Detekce podezřelého obchodu v kontextu hazardních her
Detekce podezřelého obchodu patří mezi významná preventivní opatření v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu.[1] Účelem je zabránit zneužívání finančního systému a vytvořit podmínky pro odhalování rizikových transakcí a jednání. Jedná se přitom o silně regulovanou oblast s ohledem na závažnost možných dopadů AML/CTF, což se odráží ve vysokých nárocích na povinné osoby.
Článek se věnuje analýze povinností provozovatelů hazardních her v oblasti rozpoznávání a oznamování podezřelých obchodů podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Autoři vysvětlují, že pojem podezřelého obchodu je záměrně vymezen široce a zahrnuje nejen samotné transakce, ale i jiné skutečnosti nasvědčující praní špinavých peněz... více
V České republice povinnost podezřelé obchody rozpoznávat a vyhodnocovat ukládá povinným osobám přímo AML zákon [2] a nesplnění těchto povinností může vést k vysokým sankcím. Jakmile povinná osoba zjistí, že by mohlo dojít k podezřelému obchodu, je povinna tuto skutečnost oznámit příslušné finanční zpravodajské jednotce. Pro Českou republiku tuto roli plní Finanční analytický úřad.[3]
Obchod v prostředí hazardních her
Pro určení toho, kdy může v prostředí hazardních her dojít k podezřelému obchodu, je vhodné nejprve vymezit situace, kdy dochází k uskutečnění obchodu ve smyslu AML zákona. Uskutečnění obchodu je totiž zpravidla spjato s celou řadou povinností povinné osoby, jako je například identifikace a kontrola klienta.
Obchodem je „každé jednání povinné osoby jednající v tomto postavení s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby jednající v tomto postavení nebo k poskytnutí služby této jiné osobě“.[4] Není přitom určující směr toku majetku. Může se jednat jak o tok ke klientovi, tak směrem od klienta, jako je například vklad na hráčské konto či výplata výhry. U poskytování služby jiné osobě, kdy není podmínkou nakládání s majetkem jiné osoby, se pak může jednat například o daňové poradenství, poskytnutí právní služby, vedení účetnictví či provedení auditu.
Za obchod se přitom nepovažují jen úkony uskutečněné v rámci trvajícího obchodního vztahu[5], ale i jednorázové transakce nebo služby poskytnuté mimo něj. Povinnosti, které povinným osobám AML zákon ukládá, zároveň dopadají jen na taková jednání, která jsou předmětem podnikání povinné osoby nebo které jsou jimi poskytovanými službami.[6]
Podezřelý obchod dle AML zákona
Podezřelým obchodem se rozumí „obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky[7] jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat.“[8] Z definice podezřelého obchodu je pak třeba vycházet pro určení situace, kterou je třeba oznámit. Oznámení o podezřelém obchodu podává pouze povinná osoba.[9]
Za podezřelý obchod se pak obchod považuje vždy v případě, že klientem nebo skutečným majitelem je osoba, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce podle ZPMS[10], nebo předmětem obchodu je nebo má být zboží nebo služby, vůči nimž ČR uplatňuje sankce podle ZPMS.
S ohledem na znění „jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat“ je definice podezřelého obchodu velmi široká, což ve svém rozsudku potvrdil i Nejvyšší správní soud, který k výkladu tohoto právního ustanovení uvedl: „Podezřelý obchod ve smyslu § 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nezahrnuje pouze obchody ve smyslu § 4 odst. 1 tohoto zákona, ale i jiné skutečnosti, které mohou nasvědčovat podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že užité prostředky jsou určeny k financování terorismu.“[11]
Definice uvedená v ustanovení § 6 AML zákona pak pod písm. a) až j) obsahuje demonstrativní výčet nejběžnějších znaků podezřelého obchodu.
Podezřelý obchod v kontextu hazardních her
Znaky podezřelého obchodu v oblasti hazardních her musí být zachyceny v systému vnitřních zásad[12] každé povinné osoby s ohledem na konkrétní povahu její činnosti. Rozhodující je to, zda se provoz hazardních her odehrává v online prostředí či land-based[13], jaké umožňuje platební mechanismy, realizaci vkladů, jaká je povaha klientely a zda poskytuje své služby přeshraničně. Z obecného pohledu se vždy bude jednat o nějaké „nestandardní“ chování klienta, které nezapadá do jeho obvyklého chování nebo profilu.
V prostředí online hazardních her na praní špinavých peněz mohou upozorňovat zejména nesoulad v identifikačních a platebních údajích hráče. Varovným signálem jsou také vazby mezi více účty. Riziko mohou naznačovat i vazby na dříve vyšetřované účty.
Jako demonstrativní seznam znaků podezřelých obchodů v online prostředí lze uvést:
- vysoké vklady či výběry bez odpovídající herní aktivity,
- nejasný původ finančních prostředků hráče a zdroj těchto prostředků se jeví jako nejasný nebo jej nelze ověřit,
- hráč má otevřených několik účtů pod různými jmény ze stejné IP adresy a na stejném zařízení,
- nesrovnalost mezi údaji poskytnutými hráčem, jako je telefonní číslo nebo poštovní směrovací číslo nebo doména e-mailu, které neodpovídají deklarované zemi nebo údaji ke kreditní kartě nebo bankovnímu účtu,
- zneužití identity nebo falešná identita, případně detekované zneužití bankovní identity,
- sdílení platební karty, ze které se provádějí vklady případně sdílené bankovní účty více osobami, nejedná-li se o manželský pár,
- vztah hráče k rizikové jurisdikci či osobě se statusem politicky exponované osoby.
V případě land-based kasina lze za typické příklady považovat zejména:
- klient se pokusí vložit ke hře neobvykle vysoký objem hotovosti
- klient se snaží vložit jiný majetek než finanční prostředky, například luxusní hodinky nebo šperky,
- falešná identita nebo použití identity jiné osoby
- výměna hotovosti za žetony, po které následuje nízká hráčská aktivita a následně klient požaduje vyplacení zůstatku šekem nebo převodem na účet,
- dva nebo více hráčů koordinují svou hru a jeden z nich záměrně žetony prohraje ve prospěch druhého hráče, typicky při pokeru nebo jiné stolní hře,
- využívání účtu v kasinu fakticky jako prostředku pro převod nebo uložení peněz, tedy že po vkladu prostředků téměř nehraje a následně žádá jejich výplatu na jiný účet nebo formou šeku.[14]
V případě, že Policie České republiky kontaktuje povinnou osobu s dotazem na informace týkající se konkrétní věci, nejedná se automaticky o podezřelý obchod a nezakládá tedy přímo povinnost podat oznámení o podezřelém obchodu. Jedná se však o rizikový faktor, který je třeba zohlednit například zvýšením rizikového profilu klienta, uplatněním zesílených opatření, případně ukončením obchodního vztahu s klientem. Teprve pokud v návaznosti na další prověření vyjdou najevo indicie podezřelého obchodu, oznámí povinná osoba podezřelý obchod FAÚ s uvedením všech relevantních informací.[15]
Detekce podezřelého obchodu
Povinná osoba má povinnost na základě dostupných informací průběžně zjišťovat a vyhodnocovat, zda nedochází k podezřelému obchodu.[16] V případě nevyhodnocení obchodu jako podezřelého není dána oznamovací povinnost dle ustanovení § 18 AML zákona. Této povinnosti se ovšem povinný subjekt nemůže zprostit tím, že daný obchod jako podezřelý nevyhodnotí navzdory tomu, že z veškerých okolností případu daný obchod jako podezřelý vyhodnotit měl a mohl. V opačném případě by taková praxe vedla k obcházení této povinnosti prostým tvrzením povinné osoby, že žádný podezřelý obchod v souvislosti se svou činností nezjistila.[17]
Povinná osoba by měla vždy co možná nejvíce vyčerpávajícím způsobem zhodnotit rizika spojená s oborem svého podnikání a nastavit svá interní kritéria pro stanovení podezřelosti obchodu vhodným způsobem. Pokud při prověřování zdrojů peněžních prostředků klienta nevyužije součinnosti klienta k poskytnutí nezbytných informací[18], může tím porušit svou kontrolní povinnost. Nelze se spokojit pouze s obecnými a ničím nepodloženými informacemi, které klient zaslal v průběhu osobního jednání. Při posuzování by pak měla přihlédnout zejména k chování klienta, povaze a objemu jeho obvyklých transakcí a jeho rizikovému profilu. Míra stanoveného rizika u určeného typu klienta či obchodu by měla vždy v přímé úměře kopírovat hloubku a četnost kontroly. V případě kontroly ze strany dozorčího úřadu musí být povinná osoba schopna přiměřenost svého hodnocení obhájit.
Oznámení podezřelého obchodu
Pokud povinná osoba zjistí, že došlo k podezřelému obchodu, má povinnost jej bez zbytečného odkladu oznámit FAÚ. Oznámit pak není potřeba pouze podezřelé obchody, ale i pokusy o ně. Podání oznámení povinnou osobou pak nepředstavuje porušení povinnosti mlčenlivosti a osoby, které oznámení podaly nesmějí být vystaveny odvetným opatřením, jako je snížení mzdy, odvolání z funkce či rozvázání pracovního vztahu.
Oznámení musí být nejen včasné, ale i řádné. Rozhodující je obsahová kvalita a úplnost znění oznámení obsahující veškeré náležitosti. Povinnost oznámení trvá i po ukončení obchodního vztahu s klientem. Pokud však k detekci podezřelého obchodu dojde během jeho trvání, měla by povinná osoba současně provést kontrolu klienta a uplatnit opatření na základě § 15 AML zákona a obchod neuskutečnit. V případě provozovatele hazardní hry znemožnit účast na další hře a prozatím nevrátit vklad či nevyplatit výhru.
Závěr
Závěrem lze uzavřít, že detekce podezřelého obchodu v hazardních hrách vyžaduje odlišný AML přístup v online a land-based prostředí, který odráží nejen technologické možnosti, ale i způsoby provádění vkladů a transakcí. Klíčovými indikátory, které je třeba v detekci zohlednit, jsou zejména nesrovnalosti v identifikačních a platebních údajích, koordinované vztahy mezi účty či neobvykle nízká herní aktivita v poměru k vloženým vkladům či vazby na další rizikové účty.
Provozovatel hazardních her musí tyto znaky promítnout do svého systému vnitřních zásad a následně průběžně vyhodnocovat dostupné informace o účtech, zda k podezřelému obchodu nedochází a v relevantních případech přejít k neuskutečnění obchodu a oznámení věci FAÚ.
JUDr. Bc. Pavel Martiník, Ph.D.
Mgr. Tereza Krausová
Martiník advokátní kancelář, s.r.o.
Uruguayská 380/17
120 00 Praha 2 - Vinohrady
Tel.: +420 773 706 807
E-mail: pavel@martinik.legal
[1] Dále jen „AML/CFT“.
[2] Zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“).
[3] Dále také „FAÚ“.
[4] Ustanovení § 4 odst. 1 AML zákona
[5] „Obchodním vztahem“ se pro účely AML zákona rozumí „vztah mezi povinnou osobou jednající v tomto postavení a jinou osobou, jehož účelem je nakládání s majetkem této jiné osoby nebo poskytování služeb této jiné osobě, jestliže je při vzniku vztahu s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že bude trvající nebo bude obsahovat opakující se plnění“.
[6] Ustanovení § 54 odst. 1 AML zákona.
[7] Např. finanční prostředky, cenné papíry, nemovitá či movitá věc, pohledávka.
[8] Ustanovení § 6 AML zákona.
[9] Ve smyslu ustanovení § 18 AML zákona.
[10] Ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 69/2006 Sb. o provádění mezinárodních sankcí (dále jen „ZPMS“).
[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 Afs/2019-55 ze dne 7. 5. 2020.
[12] Systém vnitřních zásad dle ustanovení § 21 AML zákona je souhrn interních pravidel, postupů a kontrolních mechanismů uvnitř povinné osoby tak, aby byly dosaženy cíle v oblasti AML/CFT.
[13] Kamenné, fyzicky provozované kasino.
[14] Metodický pokyn č. 6 FAÚ určený povinným osobám z hazardního sektoru ze dne 1. dubna 2026.
[15] Tamtéž.
[16] Což jí ukládá AML zákon v ustanovení § 18 odst. 1.
[17] Např. rozsudek Městského soudu v Praze 10 Af 64/2013-50 ze dne 10. 1. 2018.
[18] Včetně předložení příslušných dokladů podle ustanovení § 9 odst. 7 AML zákona.
