16. 8. 2018
ID: 108042upozornění pro uživatele
Úvěrový podvod
Financování nejrůznějších záměrů pomocí úvěru je běžnou realitou. Vždy je však třeba jednat poctivě a transparentně, zejména pokud jde o údaje uváděné v souvislosti s poskytnutím úvěru.
 |
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) v souvislosti s podvodným jednáním rozlišuje obecný trestný čin podvodu[1], na který navazuje úpravou jeho zvláštních typů. Těmi jsou podvod pojistný[2], úvěrový[3] a dotační.[4]
Trestný čin úvěrového podvodu může být dle § 211 TZ spáchán dvěma způsoby. Jedním z nich je případ, kdy osoba při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.[5]
Zákon spojuje trestný čin úvěrového podvodu s uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů. Zákon tyto údaje dále podrobně nevymezuje. Obecně lze říci, že jde o údaje významné pro rozhodování věřitele o poskytnutí úvěru.[6] Jedná se zejména o údaje týkající se příjmů osoby žádající o úvěr, případně existence jiných závazků či jejich výše.[7] Jestliže by byl úvěr pachateli poskytnut i bez ohledu na jím uvedené nepravdivé údaje, nepřichází trestní odpovědnost zpravidla v úvahu.[8]
V případě úvěrového podvodu není zákonem vyžadováno způsobení škody.[9] Trestně odpovědný je tak i pachatel, který uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak řádně splácí a žádná škoda věřiteli nevznikne.[10] Pachatel tak nemusí jako u obecného podvodu jednat od počátku s úmyslem obohatit se, resp. s vědomím, že úvěr nebude splácet. Z hlediska úvěrového podvodu je podstatné, že pachatel úmyslně při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.[11]
Vždy je však třeba zvážit okolnosti konkrétní věci. Ústavní soud ukládá orgánům činným v trestním řízení „pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a to jak z hlediska reálného vlivu nepravdivého údaje na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz, tak z hlediska výše reálně hrozící škody, kde je třeba odlišovat podnikatelské a spotřebitelské úvěry. Zdrženlivost je namístě zejména tam, kde měl následný úvěrový vztah standardní průběh, úvěr byl řádně splácen, a kde tedy obavy vyjádřené v hrozbě trestněprávního postihu vůbec nenašly naplnění.“[12]
V uvedených případech připadá v úvahu zejména zvážení povahy a závažnosti trestného činu při stanovení druhu trestu a jeho výměry[13], případně i použití zásady subsidiarity trestní represe[14] a z ní vyplývajícího principu ultima ratio.[15]
Významná je rovněž skutečnost, že trestného činu úvěrového podvodu se může pachatel dopustit pouze úmyslným jednáním.[16] Samotné uvedení, resp. zamlčení údajů podle § 211 TZ ještě trestní odpovědnost nezakládá, neboť k němu může dojít i nedbalostí jednající osoby. Případný úmysl je třeba na základě zjištěných okolností dokázat, nikoli pouze předpokládat.[17]
Mgr. Petr Motyčka,
advokát
______________________________
[1] § 209 TZ
[2] § 210 TZ
[3] § 211 TZ
[4] § 212 TZ
[5] Ve druhém případě pachatel bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.
[6] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1173/2017
[7] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1037/2015
[8] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 6 Tdo 254/2017
[9] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8.2016, sp. zn. 3 Tdo 889/2016
[10] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 855/2014
[11] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 646/2010
[12] Nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 631/05
[13] § 39 odst. 1, 2 TZ
[14] § 12 odst. 2 TZ
[15] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, komentář k § 211
[16] Dle § 13 odst. 2 TZ platí, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. V případě úvěrového podvodu zavinění z nedbalosti není stanoveno.
[17] Nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
