25. 3. 2015
ID: 97365upozornění pro uživatele

Revize nařízení o úpadkovém řízení aneb evropská insolvence po patnácti letech v novém kabátě – 3. část

Třetí část článku pojednávajícího o revizi Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení ze dne 29. května 2000 (dále jen „Nařízení“), která v současné době probíhá na půdě evropských zákonodárných orgánů, bude věnována problematice příslušnosti k zahájení úpadkového řízení, především se zaměřením na problémovou aplikaci zásady určování příslušnosti podle střediska hlavních zájmů dlužníka (tzv. COMI[1]) a s tím souvisejícímu problému forum shopping[2].

 
 Weinhold Legal, v. o. s.
 
V návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Nařízení, zveřejněném dne 12. prosince 2012 (dále jen „Návrh“) zůstává zachována koncepce COMI, Návrh však usiluje o její zpřesnění a snaží se reflektovat stávající judikaturu Soudního dvora Evropské unie v této oblasti. Návrh navíc zavádí další nástroje jako např. pravidlo pro určení jurisdikce v případě fyzické osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), pravidlo příslušnosti pro žaloby, které souvisejí s úpadkovým řízením či povinnost soudu přezkoumat, zda je dána příslušnost, a kladné zjištění řádně odůvodnit.

Zpřesnění definice COMI

Stanovení jurisdikce, v jejímž rámci bude úpadkové řízení probíhat, je základní otázkou, kterou je potřeba vyřešit před zahájením každého úpadkového řízení. Návrh zachovává koncept COMI, neboť tento koncept zajišťuje, že věc bude projednána v jurisdikci, se kterou má dlužník skutečné spojení, a nikoli v jurisdikci, kterou si dlužník až dle okolností zvolí a která by pro něj za daných okolností mohla být výhodnější (forum shopping).

Návrh doplňuje definici hlavních zájmů dlužníka obsaženou v čl. 3 odst. 1 Nařízení následovně:

Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. Místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je místem, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami.“[3]

Uvedené zpřesnění má svůj základ v judikatuře Soudního dvora Evropské unie, především v rozhodnutí ve věcí Interedil[4] ve spojení s rozhodnutím věci Eurofood[5]. Předmětem předběžné otázky posuzované Soudním dvorem Evropské unie v uvedeném řízení byla problematika kritérií určení COMI. Pro určení COMI Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že čl. 3 odst. 1 druhá věta Nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že při určení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je třeba upřednostnit místo ústřední správy tohoto dlužníka, jak může být zjištěno pomocí objektivních a pro třetí osoby zjistitelných skutečností. V případě, že se řídící a kontrolní orgány dlužníka nacházejí v místě jeho sídla a rozhodnutí o správě dlužníka jsou přijímána způsobem zjistitelným pro třetí osoby na tomto místě, nemůže být domněnka stanovená v tomto ustanovení vyvrácena. Pokud se místo ústřední správy dlužníka nenachází v jeho sídle, může být existence aktiv společnosti a smluv na jejich finanční využití v jiném členském státě než ve státě sídla tohoto dlužníka považována za skutečnosti dostačující k vyvrácení této domněnky pouze za podmínky, že celkové posouzení všech relevantních skutečností připustí třetími osobami ověřitelné zjištění, že se skutečné místo, kde je soustředěno řízení a kontrola dlužníka, jakož i správa jeho zájmů nacházejí v jiném členském státě.[6]

Návrh dále zachovává presumpci obsaženou v Nařízení, že v případě společnosti nebo jiné právnické osoby se za místo COMI považuje sídlo, není-li prokázán opak.

Jurisdikce v případě úpadku OSVČ

Návrh v čl. 3 odst. 1 pododst. 3 zavádí pro případ úpadku OSVČ samostatná, od právnických osob oddělená, kritéria pro stanovení příslušnosti. V případě OSVČ se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje místo jejího obvyklého bydliště. Tato úprava již nepřipouští důkaz opakem, jak bylo popsáno výše v případě společností a jiných právnických osob. 

Příslušnost pro související žaloby

V čl. 3a Návrhu se nově určuje, že soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení dle výše uvedených pravidel příslušnosti, jsou příslušné také k projednání žalob, které přímo vyplývají z úpadkového řízení a úzce s ním souvisejí. Typicky se bude jednat o žaloby vylučovací.

Povinnost přezkoumání příslušnosti

Návrh nově zavádí v čl. 3b povinnost soudu, u kterého byl podán návrh na zahájení úpadkového řízení, přezkoumat z úřední povinnosti, zda je příslušný k zahájení podle pravidel o určení jurisdikce[7]. V rozhodnutí soudu o zahájení úpadkového řízení je soud nově povinen uvést výslovně důvody, na nichž zakládá svou příslušnost. Takové rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu.

Dle informací dostupných na stránkách Evropské komise[8] se předpokládá konečné projednání a schválení Návrhu Evropskou komisí v průběhu tohoto měsíce, tj. března roku 2015. Odpovědnost za přijetí návrhu spadá do kompetence české komisařky pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen, Věry Jourové[9]. Účinnosti by Nařízení ve znění Návrhu mělo nabýt dva roky po vstupu Návrhu v platnost. Návrh tudíž stále ještě může doznat drobných změn v rámci závěru legislativního procesu, zásadní koncepční úpravy se již nepředpokládají.


Tereza Přecechtělová

Mgr. Tereza Přecechtělová


Weinhold Legal, v. o. s. advokátní kancelář

Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1

Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
email: wl@weinholdlegal.com


--------------------------------------------------------------------------------

[*]
První část článku pojednávající obecně o plánované novele je dostupná www, k dispozici >>> zde.
Druhá část článku pojednávající o změnách v oblasti rozšíření působnosti Nařízení na vnitrostátní řízení, která umožňují i jiná řešení úpadku dlužníka než likvidaci, je dostupná na www, k dispozici >>> zde.

[1] Centre of Main Interests (of the Debtor).
[2] Tj. problému záměrného převodu majetku nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem získání výhodnějšího právního postavení (více k této problematice viz např. KUČERA, Zdeněk; PAUKNEROVÁ, Monika; RŮŽIČKA, Květoslav a kol. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7310-108-3, str. 378-379.
[3] Odst. (22) Návrhu.
[4] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. října 2011 ve věci C 396/09, dostupný na www, k dispozici >>> zde.
[5] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2006 ve věci C 341/04, dostupný na www, k dispozici >>> zde
[6] Blíže viz bod 59 a násl. a výrok č. 3 rozhodnutí ve věci Interedil.
[7] Ta stanovuje čl. 3 Nařízení ve znění změn uvedených v Návrhu, v dílčím rozsahu popsaných v části o určení jurisdikce podle pravidla COMI.
[8] Dostupné na www, k dispozici >>> zde; zde.
[9] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz