Přiznání náhrady nákladů právního zastoupení města ve sporu o náhradu škody s advokátem

Ústavní soud a obecné soudy setrvale judikují, že nebude-li v civilním řízení městem prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým a jako takové je nelze proto městu přiznat. Město tudíž musí v konkrétním případě doložit, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu vyžadující si právní pomoc advokáta a proč nelze zastoupení řešit interními právníky města. Pravidlem je tedy nepřiznání náhrady těchto nákladů, jejich přiznání je naopak výjimkou z tohoto pravidla. V rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 55/2020, ze dne 27. 5. 2020 můžeme narazit právě na takovou výjimku.

Žalobce (město Nový Jičín) jsa zastoupen advokátem vedl úspěšně spor o náhradu škody vůči advokátovi, nicméně soud prvního stupně mu s odkazem na shora zmiňovanou judikaturu nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení.

Žalobce se proto odvolal. Podle jeho názoru je odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru nesprávné. Žalobce měl úspěch v celém předmětu řízení, a nikoliv snad jen v jeho převažující části. Úvaha soudu prvního stupně, že zastoupení žalobce advokátem nebylo nezbytné a náklady s ním spojené nejsou účelně vynaloženy, pak není přiléhavá. Žalobce není statutárním městem a nemá k dispozici žádné osoby, které by jej mohly v takto složitém řízení plnohodnotně zastupovat, a proto byl nucen vyhledat právní služby advokáta. Napadené rozhodnutí by proto mělo být změněno ve výroku II. tak, že žalobci bude přiznáno rovněž právo na náhradu nákladů řízení vzniklých sjednáním zastoupení advokátem.

Odvolací soud dal žalobci za pravdu, když konstatoval: „Spory o náhradu škody způsobené advokátem zpravidla nelze označit za jednoduché, protože podstatou procesní obrany žalovaného je takřka bezvýjimečně tvrzení, že žalobce by v řízení neměl úspěch i nebýt pochybení advokáta, které bylo důvodem vzniku škody, a žalobce by tedy měla v řízení zastupovat osoba, která je s to konkurovat žalovanému jako právnímu odborníkovi, obzvlášť je-li předmětem řízení tak vysoká částka, jako v tomto řízení. Ze zprávy MěÚ v Novém Jičíně je zřejmé, že BP nedisponoval zaměstnanci s ukončeným vysokoškolským vzděláním v oboru Právo, a na tomto místě je vhodné připomenout, že škoda byla způsobena žalovaným právě jako advokátem pověřeným BP k zastupování v řízení s M. P. Situace se zásadně nezměnila ani poté, co došlo k právnímu nástupnictví na straně žalobce, již proto, že spor již probíhal a orientace byla proto ztížená. Je pak nutno vyjít z toho, že je právem účastníka dát se v řízení zastoupit advokátem a za jeho zneužití může být považována pouze situace, kdy je zastoupení advokátem zřejmě nadbytečné, zejména v bagatelních a právně jednoduchých sporech, jako je např. spor o dlužné nájemné, nezaplacenou pokutu za černou jízdu apod. Podle názoru odvolacího soudu proto nelze považovat sjednání zastoupení advokátem v řízení za zneužití práva.“

Nákladový výrok (kterým nebyly žalobci přiznány náklady právního zastoupení) tudíž správný není.