SFDR v kostce: Které povinnosti musíme plnit?

Co je SFDR?

SFDR[1] je nařízení EU č. 2019/2088, o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb. Je součástí aktivit EU v oblasti udržitelného rozvoje navazující na Cíle udržitelného rozvoje, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030, a navazující Pařížskou dohodu z roku 2016 přijatou v OSN.

Proč máme SFDR?

Deklarovaným cílem nařízení je mobilizovat kapitál ve směru boje proti změně klimatu a souvisejícím problémům. Nařízení se snaží tohoto cíle dosáhnout prostřednictvím zveřejňování informací o udržitelnosti ze strany finančních institucí a vzhledem k tomu, že podobná opatření zvažují také americký, hongkongský či indický regulátor, zdá se, že jsme na začátku významného globálního úsilí o zvýšení transparentnosti udržitelnosti finančních produktů, zabránění greenwashingu[2] a umožnění investorům porovnávat produkty na základě jejich rizika udržitelnosti a na základě svých preferencí.

Kdo má povinnosti podle SFDR?

Většinu povinností musí plnit účastníci finančního trhu[3]. Patří mezi ně zejména správci fondů (včetně tzv. minifondů dle § 15 ZISIF[4]), regulované entity poskytující portfolio management či pojišťovny poskytující produkty s investiční složkou. Regulace dopadá také na finanční poradce, kteří poskytují investiční nebo pojišťovací poradenství v oblasti pojistných produktů s investiční složkou[5].

Reklama

ESG Omnibus – Co se mění v reportingu a udržitelnosti? Úleva pro firmy, nebo ústup z odpovědnosti? Víte, co vás čeká? (online – živé vysílání) – 24.3.2026

24.3.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Nařízení se naopak nevztahuje na finanční poradce (zprostředkovatele pojistných produktů s investiční složkou            ani investiční podniky, které poskytují investiční poradenství), pokud zaměstnávají méně než tři osoby.[6]

Jaké povinnosti SFDR stanoví?

SFDR stanoví tři hlavní skupiny povinností:

1. Transparentnost politik v oblasti udržitelnostních rizik[7]

Spočívá ve zveřejňování informací o politikách integrace udržitelnostních rizik do procesů investičního rozhodování povinných osob.

Účastníci finančního trhu buď deklarují zohledňování rizik a informují o politice náležité péče ve vztahu k nim, nebo tato rizika nezohledňují a informují o důvodech a případném úmyslu zohledňovat je do budoucna.

2. Transparentnost nepříznivých dopadů na udržitelnost[8]

Na úrovni povinných osob a jejich produktů zavazuje ke zveřejnění, zda jsou brány v potaz nepříznivé dopady investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti.

Pokud jsou tyto dopady zvažovány, je uvedena prioritizace a popis hlavních nepříznivých dopadů, informace o příslušných ukazatelích a údaj, zda je dodržován kodex odpovědného chování pro podniky a mezinárodně uznávané standardy pro postupy náležité péče a podávání zpráv stanovené Pařížskou dohodou[9].

Podle principu „comply or explain“ musí povinné osoby v případě nezohlednění dopadů vysvětlit, proč rizika nezohledňují, případně je nepovažují za relevantní[10]; možnost takového opt-outu nicméně nemají povinné osoby s více než 500 zaměstnanci, které musí informace o zohledňování nepříznivých dopadů zveřejnit bezpodmínečně.[11]

3. Transparentnost udržitelnostních rizik[12]

Promítá se do politiky odměňování povinných osob, klasifikace produktů a do předsmluvních informací.

V rámci informací před uzavřením smlouvy musí být zveřejněny i informace o prosazování environmentálních a sociálních vlastností, pokud taková kritéria produkt splňuje[13].

Předsmluvní informace jsou zveřejňovány na webových stránkách[14] povinné osoby a jsou součástí pravidelných zpráv (např. výroční zprávy)[15]. Platí, že jakákoli marketingová sdělení nesmí být v rozporu s informacemi zveřejňovanými podle SFDR[16].

Závěr

Z příkladů již zveřejňovaných informací podle SFDR ze zahraničí se nelze ubránit dojmu, že se regulace v současném znění takříkajíc netrefila zrovna do černého. Povinné osoby nejsou motivovány k používání ekologického označení produktů a často využívají řešení, kdy místo složitého posuzování udržitelnostních rizik produktů volí cestu nejmenšího odporu a na webu nabízejí velmi vágní informace, které uvědomělé investory jen těžko uspokojí, nebo je nezveřejní vůbec, čímž na zařazení mezi udržitelné produkty rezignují. Uvidíme, zda Evropská komise v rámci povinného vyhodnocení nařízení[17] nezváží změnu povinností a formát uveřejňování informací.

Mgr. Ondřej Kučera,
právník

Mgr. Veronika Civínová,
právník

 

KLB Legal, s.r.o., advokátní kancelář