Sdílení elektřiny v obecních projektech, změny po 1.8.2026 a zapojení bateriových úložišť
Sdílení elektřiny není v našem právním řádu novým institutem. K 1.1.2024 nabyl účinnosti zákon Lex OZE II (zákon č. 469/2023 Sb.), který přinesl do české právní úpravy sdílení elektřiny a právní úpravu energetických společenství. Od 1.8.2024 pak spustilo první fázi svých služeb (tzv. dočasné řešení) Elektroenergetické datové centrum (EDC), u kterého se zájemci o sdílení elektřiny musí registrovat, a které vyhodnocuje toky sdílené elektřiny. Nyní od 1.8.2026 má nastat další rozšíření činnosti EDC a doplnění nových činností jako sběr a řízení dat o akumulaci a agregaci flexibility. Zároveň má dojít rovněž k některým změnám týkajícím se sdílení elektřiny. Jak nyní funguje komunitní sdílení a jaké změny lze očekávat od 1.8.2026?
Článek představuje analýzu právní úpravy sdílení elektřiny v České republice se zaměřením na možnosti využití pro obce a města. Sdílení elektřiny není fyzickým přenosem energie, ale účetní operací prováděnou na základě naměřených dat, přičemž zákazník stále hradí distribuční poplatky a cenu za sdílenou elektřinu sjednává přímo s výrobcem. Právní úprava obsažená zejména v energetickém... více
Podstata sdílení
Základní právní úprava sdílení elektřiny je v zákoně č. 458/2000 Sb., energetickém zákoně, a to v § 27e a 27f.
Sdílení elektřiny nepředstavuje samostatný druh dodávky elektřiny, fyzicky se nejedná o specifický tok elektřiny z výrobny do odběrného místa zákazníka. Sdílení elektřiny je účetní operace, průběžné účetní vypořádání naměřených dat. Část elektřiny dodané do odběrného místa dle smlouvy s obchodníkem s elektřinou se podle předem nastavených pravidel účetně vydělí, a počítá se jako samostatně sdílená elektřina z výrobny přímo do odběrného místa bez účasti obchodníka s elektřinou. Platí, že cenu za sdílenou elektřinu si sjednávají přímo výrobce se zákazníkem. Zároveň rovněž za sdílenou elektřinu je třeba hradit cenu za využití distribuční soustavy, kterou platí zákazník na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se svým obchodníkem. Na základě sdílení elektřiny tedy mohou získat zákazníci elektřinu za výhodnější cenu, za distribuční poplatky nicméně neušetří.
Jaké formy sdílení lze využít pro obecní projekty?
Současná právní úprava rozlišuje tři formy sdílení elektřiny. Formou tzv. aktivního zákazníka, sdílení ve společenství (energetické společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje), a sdílení v bytovém domě (vázáno na existenci hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně, za kterou se nachází samostatná odběrná místa a předávací místo výrobny).
Sdílení formou aktivního zákazníka
Sdílení v tomto režimu představuje nejjednodušší model, kdy není nutné zakládat samostatnou právnickou osobu. Sdílení se realizuje v rámci omezeného počtu předávacích míst zařízení tvořících tzv. skupinu sdílení – nejvýše 11 předávacích míst. Tato forma je tedy vhodná pro menší obecní projekty, kde cílem je zapojit pouze omezený počet budov a organizací. V rámci skupiny sdílení je třeba dohodnout podmínky sdílení, množství sdílené elektřiny a cenu za sdílenou elektřinu. Množství sdílené elektřiny se počítá pro každou čtvrthodinu zvlášť, a je určeno tzv. procentem alokace – procentem vyrobené elektřiny z výrobny, které má být spotřebováno v daném odběrném místě. Aby mohlo dojít ke sdílení elektřiny, musí zde být souběžná výroba a odběr v dané čtvrthodině. Co se týče ceny za sdílenou elektřinu, sdílení obecně může být úplatné i bezúplatné. Z pozice obce je třeba vyhodnotit zejména daňové souvislosti sdílení elektřiny. Podmínkou pro sdílení elektřiny je rovněž instalace průběhového měření u všech zúčastněných zařízení, aby bylo možné vyhodnocovat toky elektřiny v jednotlivých čtvrthodinách.
Zároveň platí, že pro výrobnu i odběrné místo musí být sjednaná samostatná smlouva s obchodníkem s elektřinou, který zajistí výkup či dodávku zbývajícího množství elektřiny a převezme odpovědnost za odchylku v daném odběrném místě. Prakticky, pokud tedy hodlám zahájit sdílení elektřiny, vždy je třeba ještě prověřit smlouvu s obchodníkem s elektřinou. Energetický zákon sice zakazuje obchodníkům s elektřinou vkládat do smluv zákaz sdílet elektřinu, ve smlouvě s obchodníkem nicméně může být sjednána povinnost informovat obchodníka o zahájení sdílení elektřiny, což může vést k obnovení jednání o ceně elektřiny.
Co se týče procesu sdílení elektřiny, je nutné všechna zúčastněná zařízení a odběrná místa registrovat u EDC.
Postup je upravený ve vyhlášce č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, v §§ 65a a následujících. Nejprve je třeba určit subjekt, který bude vykonávat funkci správce skupiny sdílení. Tato osoba nejprve uzavírá smlouvu o přístupu do informačního systému EDC a komunikuje s EDC. Samotná registrace výroben a odběrných míst probíhá ve třech krocích. Jako první je třeba registrovat výrobnu elektřiny. Poté se registruje samotná skupina sdílení a v posledním kroku pak samotná odběrná místa.
Sdílení elektřiny ve společenství
V případě, že má být do sdílení zapojeno více než jedenáct předávacích míst, nebo pokud má mít projekt stabilnější organizační a smluvní rámec, je třeba založit společenství. Energetický zákon upravuje v §§ 20b a násl. dva druhy společenství, a to energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje.
Společenství pro obnovitelné zdroje je užší kategorií, která se váže na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a klade přísnější důraz na místní vazbu členů a na kontrolu společenství osobami nacházejícími se v blízkosti projektu. To se promítá rovněž do vymezení okruhu subjektů, které se mohou stát členy. U společenství pro obnovitelné zdroje platí, že velké podniky nemohou být vůbec členy tohoto společenství. Hlasovací práva pak mohou vykonávat pouze ti členové, kteří mají bydliště nebo sídlo na území tří sousedících obcí s rozšířenou působností, ve kterém má společenství vyrábět elektřinu.
U energetického společenství okruh členů není omezen, hlasovací práva nesmí vykonávat střední a velké podniky. Ačkoli toto pravidlo bylo přijato s cílem zajistit, aby společenství nebyla ovládaná velkými energetickými společnostmi, dopadá toto omezení rovněž na obecní společnosti. Pokud je 25 % nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv přímo nebo nepřímo ovládáno veřejnými subjekty, je třeba tuto společnost považovat za velký podnik, a tudíž bez hlasovacích práv, ve společenství pro obnovitelné zdroje pak tyto nemohou být vůbec členy.
Dále je třeba zhodnotit, jaký model fungování společenství zamýšlí, tedy zda má společenství sloužit pro sdílení elektřiny z výroben ve vlastnictví obce, kdy obec je jedním z členů společenství, který obdrží rovněž odměnu za sdílenou elektřinu, nebo zda společenství samotné má být vlastníkem výroben, ze kterých bude sdílena elektřina členům společenství (a odměna za sdílenou elektřinu je tak hrazena přímo společenství). To má vazbu na volbu právní formy společenství. Dle zákona může mít společenství právní formu spolku, družstva nebo obchodní korporace s obdobnými vnitřními poměry. V praxi používanými formami jsou spolek a družstvo. Zásadním rozdílem mezi těmito právními formami je, zda lze rozdělovat zisk vytvořený společenstvím mezi jeho členy. Platí, že u spolku rozdělování zisku není možné. V případě družstva je po splnění zákonných podmínek možné rozdělit až 33 % zisku mezi členy družstva. Je tedy třeba promyslet způsob financování společenství, zda bude třeba rozdělovat zisk např. za účelem úhrady nákladů na výstavbu výroben.
Společenství musí být registrováno u Energetického regulačního úřadu. Teprve poté může přistoupit k registraci skupiny sdílení a jednotlivých předávacích míst u Elektroenergetického datového centra. Vedle založení právnické osoby je třeba připravit také zakladatelské dokumenty, nastavení vnitřních pravidel, způsob rozhodování členů, pravidla pro vstup a výstup členů a mechanismus vypořádání ceny za sdílenou elektřinu.
Samotný princip sdílení je přitom obdobný jako u aktivního zákazníka. V rámci společenství se zakládají skupiny sdílení, kdy každá skupina sdílení může mít až 1000 předávacích míst. Opět je třeba provést registraci u EDC.
Pro města a obce může být sdílení elektřiny ve společenství velmi vhodným nástrojem zejména tehdy, pokud chtějí propojit více obecních budov, příspěvkových organizací nebo širší okruh místních aktérů do jednoho koordinovaného projektu.
Co se mění od 1.8.2026
Od 1.8.2026 má dojít k dalšímu rozšíření funkcí EDC a k provázání sdílení elektřiny s novými instituty zavedenými novelou Lex OZE III, zejména s akumulací a agregací flexibility. Zatímco dosavadní režim sdílení byl zaměřen především na evidenci výroby, spotřeby a rozdělení sdílené elektřiny mezi účastníky skupiny sdílení, od tohoto data má být systém připraven i na zpracování dat souvisejících s pružným řízením spotřeby, výroby a ukládání elektřiny.
Co se týče výše popsaných pravidel sdílení elektřiny, k zásadním změnám k 1.8.2026 docházet nebude. Dle přechodných ustanovení Lex OZE II a Lex OZE III mělo dojít již k 1.7.2026 ke zrušení omezení maximálního počtu 1000 registračních čísel předávacích míst ve skupině sdílení společenství a dále ke zrušení pravidla, že jedno předávací místo je možné přiřadit pouze do jedné skupiny sdílení. Tato omezení byla ovšem doplněna do novely vyhlášky o Pravidlech trhu s elektřinou, která se v současnosti projednává. I nadále tedy budou tyto limity platit. Dojde ovšem ke zvýšení počtu registračních čísel předávacích míst ve skupině sdílení s iteračním způsobem výpočtu z 50 na 100.
Prakticky to znamená, že vedle samotného sdílení elektřiny získají větší význam i zařízení pro ukládání elektřiny (bateriová úložiště) a služby flexibility. Akumulace umožní ukládat přebytky vyrobené elektřiny do bateriových úložišť a využívat je později, tedy i mimo okamžik souběžné výroby a spotřeby. Pokud tedy například v letních měsících škola během prázdnin spotřebovává méně elektřiny a část vyrobené elektřiny by tak bez dalšího odtékala do sítě. Pokud však obec přebytky nejprve uloží do baterie, může je následně využít prostřednictvím sdílení například večer pro provoz veřejného osvětlení, obecního úřadu nebo čistírny odpadních vod.
Bateriová úložiště bude možné využít nejen pro ukládání přebytků elektřiny v rámci sdílení, ale také pro poskytování flexibility a zapojení do agregace obchodní flexibility. To v praxi znamená, že provoz baterie může být řízen agregátorem tak, aby zařízení reagovalo na potřeby elektrizační soustavy nebo na cenové signály trhu.
Pro města a obce se tedy otevírá příležitost k další optimalizaci sdílení elektřiny v rámci obecních objektů a možnost doplnění projektu o bateriové úložiště, chytré řízení spotřeby a případné zapojení do flexibility. To může významně zvýšit hospodárnost i energetickou soběstačnost obecních objektů. A to rovněž s ohledem na možnost financování investic na výstavbu nových výroben a bateriových úložišť z aktuální výzvy Modernizačního fondu Komunerg č. 1/2025.
Rozhodující tedy bude zhodnotit další možnosti optimalizace sdílení elektřiny v obci, a v případě využívání bateriových úložišť správně nastavit technické a právní podmínky pro optimální využití bateriových úložišť.
Lydie Šimšová
Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha 1
T: +420 212 270 635
Pobočka Brno
Moravské nám. 754/13, 602 00 Brno
T: +420 734 235 929
E-mail: kancelar@dsadvokati.cz
