Rozhodují v justici klany?

 

Sleduje-li občan peripetie vývoje Čunkovy kauzy pečlivě i co nejpoctivěji, přesto není schopen dobrat se objektivní pravdy, musí spoléhat na vlastní intuici či hodnotovou a politickou orientaci.
To ale není zrovna nejlepší vysvědčení pro demokratickou společnost, která se tak stále nachází teprve na prahu občanského právního vědomí a právního státu.
Když má totiž člověk najednou před sebou dvojí diametrálně rozdílné zřetězení představitelů státního zastupitelství, policie a soudu, konkrétně vsetínskopřerovsko-olomoucko-ostravské a jihlavsko-brněnské, které každé tvrdí něco zcela jiného až opačného, nezbaví se podezření, že jde vlastně o institucionální klany.
Abychom si ale nejdřív udělali pořádek v pojmech. Slovník spisovné češtiny definuje klan jako pevně semknuté společenství politického, literárního či jiného charakteru. Zároveň se tu upozorňuje, že se toto slovo často vnímá hanlivě.
V sociologické terminologii je chápán klan obdobně, ale bez emocionálního zabarvení. Zatímco klan prosazuje své zájmy ještě legálními prostředky, např. o gangu se to již říci nedá. Takže Čunkova aféra může sociologům dobře posloužit k výzkumu toho, jak se u nás vytváří či nevytváří právní společnost.
Co totiž nejvíc zaráží, je právě zásadní odlišnost interpretace Čunkovy aféry nejen laiky, jimž se to vždy může prominout, nemají potřebné informace, ale především zainteresovanými představiteli státního aparátu i erudovanými odborníky.
Přinejmenším to svědčí buď o nejednoznačnosti mnohých právních ustanovení, což determinuje možnost dvojího nebo vícenásobného výkladu, nebo jeho zneužívání.
Např. o takové věci, zda může či nemůže policejní vyšetřovatel předat obviněnému tu či onu součást vyšetřovacího spisu, by mělo být naprosto jasno, ne že odpovědní představitelé jednotlivých složek budou každý tvrdit něco jiného.
Stejně má-li se šetřit jen konkrétní trestní čin, nebo zároveň zjišťovat, mohl-li obviněný legálně získat majetek, který vlastní. A tak bychom mohli pokračovat. Třeba jak má jeden státní zástupce na veřejnosti a před médii posuzovat činnost jiných státních zástupců.
Tato praxe snižuje důvěryhodnost demokratického státu a jeho orgánů.
Občan si nemůže být nikdy jistý, jak dopadne, dostane-li se jako obviněný či svědek do sítí podobné mašinérie. Nebo dozví-li se, že někdo v pozadí průběh jeho kauzy ovlivňuje. V takové situaci mu nezbývá než právní poradenství a výběr co nejlepšího právníka, pokud na něj má.
Takže teď se čeká na vyjádření nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Zlí jazykové tvrdí, že nemůže překvapit. Sídlí v Brně, a tudíž nejblíž má k Brnu.

O autorovi: Antonín Rašek (Autor je sociolog)


Zpracovatel: Anopress IT a.s.