Ručení členů statutárního orgánu při úpadku korporace ve světle navrhované novely zákona o obchodních korporacích

Obecně tak platí, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu právnické osoby, je povinen tuto funkci vykonávat s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí.[2] Tato povinnost platí rovněž pro členy statutárního orgánu obchodní korporace. Občanský zákoník v citovaném ustanovení rovněž stanoví domněnku, dle níž jedná nedbale ten, kdo není takovéto péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce, nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Citované ustanovení[3] pak také zakládá ručení člena orgánu právnické osoby vůči věřiteli této právnické osoby za předpokladu, že člen porušil povinnost péče řádného hospodáře, čímž způsobil právnické osobě škodu a tuto nenahradil. Věřiteli pak ručí do výše, v jaké škodu nenahradil, pokud se věřitel nemůže domoci plnění na právnické osobě.

Zákon o obchodních korporacích

Speciální případ ručení je u členů statutárních orgánů obchodních korporací upraven v ustanovení § 68 zákona o obchodních korporacích, a to v souvislosti s prohlášením úpadku obchodní korporace. V tomto případě není rozsah ručení člena (resp. bývalého člena) statutárního orgánu omezen, ale ručí za splnění všech povinností obchodní korporace. Předpokladem je (i) rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž bylo rozhodnuto o úpadku obchodní korporace; (ii) skutečnost, že člen jejího statutárního orgánu porušil povinnost péče řádného hospodáře tím, že ačkoliv věděl, nebo mohl a měl vědět, že právnická osoba je v hrozícím úpadku[4], neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.[5] Návrh na zahájení řízení, jehož výsledkem bude rozhodnutí, které ručení člena statutárního orgánu vysloví, může podat (i) insolvenční správce; nebo (ii) věřitelé; tito jsou tedy osobami aktivně věcně legitimovanými. Pasivně věcně legitimovanými jsou členové či bývalí členové upadnuvší obchodní korporace. Věcně příslušným soudem by ve smyslu ustanovení občanského soudního řádu měl být krajský soud, neboť do jeho působnosti tento předpis svěřuje rozhodování ve věcech zákonného ručení při porušení péče řádného hospodáře.[6] V rámci řízení o návrhu na „určení“ ručení člena statutárního orgánu dle § 68 zákona o obchodních korporacích tíží důkazní břemeno k prokázání, že nedošlo k porušení péče řádného hospodáře, právě žalovaného člena (bývalého člena) statutárního orgánu, ledaže by soud rozhodl, že to nelze po žalovaném spravedlivě žádat.[7] Návrhem na zahájení řízení se může žalobce domáhat jednak „určení“, že člen statutárního orgánu ručí za splnění povinností obchodní korporace, která je v úpadku. Je-li žalobcem věřitel obchodní korporace, může se současně domáhat také uložení povinnosti zaplatit jeho pohledávku (případně tento nárok uplatnit v návaznosti na výsledek řízení o návrhu na „určení“ ručení).

Navrhovaná novela

Vláda (zastoupená ministrem spravedlnosti) předložila Poslanecké sněmovně dne 13. června 2018 návrh zákona, kterým se mění zákon 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona 458/2016 Sb., a další související zákony (Sněmovní tisk č. 207). První čtení návrhu proběhlo dne 6. března 2019 s tím, že byla stanovena 90 denní lhůta k projednání návrhu sněmovními výbory.

Navrhovaná novela počítá s tím, že by došlo ke zrušení ustanovení § 68 zákona o obchodních korporacích. Naproti tomu má nově být vloženo ustanovení § 66 nazvané „Zvláštní povinnosti při úpadku obchodní korporace“.[8] Dle navrhovaného znění tohoto ustanovení by nadále osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu byl toliko insolvenční správce, který by návrh mohl podat insolvenčnímu soudu až po té, kdy již bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, přičemž toto řízení by bylo považováno za incidenční spor dle insolvenčního zákona. Na základě tohoto návrhu by insolvenční soud rozhodoval o: (i) povinnosti člena vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce (včetně případného jiného prospěchu, který od obchodní korporace obdržel), a to zpětně až za období 2 let před zahájením insolvenčního řízení, pokud bylo insolvenční řízení zahájené na návrh jiné osoby než dlužníka s tím, že není-li vydání prospěchu možné, nahradí jej člen statutárního orgánu v penězích; (ii) pokud by byl prohlášen konkurs, mohl by insolvenční soud rozhodnout také, že člen je povinen poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace; soud by při určení výše plnění přihlédl, jakou měrou přispělo porušení povinnosti k nedostatečné výši majetkové podstaty. Insolvenční správce by měl dále povinnost podat návrh na zahájení řízení také v případě, že by tak rozhodl věřitelský výbor. Pokud by v takovém případě nebyly v majetkové podstatě dostatečné prostředky ke krytí nákladů tohoto řízení, mohl by správce podání návrhu podmínit složením zálohy ze strany věřitelů (v případě úspěchu insolvenčního správce v takovém řízení by pak věřitelé mohli poskytnutou zálohu uplatnit jako pohledávku za podstatou).

Důvodová zpráva

Z důvodové zprávy k navrhované novele se podává, že cílem navrhovaných změn je odstranění výkladových nejasností, odstranění nedůvodných rozdílů u jednotlivých skutkových podstat „úpadkových deliktů“ a zjednodušení a zefektivnění stávajícího řešení. Nadále má být možno řízení zahájit toliko k návrhu insolvenčního správce, který má nejlepší přehled pokud jde o stav upadnuvší korporace a současně je v kontaktu s věřiteli, s tím, že podněty mu mohou podávat i samotní věřitelé. Dále je pak insolvenční správce povinen reagovat na návrh věřitelského výboru. Nově má být řízení incidenčním sporem, což je odůvodněno požadavkem spravedlnosti tak, aby byl respektován princip poměrného uspokojování věřitelů a rovněž požadavkem procesní systematičnosti. Nadto by nová úprava měla dle důvodové zprávy odstranit stávající „přílišnou tvrdost“ vůči členům orgánů korporace. Inspirací pro navrhovanou úpravu je francouzský model tzv. žaloby na doplnění pasiv. Tento institut lze považovat za zvláštní případ odpovědnosti za škodu. Tedy i v tomto případě bude nutné splnění základních podmínek odpovědnosti (i) porušení povinnosti, (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Oproti řešení francouzskému by se částka inkasovaná od věřitelů měla dle nové úpravy stát součástí majetkové podstaty.

Závěrem

Jaký bude osud navrhované novely, by se mělo ukázat v průběhu následujících týdnů. Druhé čtení je zařazeno k projednání Poslaneckou sněmovnou na jednání, které se bude konat od 15. května 2019. Dojde-li ke schválení novely, pak budoucí praxe ukáže, zda cíle, jež si navrhovaná novela klade, dojdou skutečně svého naplnění v podobě spravedlivější úpravy odpovědnosti statutárních orgánů upadnuvších korporací.