Registr silničních vozidel a postupný převod vlastnického práva k vozidlu tam zapsanému

Pro určení, zda se jedná o veřejný seznam či nikoli, není rozhodujícím formální pojetí, tedy jeho název, ale splnění definičních znaků veřejných seznamů: předmětem evidence v tomto seznamu musí být věci, tato evidence věcí musí být bez omezení přístupná komukoliv a konečně, musí být vedena orgánem veřejné moci na základě zákona nebo jinou osobou, které byla státem taková pravomoc svěřena zákonem.[1]

Veřejné seznamy mají různé funkce a důležité jsou mj. v situaci, kdy je potřeba určit vlastníka věci, došlo-li k postupném převodu vlastnického práva k této věci několika osobám. Případy, kdy se jedná o převod vlastnického práva k věci nezapsané ve veřejném seznamu, upravuje ustanovení § 1100 odst. 1 o. z., které stanoví: "Převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první." Naproti tomu u postupného převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu je pravidlo odlišné, viz druhý odstavec § 1100: "Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později."

Ve shora popsaném kontextu mohl vyvolávat určité obtíže registr silničních vozidel. Jedná se o veřejný seznam? A jakými pravidly by se měl řídit postupný převod vlastnického práva k vozidlu několika osobám? K této problematice se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015.

V tomto rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem, neboť osoby, jež by do registru silničních vozidel chtěly nahlédnout, musí překonat formální překážku – osvědčit právní zájem na poskytnutí údajů.[2] Jelikož je tedy zájemce o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel omezen splněním této podmínky, tj. nahlédnutí je vázáno na prokázání právního zájmu, není registr silničních vozidel veřejným seznamem, neboť není splněn jeden z definičních znaků veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení komukoliv.

Silniční vozidlo je tedy věcí, která není zapsána ve veřejném seznamu. Bylo-li proto vlastnické právo k silničnímu vozidlu postupně převedeno několika osobám, dojde k aplikaci pravidla uvedeného v ustanovení § 1100 odst. 1 o. z., tzn. vlastníkem vozidla se stane osoba, které bylo vozidlo převodce vydáno nejdříve, a není-li takové osoby, pak osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.


Mgr. Marek Hučík

Eva Křížová


ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.
 
V Jámě 699/1
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 731 514 996
e-mail:    hucik@arws.cz


__________________________________
[1] SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 10-11.
[2] § 5 odst. 7 zákona 56/2001 Sb. ní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona 307/1999 Sb.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz