Vzdělání? Ano, ale samo nestačí

Rozčarování a vztek prožívají vysokoškoláci, kteří, přestože mají praxi a ovládají jeden či dva světové jazyky, už několik měsíců marně hledají práci. U těch vysoce kvalifikovaných pak pocit marnosti ještě umocňují slova zaměstnavatelů: "Vy byste se nám tady brzy nudil. Vy na to máte moc vysokou kvalifikaci. Vy byste nám asi brzy odešel jinam."

Do inzerátu se nevejde vše

Firmy však sáhnou po zájemci s nižším vzděláním, než původně požadovaly, třeba i proto, že na ně zapůsobil lépe než kvalifikovanější uchazeč. "Když se setkají dva protikandidáti, jeden přesně odpovídající inzerovaným požadavkům a druhý, který tyto požadavky nesplňuje stoprocentně, ale naopak plně vyhovuje osobnostnímu profilu, je na zástupci společnosti, ke komu se přikloní," nastiňuje dilema při rozhodování Hana Púllová z pražské pobočky poradenské společnosti Manpower. V inzerátech totiž bývají uváděny jen měřitelné požadavky: délka praxe, vzdělání, znalosti jazyků a podobně. "Je ale těžké vyspecifikovat osobnostní profil kandidáta, třeba potřebnou míru iniciativy, samostatnosti, nebo naopak týmový duch, odpovědnost, rozhodnost a podobně," vysvětluje Púllová.

Rozhoduje i vystupování a peníze

Když má manažer pocit, že by příliš velký individualista, suverén či "Všeználek" s partou kolegů dobře nevycházel, odmítne jej. Bez ohledu na to, kolik má diplomů. Rozhodovat mohou i důvody ukončení dřívějších pracovních poměrů, případně to, že uchazeč sice má bohatou praxi, ale z jeho životopisu přímo svítí, že se nikde nezdržel déle než rok. Nebo mnohem prozaičtější fakt: zájemce může třeba nastoupit na nové místo dříve než ostatní. Dlouhé hledání práce vede velmi kvalifikované adepty k zásadní chybě: ze zoufalství se ucházejí o práci, která je pod úrovní jejich vzdělání, a to v domnění, že jim může zaměstnavatel být ještě vděčný. Jenže všude platí ekonomické zákonitosti: má-li zaměstnavatel před sebou dva zhruba stejně schopné kandidáty, dá přednost tomu s nižší kvalifikací, protože mu může nabídnout nižší mzdu.

Nepřeceňujte své vzdělání

Ani několik titulů z nikoho skutečného odborníka neudělá, důležité jsou i praktické schopnosti. "Studijní činnost je jinak orientovaná než činnost produktivní," vysvětluje docentka Eva Bedrnová z katedry psychologie a sociologie řízení Vysoké školy ekonomické v Praze. Vysokoškoláci by se podle ní měli snažit získat praktické zkušenosti už v době studia, a to přinejmenším o prázdninách.

"Dnes neobstojí, že jste se chtěli soustředit jen na vzdělání - i studenti vysloveně těžkých škol si přivydělávají. Pokud jste nedotčen praxí do osmadvaceti let, vyvoláváte otázky, zda se vám vůbec chce pracovat," podotýká Jana Vyhnalová, konzultantka z poradenské společnosti Billanc Partners. Diplom jen více otevírá možnosti k pracovnímu postupu, pokud je odborně zdatný. Proto by vysokoškoláci neměli být podle Evy Bedrnové na titul namyšlení. "Ten sám o sobě je k ničemu nepředurčuje," připomíná. Dobré manažerské místo nikomu nespadne do klína samo, každý se ještě musí učit praxí a pak tvrdě přesvědčovat nadřízené o svých schopnostech.

"Znám lidi, kteří se pouze se střední školou dostali na pozice ředitelů a jsou úspěšní. Přirozená chytrost, sociální inteligence a tvrdá práce je dostala tam, kde jsou," říká Jana Vyhnalová. Na druhou stranu zná také lidi s vysokoškolským vzděláním, kteří se doslova trápí i na nižších manažerských pozicích. Jen proto, že pro takovou práci nemají schopnosti.

Zdroj: www.idnes.cz