Stezka pro cyklisty je tedy pozemní komunikací ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen ,,ZPK“). Dle ust. § 12 odst. 7 tohoto zákona je samostatná stezka pro cyklisty podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací. Cyklista je ve smyslu ust. § 2 písm. d) ZPPK nejenom účastníkem provozu na pozemních komunikacích, ale i řidičem nemotorového vozidla. Skutečnost, že je cyklista řidičem nemotorového vozidla na pozemní komunikaci, je stěžejním faktorem určujícím povinnosti, ale i práva cyklisty.

Primárně je třeba zdůraznit, že cyklista, jakožto řidič nemotorového vozidla, je stejně jako všichni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích mimo jiné povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu viz ust. § 4 písm. a) ZPPK. Dopravně technický stav pozemní komunikace je pro účely vymáhání odškodného při případném úrazu na cyklistické stezce stěžejní pojem a ZPK jej definuje v ust. § 26 odst. 4 dopravně technickým stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich technické znaky (příčné uspořádání, příčný a podélný sklon, šířka a druh vozovky, směrové a výškové oblouky) a začlenění pozemní komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška). ZPK v ust. § 27 odst. 1 přímo vylučuje, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku mají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu pozemní komunikace. A právě špatný dopravně technický stav pozemní komunikace, v tomto případě cyklistických stezek, je příčinou zranění cyklistů a následných soudních sporů s vlastníky či správci komunikací. Poměrně složité je řešení otázky, kdo je v právu v případě zranění na cyklistické stezce a následném soudním sporu. V praxi je velmi často pojem závada ve sjízdnosti zaměňován za dopravně technický a stavební stav komunikace, což je následně problémem při uplatňování vzniklé škody.  

Je tedy třeba rozlišovat mezi stavebním spolu s dopravně technickým stavem komunikace a závadou ve sjízdnosti komunikace. Na jedné straně stojí povinnost uživatele cyklistické stezky přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, v tomto případě jízdního kola, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace (…), povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat… , kdy cyklista smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit jízdní kolo na vzdálenost, na kterou má rozhled ve smyslu ust. § 18 odst. 1 ZPPK. Na straně druhé stojí závada ve sjízdnosti ve smyslu ust. § 26 odst. 6 ZPK, tedy taková změna ve sjízdnosti komunikace, kterou nemůže řidič vozidla, a to i jízdního kola, předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. V případě závady ve sjízdnosti je vlastník komunikace povinen nahradit škodu vzniklou uživateli komunikace, příčinou které byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (odst. 2 ust. § 27 ZPK). Stěžejním termínem při odstranění či jiném řešení závady ve sjízdnosti, jsou tedy ,,meze možností“ vlastníka popř. správce komunikace. Vlastník komunikace by se měl snažit předcházet incidentům, při nichž by mohlo dojít v důsledku závady ve sjízdnosti komunikace ke škodám na majetku či újmám na životě a zdraví. V rámci možností by tedy měl vlastník či správce komunikace na závadu ve sjízdnosti alespoň upozornit, není-li možné takovou závadu odstranit popř. alespoň zmírnit. ,,Je proto nutno posoudit všechny možnosti, kterých mohlo být využito k odstranění závady, případně k upozornění na ni. Vyloučit je nutno jen ty způsoby vedoucí ke zjištění a k odstranění závady, které by se ukázaly nemožnými, tedy by přesahovaly meze možností (…) Za závady, které objektivně nelze odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit, mohou být považovány závady způsobené vichřicí, povodní apod. bezprostředně před nehodou“ (srov.: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004 sp. zn. 25 Cdo 1036/2004. 

Závěrem lze shrnout, že závada ve sjízdnosti na cyklistické stezce musí být nepředvídatelná a ojedinělá. Stavebním či dopravně technickým stavem (nejen) cyklistické stezky je takový stav, jehož běžnému užívání nic nebrání, přizpůsobí-li cyklista rychlost jízdy stavu komunikace, svým schopnostem, počasí a ostatním předvídatelným faktorům, tedy např. cyklistická stezka se zvlněnou částí povrchu. Závadou ve sjízdnosti na cyklistické stezce je naopak taková závada, kterou cyklista nemohl předvídat, a to i přes veškerou vynaloženou opatrnost a přizpůsobení jízdy všem zmíněným faktorům, např. spadlý strom za zatáčkou na cyklistické stezce.

Mgr. Lucie Kováčová, 

advokátní koncipientka

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004 sp. zn. 25 Cdo 1036/2004.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz