Promlčuje se podpojištění?

Podle § 611 o. z. platí, že se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

Nemůže být žádných pochyb o tom, že právo pojistitele snížit pojistné plnění ve smyslu § 2854 o. z. je právem majetkovým (jehož hodnotu lze jednoduše zjistit, výpočet totiž upravuje sám § 2854 o. z.), nota bene za situace, kdy soudy běžně za majetkové právo (tj. právo nadané určitou majetkovou hodnotou) považují např. právo na odstoupení od smlouvy.[1]

Nic na tom nemůže změnit ani formulace uvedená ve shora citovaném ustanovení, která by mohla svádět ke zjednodušujícímu závěru, že pojistitel je povinen v případě podpojištění snížit pojistné plnění (srov. slovo „sníží“). Potom bychom totiž museli nutně dospět k absurdnímu závěru, že pojistník nebo třetí osoba, které má být snížené pojistné plnění vyplaceno, je v dané věci věřitelem, tj. osobou, která je dle § 1789 o. z. oprávněna od pojistitele coby dlužníka požadovat, aby pojistné plnění zkrátil (tedy aby něco konal).

Pojistné plnění stejně jako jeho snížení v důsledku podpojištění je právem ze (soukromoprávního) závazku založeného pojistnou smlouvou. Snížení pojistného plnění je proto právem pojistitele (věřitele) – v jehož majetkové sféře se pozitivně odrazí, kterému odpovídá povinnost pojistníka, resp. třetí osoby (dlužníka), snížení pojistného plnění ze strany pojistitele strpět.        

Vzhledem k tomu, že zákon nikde výslovně nestanoví, že by se toto právo nemělo promlčovat (a k opačnému závěru nelze dospět ani výkladem), nezbývá než uzavřít, že právo pojistitele snížit pojistné plnění podléhá promlčení. Ke stejnému stanovisku dospěl kupř. Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsudku sp. zn. 30 C 328/2015, ze dne 14. 7. 2017 ve vztahu k předchozí úpravě, která se však přijetím občanského zákoníku (pokud jde o zkoumanou otázku), nijak nezměnila: „Nyní se zbývá vypořádat s promlčením podpojištění jiného než v částce 208.489 Kč.  Soud uzavřel shodně se žalobcem, že se jedná o právo pojistitele, srov. ujednání ve smlouvě a tam užité slovo, na tomto závěru nic nemůže změnit ani zákonná formulace, kde se nehovoří o právu, ale oznamovacím způsobem se uvádí, že pojistitel sníží. Subjektivní práva mohou být formulována různě, vzhledem k tomu, že pojistitel je soukromý subjekt v soukromém vztahu, nejde při použití teleologického výkladu o zákonodárcem stanovenou povinnost za účelem chránit v pojistném vztahu silnější stranu, tj. pojistitele, nýbrž je to právo na jeho ochranu. Pojistitel tak skutečně nemusí právo využít, příp. ho nemusí využít v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že pojistiteli uplatnění tohoto práva šetří majetek, dovodil soud, že jde o právo majetkové. Skutkově se stalo, že žalovaný využil tohoto práva podle shodných tvrzení dne 13. 02. 2014 při skončení šetření pojistné události a v době vznesení námitky promlčení, tj. na ústním jednání dne 02. 06. 2017 již uplynuly od té doby tři roky.

Podle § 100 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.

Podle § 8 ZPS právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§ 54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá.

Soud tak shodně uzavřel, že právo na uplatnění podpojištění je promlčeno, za počátek běhu promlčecí lhůty k námitce žalovaného uvádí, že tou je logicky skončení šetření pojistné události, kdy má pojistitel dostatek podkladů pro učinění závěrů o všech aspektech k výplatě pojistného plnění, a tedy i uplatnění práva na podpojištění. Tedy v tento okamžik může právo uplatnit poprvé.

Na rozdíl od žalobce však soud uzavřel, že jde o právo na stanovení poměru, v němž pojistitel vyplatí pojistné plnění, žalovaný tento poměr včas uplatnil při skončení šetření ve výš 50 %, právo uplatnit podpojištění je tak promlčeno jen v rozsahu rozdílu mezi 50 % (která uplatnil) a 21,34 % (která mohl uplatnit), tedy v rozsahu 28,66 %. Ostatně mezi oprávněnou osobou a pojistitelem by při jiné interpretaci zůstala nespravedlivá nerovnost plynoucí z roku navíc, který je v § 8 stanoven pro práva na pojistná plnění.“

Ve shodě s Obvodním soudem pro Prahu 8 mám za to, že počátek promlčecí lhůty by se měl v případě práva na snížení pojistného plnění při podpojištění odvíjet od skončení šetření pojistné události (§ 619 odst. 2 ve spojení s § 2796 a násl. o. z.), jelikož na základě jeho výsledků je pojistitel sto zjistit existenci a rozsah své povinnosti plnit a tedy i vyčíslit výši podpojištění.

Ust. § 626 o. z., jenž zní: „U práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.“[2] na daný případ použít nelze, neboť zde je upraven počátek promlčení lhůty pro právo na pojistné plnění,[3] tedy pro jiný nárok, než je právo na snížení pojistného plnění. Proto je třeba postupovat podle obecné (výše zmíněné) úpravy § 619 odst. 2 o. z.

Subjektivní promlčecí lhůta  zde činí 3 roky a objektivní pak 10 let (§ 629 o. z.). Ust. § 635 o. z.[4] se neuplatní ze stejných důvodů, jak byly shora vyloženy ohledně § 626 o. z.      

Snížit pojistné plnění z důvodu podpojištění je právem, nikoliv povinností pojistitele. Pojistitel proto může toto své oprávnění využít zcela anebo jen v určité části. Snížení pojistného plnění je jednostranným adresovaným právním jednáním a jako takové by mělo být zejména určité a srozumitelné. Pojistitel toto své právo vykoná buď tím, že osobě oprávněné k výplatě pojistného plnění před jeho úhradou oznámí, že svého práva využívá a uvede, v jakém rozsahu bude pojistné plnění sníženo anebo vyplacením snížené částky pojistného plnění, které však jako konkludentní projev vůle nesmí vzbuzovat pochybnost o tom, co pojistitel chtěl projevit (§ 546 o. z.), jinak k právně relevantnímu snížení pojistného plnění dojít nemůže.

Pokud pojistitel vyplatí pojistné plnění např. ve 100% výši a následně uplatní právo na snížení pojistného plnění z důvodu podpojištění, dochází tím ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně toho, komu bylo pojistné plnění vyplaceno, plněním z právního důvodu, který odpadl. O bezdůvodné obohacení však v daném případě v pravém slova smyslu nejde. Tento nárok pojistitele se totiž opírá o § 2854 o. z. a je tak třeba jej uplatnit v promlčecí lhůtě, která počíná běžet skončením šetření pojistné události, jak bylo shora řečeno (možnost zamítnout žalobu pojistitele podanou před uplynutím promlčecí lhůty dle § 8 o. z. samozřejmě není vyloučena). Opačný výklad by znamenal nepřiměřené prodloužení promlčecí lhůty (3 + 3, resp. 10 + 10) a ocitl by se tak v rozporu s principem právní jistoty a zásadou vigilantibus iura scripta sunt, a proto je nutné jej odmítnout.

Bez ohledu na výše řečené je třeba zkoumat, zdali nelze v poměrech konkrétní věci nevyužití práva pojistitele snížit pojistné plnění při podpojištění hodnotit jako vzdání se práva (k tomu srov. úpravu prominutí dluhu v § 1995 o. z., která z logiky věci dopadá také na zrcadlový institut vzdání se práva, jenž není v zákoně zvlášť upraven). Potom by pojistitel nemohl zákonitě (dodatečně) žádat vrácení části již vyplaceného pojistného plnění z důvodu zániku práva.

Promlčení, resp. zániku práva z důvodu jeho vzdání se, podléhá poměr, ve kterém pojistitel mohl snížit pojistné plnění při podpojištění. Tak např. pokud pojistitel na začátku nesprávně určí výši pojistného plnění na 1 mil. Kč (např. aplikuje při jeho výpočtu jiné ustanovení smlouvy, než by měl), ačkoliv správná výše pojistného plnění by měla být 2 mil. Kč a poměr podpojištění bude činit 80 %, přičemž pojistitel se rozhodne snížit pojistné plnění jen o 50 % a vyplatí tak pojistníkovi 0, 5 mil Kč, dochází ve skutečnosti ke snížení pojistného plnění o 1 mil. Kč, kdy dalších 0,5 mil. Kč tvoří částka, o kterou pojistitel mlčky snižuje pojistné plnění také, aniž by o tom vlivem špatného postupu při jeho výpočtu věděl, neboť tuto částku oprávněné osobě rovněž nevyplácí. Dojde-li proto k promlčení (resp. zániku) práva snížit pojistné plnění o dalších 30 %, může třetí osoba požadovat v promlčecí lhůtě (§ 626 o. z. ve spojení s § 635 o. z.) doplatek pojistného plnění po pojistiteli už jen ve výši 0,5 mil. Kč jako rozdíl částek 2 mil. Kč (správná výše pojistného plnění), 1 mil. Kč (50% snížení pojistného plnění) a 0,5 mil. Kč (vyplacená část pojistného plnění) a nikoliv ve výši 1 mil. Kč jako rozdíl částek 2 mil. Kč (správná výše pojistného plnění), 0,5 mil. Kč (snížení pojistného plnění z nesprávně stanovené výše pojistného plnění) a 0,5 mil. Kč (vyplacená část pojistného plnění).     

Závěrem zbývá dodat, že případná námitka promlčení práva pojistitele snížit pojistné plnění při podpojištění může být – v některých případech – účinně odražena s odkazem na § 617 odst. 1 o. z., který stanoví, že: „I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě.“




Mgr. Vladimír Janošek, advokát

trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

V Jámě 699/1
110 00 Praha 1

Tel.: + 420 731 773 563
e-mail: janosek@arws.cz


___________________________________
[1] Viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 633/2003, ze dne 9. 12. 2004 či usnesení sp. zn. 26 Cdo 2898/2016, ze dne 17. 1. 2017.
[2] K tomu srov. důvodovou zprávu k občanskému zákoníku (str. 151): „Ustanovení o počátku promlčecí lhůty u práva na pojistné plnění se přejímá z § 8 zákona o pojistné smlouvě (zák. č. 37/2004 Sb.). Uvedené ustanovení zákona o pojistné smlouvě stanoví i délku promlčecí lhůty u práva na pojistné plnění v případě životního pojištění a v případě pojištění odpovědnosti. Tato úprava je zařazena mezi ustanovení o délce promlčecí lhůty.“
[3] Z něhož je jako věřitel oprávněn pojistník či třetí osoba a nikoliv pojistitel.
[4] Odst. 1 Jedná-li se o životní pojištění, promlčí se právo na pojistné plnění za deset let. Odst. 2 Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz