Pozor, nutno uvést, že jeho  „využití“ neznamená, že by prezident přestal být nadobro prezidentem. Jeho pozice mu de iure zůstává, jen ji ze zdravotních důvodů nemůže (resp. nebude moci) vykonávat. Koneckonců to se může stát každému smrtelníkovi, zdraví máme jen jedno.  

Toliko někdo jiný bude dočasně za Miloše Zemana konat jeho „ noblesní práci“ hlavy státu. V případě citovaného článku 66 je to předseda vlády  a předseda poslanecké sněmovny.

Proč o celé věci píšu? K zmíněnému nastartování „šedesát šestky“ je nutné usnesení obou parlamentních komor, tedy PSP a Senátu. Jako právníka mne trápí jedna věc -  ke schválení  stačí hlasy pouze nadpoloviční většiny přítomných (!) poslanců a senátorů. Tedy ne všech, ale pouze a jen těch přítomných.

Parlamentní komory jsou ze zákona usnášeníschopné za přítomnosti pouhé  jedné třetiny svých členů! Tedy stačí polovina z 67 poslanců a polovina z 27 senátorů. I když jste nematurovali z matematiky, tak se Vám rozsvítí, že  pouhopouhých 34 poslanců a 14 senátorů postačuje k tomu,  aby prezident pozbyl své pravomoci. To nutno pokládat za naprosto nedostatečné.

Ústavně-právní pes je zakopán v tom, že článek 66 se nezměnil od jejího schválení koncem roku 1992. Když se v roce 2012 zbrkle zavedla přímá volba prezidenta, tak se na něj asi nedbalostně zapomnělo. Jiného vysvětlení nemám.

I ten, kdo není zrovna Zemanovým fanouškem, tak musí uznat, že pokud 34 poslanců a 14 senátorů postačuje k zbavení funkce prezidenta republiky zvoleného několika miliony hlasů v přímé volbě, tak je něco shnilého v českém ústavním systému!

Řešení se nabízí, příští poslanecká sněmovna (a senát)  má jasný úkol. Změnit řešený článek 66 tak, že by k „umrtvení“ aktivit prezidenta bylo nutná tzv. kvalifikovaná většina. Tedy tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů, jako je tomu u schvalování ústavních zákonů.

Sečteno - to by bylo důstojné a systémové!

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
VŠ pedagog, právník a publicista