Vybraná rozhodnutí ESD ve vztahu k životnímu prostředí v Irsku

Znečistění a škodliviny - Čistění městských odpadních vod

Jedná se o rozsudek soudního dvora ze dne 11. září 2008 - Komise v. Irsko ve věci nesplnění povinnosti státem podle směrnice 91/271/EHS. Předmětem sporu zde bylo nesplnění povinnosti státem. Irsko zde porušilo čl. 4 odst. 1 a 3 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. Května 1991 o čištění městských odpadních vod.

Porušení povinnosti se zde shledává nezajištění, aby městské odpadní vody několika aglomerací byly podrobeny sekundárnímu nebo jinému čištění před odvedením stokovými soustavami.[1]

Výrok ESD:

„Irsko jednak tím, že nezajistilo, aby byly odpadní vody aglomerací s názvy IE22, Bray, IE31, Howth, IE34, Letterkenny, IE40, Shanaganagh, IE41, Sligo, a IE45, Tramore County Waterford, které jsou odváděny stokovými soustavami, před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do 31. prosince 2000, a jednak tím, že nezajistilo, aby uvedená vypuštění vod splňovala požadavky přílohy I.B směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod ve výše uvedené lhůtě, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z čl. 4 odst. 1 a 3 uvedené směrnice.„[2]

Jakost vod pro měkkýše - Vymezení vod pro měkkýše – Programy ke snížení znečištění - Stanovení kontrolních ukazatelů

V tomto případě se jedná o rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007 - Komise v. Irsko. Předmětem sporu je opět nesplnění povinnosti státem, tentokrát však podle směrnice 79/923/EHS.  Konkrétně neúplné provedení článků 3, 4 a 5 směrnice Rady 79/923/EHS ze dne 30. října 1979 o požadované jakosti vod pro měkkýše - Nevymezení některých vod pro měkkýše, nepřipravení programů ke snížení znečištění vod a nestanovení kontrolních ukazatelů.[3]

Výrok ESD:

„Irsko tím, že 
- nevymezilo všechny vody pro měkkýše, vyžadující vymezení podle článku 4 směrnice Rady 79/923/EHS ze dne 30. října 1979 o požadované jakosti vod pro měkkýše,
- nestanovilo všechny hodnoty ukazatelů pro vymezené vody pro měkkýše nebo pro vody vyžadující vymezení na základě článku 4 směrnice 79/923 v souladu s článkem 3 této směrnice,
- nepřijalo všechna požadovaná opatření pro přípravu programů ke snížení znečištění vod vyžadujících vymezení na základě článku 4 směrnice 79/923 v souladu s článkem 5 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.“[4]

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 1. března 2012 — Donal Brady v. Agentura pro ochranu životního prostředí

Docela čerstvou je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce směřované ESD ve věci C-113/12). Předkladající Supreme court v Irsku se zde obrací na soudní dvůr s třemi otázkami, já jsem se rozhodla zabývat pouze druhou předběžnou otázkou.

„Je členský stát při neexistenci jednoznačného výkladu pojmu „odpad“ pro účely unijního práva oprávněn na základě vnitrostátního práva uložit producentovi prasečího hnoje povinnost prokázat, že se nejedná o odpad, nebo je třeba určit, zda se jedná o odpad, za použití objektivních typových kritérií, na která odkazuje judikatura Soudního dvora Evropské unie:

2) Pokud prasečí hnůj představuje odpad nebo je za použití relevantních kritérií určeno, že představuje odpad, je členský stát oprávněn uložit producentovi — který hnůj nepoužívá na svých vlastních pozemcích, ale dává jej k dispozici třetím osobám, vlastníkům pozemků, aby jej na těchto pozemcích využily jako hnojivo — osobní odpovědnost za to, že tito uživatelé budou dodržovat unijní právní předpisy týkající se kontroly odpadu nebo hnojiv, aby bylo zajištěno, že používáním tohoto hnoje třetími osobami jako půdního hnojiva na pozemcích nevznikne riziko rozsáhlého znečištění životního prostředí?“[5]

Představím-li si, že jsem na místě ESD, nejprve bych se tedy zabývala výkladem pojmu odpad, a zda hnůj představuje odpad nebo spíše organické hnojivo. Zabývala bych se otázkou, do jaké míry se jedná o organické hnojivo a kdy už se jedná o odpad. Pokud bych se rozhodla pro odpad, zkoumala bych všechny okolnosti vztahující se k dispozičním právům třetích osob nakládat s hnojem. Podle mého názoru, členský stát je oprávněn uložit vlastníkovi pozemku osobní odpovědnost, i přesto, že hnůj sám nepoužívá, ale jelikož jej dává k dispozici třetí osobě, měl by sám dobře vědět, zda třetí osoba je natolik důvěryhodná a zodpovědná, aby s hnojem nakládala rozumně a nedocházelo tak k riziku znečišťování životního prostředí.

Závěrem

Mám za to, že Irové si jsou velmi dobře vědomi svého bohatství v podobě krajiny, kterou obývají, a problémů, které na tomto území vznikají. Není tomu tak dávno, co byla zavedena daň za igelitové tašky. Těch bylo v Irsku plno, skoro na každém kroku. Tato situace měla velice negativní dopad na prostředí, a proto se rozhodli řešit to radikálněji. Z mého pohledu relativně dobrá metoda, avšak uvažuji, zda by něco takového pomohlo v našem státě. Z judikatury, kterou jsem uvedla, však vyplývá, že v minulosti Irsko jako stát opakovaně porušoval stanovené povinnosti týkající se životního prostředí. Nicméně si myslím, že postupem času Irsko začalo přijímat veškerá opatření k větší ochraně svého prostředí. Změna jejich postoje podle dle mě spočívá i v opakovaných napomenutích apod. Irsko jako stát také nemůže zcela ovlivnit tvorbu vedlejších produktů z továren a chemických výroben. Proto si myslím, že se snaží jako obyvatelé být co nejvíce zodpovědní a tím to celé vyvážit. Problematika životního prostředí dnes je podle mě globálního charakteru. V některých státech je situace výrazně lepší, jinde zase horší. Je ale pravda, že pokud by se většina vyspělých států rozhodla konat a učinila k tomu patřičné kroky, mohlo by to leccos změnit. Naše planeta Země tu nebude navždy, a proto by bylo na místě ji co nejvíce chránit a prodlužovat její existenci. Je zcela zjevné, že obyvatelé Irska si nyní své země váží, a proto jim není lhostejná kvalita jejich vodstva, přírody obecně, ale ani živočichů v nich žijících. Prostřednictvím unie má tento stát možnost lépe chránit své zájmy a poukázat na rostoucí problémy tohoto typu. Naopak unie má možnost průběh ochrany kontrolovat, a to nejen v Irsku, vydávat směrnice zavazující členské státy a tím pozitivně ovlivňovat environmentální výchovu.

Mgr. Kamila Peterková

 

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2008 - Komise v. Irsko, věc C-316/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 11. 2012].
[2] ibid.
[3] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007 - Komise v. Irsko, věc C-148/05. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 11. 2012].
[4] ibid.
[5] Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 1. března 2012 — Donal Brady v. Agentura pro ochranu životního prostředí, věc C-113/12. In: Eur-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné na www, k dispozici >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz