Jak naložit s „oznámením“ přestupku soukromých osob? A je to vlastně oznámením ve smyslu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich?

Pro zodpovězení položené otázky je nejprve nutné ve stručnosti představit samotnou právní úpravu přestupkového řízení. Jak již bylo výše uvedeno, tak správní řízení o přestupku je upraveno v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Zákon o odpovědnosti za přestupky pak v ustanovení § 78 odst. 1 stanovuje povinnost správního orgánu – věcně a místně příslušného k projednání přestupku – zahájit řízení o každém přestupku, který zjistí.

Jak již v minulosti konstatoval Ústavní soud, tak správní řízení je obecně ovládáno principem oficiality a legality.[1] Pod principem oficiality si pak lze představit povinnost správního orgánu zahájit správní řízení, jakmile nastane skutečnost, kterou zákonná úprava předpovídá, a to bez ohledu na to, jak se s touto skutečností seznámí. Princip legality na druhou stranu obsahuje povinnost správního orgánu stíhat veškeré delikty, o kterých se dozví, a to z moci úřední. Z obsahu ustanovení § 78 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky pak nesporně plyne, že správní řízení o přestupku může být zahájeno toliko ex officio (z moci úřední), a nikoliv na žádost. S tím souvisí skutečnost, že dle platné právní úpravy neexistuje žádné subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby bylo zahájeno řízení o přestupku jiné osoby, neboť stíhání pachatele přestupku a jeho případné potrestání je věcí pouze vztahu mezi státem a pachatelem přestupku.[2]

Jednou z možností, jak se příslušný správní orgán může dozvědět o spáchání přestupku, je pak prostřednictvím oznámení ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky. Podle ustanovení § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že má-li orgán Policie České republiky, Vojenské policie nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V rámci obsahu tohoto ustanovení je pak doplněno, že v oznámení je nutno uvést zejména, kdo je podezřelým z přestupku (pokud mu je znám), popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které mu jsou známy.

Předmětné ustanovení tedy upravuje oznamovací povinnost správních orgánů. Důvodová zpráva k zákonu o odpovědnosti za přestupky[3] pak výslovně stanoví, že oznamovací povinnost dle § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky se výlučně týká správních orgánů ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) – tedy orgánů moci výkonné, orgánů územního samosprávného celku, fyzických nebo právnických osob či jiných orgánů vykonávajících působnost v oblasti veřejné správy a orgánů policie.

Reklama

Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 22.7.2026

22.7.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Pro výše uvedené je tedy nutno dojít k závěru, že termín oznámení přestupku ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky je zde použit pro označení kvalifikovaného podnětu, který jsou povinny podat výše uvedené subjekty. „Oznámení“ přestupku soukromých osob tedy není možné považovat za oznámení ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky. Tento závěr pak potvrzuje jak odborná komentářová literatura[4], tak i obsah samotné důvodové zprávy k zákonu o odpovědnosti za přestupky[5].

Není-li ty tedy možné „oznámení“ přestupku soukromých osob považovat za oznámení ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky, pak je otázkou, jakou povahu toto „oznámení“ vlastně má, když zákon o odpovědnosti za přestupky se k této otázce žádným způsobem podrobněji nevyjadřuje.

K tomu je nutno připomenout, že řízení o přestupku je zvláštním druhem správního řízení, na které dopadá úprava správního řádu, který je nutno považovat za obecný předpis pro většinu správních řízení, tj. správní řád vystupuje jako lex generalis. Je-li správní řád obecným právním předpisem (lex generalis), a contrario musí být zákon o odpovědnosti za přestupky ke správnímu řádu právním předpisem zvláštním (lex specialis). Stejný názor zastává například i rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.[6]

Česká právní úprava používá obecnou římskou zásadu, že zvláštní právní úprava má přednost před právní úpravou obecnou (lex specialis derogat legi generali). Tuto zásadu lze chápat i tak, že neexistuje-li zvláštní právní úprava konkrétní věci, použije se právní úprava obecná – v našem případě správní řád.

Správní řád v ustanovení § 42 stanovuje povinnost správního orgánu přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. „Oznámení“ přestupku soukromých osob tedy bude právě obecným podnětem k zahájení správního řízení. Ostatně komentářová literatura k tomu uvádí: „Určitá oznámení o spáchaných přestupcích mohou přicházet rovněž od soukromých osob (ať fyzických či právnických). Tato oznámení je nutno považovat za podněty k zahájení správního řízení z moci úřední, pro které nejsou stanoveny žádné bližší požadavky či náležitosti.“[7] Skutečnost, že je „oznámení“ přestupku soukromých osob svou povahou pouze podnětem k zahájení řízení ve smyslu § 42 správního řádu, má pak významný vliv na způsob vypořádání se s takovým podáním.

V případě oznámení přestupku ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky, má správní orgán příslušný k projednání přestupku několik možností, jak se s tímto oznámením může vypořádat. První možností je, že správní orgán na podkladě zaslaného oznámení zahájí správní řízení o přestupku. Druhou možnost, kterou se může příslušný správní orgán vypořádat s doručeným oznámením je vydání příkazu, a to buď příkazu na místě dle § 91 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky nebo příkazu dle § 90 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, je-li tento příkaz vydáván jako první úkon v řízení, tj. bez zahájení správního řízení. Poslední možností vyřízení oznámení je odložení věci dle § 76 zákona o odpovědnosti za přestupky předtím než správní orgán vůbec správní řízení zahájí.

Budeme-li se věnovat způsobům vyřízení podnětu ve smyslu § 42 správního řádu, má správní orgán příslušný k projednání přestupku následující možnosti. K tomu je však nutno nejdřív doplnit, že ustanovení § 42 správního řádu rovněž stanovuje, že pokud podatel podnětu o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil (jinému) příslušnému správnímu orgánu.

Příslušný správní orgán může na podkladě podaného podnětu zahájit správní řízení o přestupku z moci úřední, přičemž na zahájení řízení nemá podatel podnětu právní nárok, jak již bylo uvedeno výše. Pakliže podatel podnětu o to požádá, je správní orgán povinen sdělit tomuto podateli ve stanovené lhůtě, že zahájil správní řízení z moci úřední, a to prostřednictvím toliko sdělení dle části čtvrté správního řádu.

Další možností je, že příslušný správní orgán na podkladě podaného podnětu neshledá důvody pro zahájení řízení. V takovém případě není nutné vydávat usnesení o odložení věci ve smyslu § 76 zákona o odpovědnosti za přestupky jako v případě oznámení přestupku – správní orgán pouze za situace, kdy o to podatel podnětu požádal tomuto podateli ve stanovené lhůtě sdělí, že neshledal důvody pro zahájení řízení z moci úřední. Tuto skutečnost příslušný správní orgán sdělí podateli taktéž prostřednictvím sdělení.

Poslední možností, kterou bude moci správní orgán příslušný k projednání přestupku podnět vyřídit, je taktéž vydání příkazu na místě nebo příkazu ve smyslu § 90 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky jako prvního úkonu v řízení. Jelikož je pak příkaz materiálně zvláštní formou rozhodnutí (tj. rozhodnutím largo sensu), je autor toho názoru, že i v tomto případě má příslušný správní orgán povinnost podateli podnětu sdělit – pakliže o to požádal – jakým způsobem jeho podnět vypořádal. Příslušný správní orgán by za takové situace měl tedy podateli sdělit, že na základě jeho podnětu ve věci rozhodl prostřednictvím příkazu jako zvláštní formy rozhodnutí, a to bez zahájení správního řízení.

Na podkladě výše uvedeného je tedy možno uzavřít, že „oznámení“ přestupku ze strany soukromých osob není oznámením ve smyslu § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky (kvalifikovaným podnětem), ale toliko prostým podnětem ve smyslu § 42 správního řádu. Z toho mimo jiné plyne, že příslušný správní orgán není v případě podnětu povinen, kdy neshledá důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední, vydat usnesení o odložení věci dle § 76 zákona o odpovědnosti za přestupky. Pakliže však o to podatel podnětu požádá, je správní orgán povinen mu v zákonném stanovené lhůtě sdělit, že neshledal důvody pro zahájení řízení z moci úřední.

JUDr. Jan Novotný,
advokátní koncipient                    

 

KVB advokátní kancelář s.r.o.

 

Teplého 2786

530 02 Pardubice 

 

Tel.:   +420 226 259 401

e-mail: pravnik@akkvb.cz