pro (…) vstup“, která omezuje rozsah přiměřeně použitelných ustanovení.

    Pokud by smyslem zákona bylo použití všech ustanovení § 18 insolvenčního zákona, pak by odkazovací norma zněla spíše „§ 18 se použije přiměřeně“. Proto se domnívám, že přiměřené použití se týká jen ustanovení § 18 insolvenčního zákona, která upravují rozhodování soudu o vstupu do řízení, lhůtu pro vydání rozhodnutí, vstup do řízení na základě souhlasného protokolu a doručování rozhodnutí. (Ne)přípustnost odvolání nepovažuji za otázku přímo související se vstupem do řízení, a proto by se toto ustanovení nemělo ve spojení s § 183 odst. 3 insolvenčního zákona použít, a to ani přiměřeně.

    Zajímavá situace nicméně nastává při posuzování otázky, zda se má přiměřeně použít také část čtvrtého odstavce § 18 insolvenčního zákona, podle níž soud není vázán rozhodnutím o vstupu do řízení. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí touto problematikou podrobněji nezabývá a jen obecně konstatuje, že se také (celý) čtvrtý odstavec uplatní na případy dle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona. Podle mého názoru není vázanost, resp. nevázanost soudu svým rozhodnutím o vstupu do řízení otázkou přímo související se vstupem do řízení ve smyslu § 183 odst. 3 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu by se také toto ustanovení nemělo použít, a to ani přiměřeně. Soud by při rozhodování o návrhu podle § 183 odst. 3 ve spojení s § 18 insolvenčního zákona měl být svým předchozím rozhodnutím vázán a k odstranění případných pochybení by mělo sloužit právě odvolací řízení, které by v těchto případech mělo být naopak přípustné.   

    Z těchto důvodů se domnívám, že závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti odvolání v případě návrhů osob plnících za dlužníka dle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona je nesprávný. Je více než škoda, že Nejvyšší soud vycházel z jazykového výkladu jen některých ustanovení zákona a nepodrobil důkladnějšímu diskurzu smysl, účel a systematické zařazení nepřípustnosti odvolání v § 18 insolvenčního zákona. Lze jen doufat, že aktuálně zastávaný názor bude v nejbližší době překonán.

    Heinzel
    Mgr. Martin Heinzel,
    advokát


    PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.

    Futurama Business Park
    Sokolovská 668/136d
    186 00 Praha 8 – Karlín

    Tel.:      +420 227 629 700
    E-mail:   info@plegal.cz

    __________________________
    [1] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSCR 103/2018 ze dne 4.12.2018.
    [2] Tato otázka byla řešena na základě následujícího skutkového stavu: Směnečný rukojmí (dovolatel) podal návrh na vstup do insolvenčního řízení vedeného na majetek výstavce vlastní směnky poté, co v rámci probíhajícího insolvenčního řízení směnečný rukojmí částečně uspokojil věřitele. Směnečný rukojmí současně navrhoval, aby byl po vstupu do insolvenčního řízení nahrazen další osobou. Krajský soud návrhu směnečného rukojmího, aby do insolvenčního řízení vstoupil, vyhověl a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Odvoláním napadené rozhodnutí bylo Vrchním soudem v Olomouci změněno v neprospěch směnečného rukojmího a jeho návrh na vstup do insolvenčního řízení byl zamítnut. Na podkladě podaného dovolání směnečným rukojmím změnil Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se odvolání odmítá.
    [3] Z důvodu přehlednosti textu označuji ručitele, solidárního spoludlužníka dlužníka a osobu, která svým majetkem zajišťuje věřitelovu pohledávku za dlužníkem, společně dále jako „osoby plnící místo dlužníka“.
    [4] Nález Ústavního soudu sp. zn.  II. ÚS 179/01 ze dne 5.11.2002, uveřejněný pod číslem 153/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu: „Poukaz na „přiměřenou“ aplikaci příslušné právní normy, nedává soudu prostor pro libovůli v dotčeném směru, povinností soudu je v takovém případě právní normu, o jejíž přiměřenou použitelnost jde, aplikovat (nemůže vyloučit její užití). Až v rámci aplikace takové právní normy může soud zvažovat, zda s přihlédnutím k povaze institutu, na nějž má být použita, ji lze aplikovat (zcela nebo zčásti) jen „přiměřeně“.
    [5] § 18 odst. 1 insolvenčního zákona zní: „Nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele, který lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly.“
    [6] Op. cit. sub. 1.
    [7] § 18 odst. 2 insolvenčního zákona zní: „O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel; ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Nerozhodne-li insolvenční soud ve lhůtě podle věty první, má se po uplynutí této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl.“
    [8] § 18 odst. 3 insolvenčního zákona zní: „Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlášení o tom, že nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně.“
    [9] § 18 odst. 4 insolvenčního zákona zní: „Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli jeho pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se doručuje zvlášť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán.“
    [10] Op. cit. sub. 1.
    [11] Což ostatně potvrdil sám Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí, když zdůraznil: „Závěr, že pravidlo vyjádřené v § 18 odst. 4 druhé větě insolvenčního zákona se neuplatní pro rozhodnutí o návrhu osob, jejichž legitimaci zakládá ustanovení § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, nepodporuje ani jazykový výklad § 183 odst. 3 insolvenčního zákona.“


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz

    Mgr. Martin Heinzel (AK PEYTON)
    20. 3. 2019
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Ověření skutečného majitele jako součást AML kontroly
    • Přemítání nad judikaturou NSS aneb O zlobivých dětech a diskriminaci
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • Je čas na dřevěnou revoluci ve stavebnictví?
    • Promlčení nároků na odčinění újmy v pacientských sporech
    • Americké jezero žaluje developera
    • Vliv správní sankce na trestněprávní odpovědnost za pracovní úraz
    • Připravovaný zákon o preventivní restrukturalizaci – nový institut nebo jen imitace insolvenčního procesu před úpadkem?
    • Stavební deník
    • Některé problematické aspekty financování práva stavby

    Související produkty

    Online kurzy

    • Kryptoaktiva z pohledu veřejnoprávní regulace
    • Spolky pohledem daňového práva
    • Darování pro případ smrti alternativou vydědění?
    • Určitost předmětu podnikání ve společenské smlouvě
    • Aktuální judikatura vysokých soudů
    Lektoři kurzů
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    Mgr. Stanislav Servus,  LL.M.
    Mgr. Stanislav Servus, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. et Mgr.  Pavla  Voříšková, Ph.D.
    JUDr. et Mgr. Pavla Voříšková, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Ing. Martina Šotníková
    Ing. Martina Šotníková
    Kurzy lektora
    doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
    doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. František Korbel, Ph.D.
    Mgr. František Korbel, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Ing. Roman Burnus
    Ing. Roman Burnus
    Kurzy lektora
    JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
    JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Kristýna Faltýnková
    JUDr. Kristýna Faltýnková
    Kurzy lektora
    JUDr. Katarina Maisnerová ml.
    JUDr. Katarina Maisnerová ml.
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Ověření skutečného majitele jako součást AML kontroly
    • 10 otázek pro … Lenku Náhlovskou
    • Založení společnosti s ručením omezeným v Rakousku
    • Nařízení Brusel II ter: významné změny nejen v řízeních ve věcech rodičovské odpovědnosti
    • Nelegální stahování autorských děl z pohledu trestního práva
    • Zrušení naplánované nebo určené dovolené a odvolání zaměstnance z dovolené
    • Přemítání nad judikaturou NSS aneb O zlobivých dětech a diskriminaci
    • Diskriminace
    • Nelegální stahování autorských děl z pohledu trestního práva
    • Přemítání nad judikaturou NSS aneb O zlobivých dětech a diskriminaci
    • Cloudy a právo - 1 díl: Proč o nich uvažovat a na co se připravit
    • Zrušení naplánované nebo určené dovolené a odvolání zaměstnance z dovolené
    • Účast na přípravě zadávání veřejné zakázky z pohledu dodavatele
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Nařízení Brusel II ter: významné změny nejen v řízeních ve věcech rodičovské odpovědnosti
    • Dohoda o ukončení pracovního poměru podepsaná pod nátlakem
    • Použití výpovědního důvodu dle ust. § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
    • Stavební náklady se zvyšují, myslete na to již při uzavírání smlouvy o dílo
    • Správní právo – obecní strážník , policista, mýty a bezpečnostní pásy
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 1.
    • Stavební deník
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Dopady pozemkových úprav na vlastnické a jiné právní vztahy k pozemkům

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Diskriminace

    Oddělení či oddělování příslušníků určité skupiny charakterizované rasovými či etnickými hledisky je nepřípustnou segregací, a to i tehdy, není-li odůvodněno ani motivováno...

    DPH, mezinárodní spolupráce

    K využití informací a podkladů získaných v rámci výměny informací podle kapitoly II nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z...

    Exekuce (exkluzivně pro předplatitele)

    Usnesení, jímž soudní exekutor k návrhu oprávněné podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pravomocně zastavil exekuci po jejím skončení vymožením, nezakládá překážku věci...

    Podněcování k trestnému činu (exkluzivně pro předplatitele)

    Závěr, že jde o trestný čin, který, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu se uplatní jen za...

    Propadnutí věci (exkluzivně pro předplatitele)

    Zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti se rozumí věc, včetně plodů a užitků, a) která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti,...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.