Vztah nadací a nadačních fondů v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku
Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) stejně tak jako zákon 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech (dále jen „zákon o nadacích a nadačních fondech“) bipartici fundací zachovává, i nadále je tedy rozlišována nadace a nadační fond. Na rozdíl od dřívější právní úpravy však NOZ upravuje poměry nadačních fondů a nadací odděleně, čímž sleduje zpřehlednění dané problematiky. Vzájemný vztah právní úpravy nadačních fondů a nadací však již blíže neobjasňuje.
Nadační fond byl poprvé v českém právu zakotven zákonem o nadacích a nadačních fondech. Cílem tohoto zakotvení byla snaha vytvořit zvláštní právnickou osobu sloužící pro dosahování obecně prospěšných cílů, která by ovšem, na rozdíl od nadace, nemusela ke svému účelu sloužit trvale.
NOZ nadační fondy zachovává, přičemž právní úpravu nadačních fondů začleňuje do části I., hlavy II., dílu 3., oddílu 3. s názvem Fundace. Oproti právní úpravě nadací je však právní úprava nadačních fondů poměrně strohá, přičemž vzájemný vztah těchto dvou institutů a případné užití právní úpravy nadací pro nadační fondy tam, kde nadační fondy neobsahují svou vlastní právní úpravu, NOZ neřeší. Otázka vzájemného vztahu právní úpravy těchto dvou institutů přitom může být otázkou v praxi zcela zásadní.
Jak uvádí autorka Kateřina Ronovská, [1] v úvahu v tomto případě přichází jak využití subsidiarity, tak i analogie uvnitř nadačního sektoru: Jedním z hlavních principů, který na mnohých místech zdůrazňuje i důvodová zpráva k NOZ, je zásada autonomie vůle osob. V těch záležitostech, které by NOZ neupravoval, by se tak mělo přihlížet především k vůli zakladatele. I přes svou značnou strohost právní úprava nadačních fondů řeší základní otázky s touto oblastí související. Opomenout nelze ani skutečnost, že právní úprava nadací a nadačních fondů se vyskytuje v NOZ odděleně, což by nasvědčovalo úmyslu zákonodárce pojmout právní úpravu nadací a nadačních fondů jako právní úpravu samostatnou. Současná právní úprava nadačních fondů navíc postrádá jakékoliv ustanovení odkazující na případné subsidiární užití právní úpravy nadací na právní úpravu nadačních fondů tak, jak zákonodárce činí na jiných místech, například v zákoně 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, kde v rámci právní úpravy komanditní společnosti odkazuje na právní úpravu veřejné obchodní společnosti. Ustanovení, které mělo použitelnost právní úpravy nadací na ostatní druhy fundací předpokládat, bylo z návrhu NOZ vypuštěno (i když je ovšem otázkou, zda toto vypuštění sledovalo za cíl vyloučení subsidiarity).
Lze shrnout, že vzájemný vztah nadací a nadačních fondů v NOZ je v současné době nejistý a připouštějící různé spekulace. Ačkoliv se domnívám, že indicie, na které jsem výše poukazovala, nasvědčují spíše tomu, že právní úprava nadačních fondů je právní úpravou sice stručnou, nicméně samostatnou, definitivní vyřešení této otázky přinese pravděpodobně až další vývoj této problematiky, a to příslušná výkladová stanoviska či soudní rozhodnutí.
Mgr. Lucie Luxová
--------------------------------------------------------------------------------
[1] RONOVSKÁ, Kateřina. Nadační fond po rekodifikaci soukromého práva. Subsidiarita, či analogie uvnitř nadačního práva?. Právní rozhledy [online]. 2013, 13 - 14, s. 494 [cit. 2014-09-23]. Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
