Základní principy Green Dealu v kostce. Jaké změny přináší pro firmy?
V reakci na rizika klimatické změny se Evropská unie rozhodla přijít s komplexní strategií, která má zajistit tranformaci evropské ekonomiky a společnosti směrem k udržitelnosti. Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu obsahuje ambiciózní cíle dotýkající všech oblastí evropského hospodářství, proto je pro podnikatele zásadní věnovat strategii pozornost.
Green Deal se opírá o tři hlavní pilíře:
- žádné čisté emise skleníkových plynů v roce 2050
- oddělení hospodářského růstu od spotřeby zdrojů
- “leave no one behind” (spravedlivá tranzice)
Nejčastěji zmiňovaným bývá redukce emisí skleníkových plynů, která má vést k takzvané klimatické neutralitě[1]. V návaznosti na tuto ambici přijala Evropská unie dílčí cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Aby bylo možné nových ambicí dosáhnout, pracuje EU na revizi své legislativy v rámci balíčku Fit for 55. Jeho úkolem je sladit dosavadní právní předpisy v oblasti klimatu, energetiky, stavebnictví a dopravy s novými klimatickými cíli.
Dalšími ústředními body Green Dealu jsou přechod k cirkulární ekonomice a princip spravedlivé tranzice (just transition), která má zajistit finanční zdroje pro znevýhodněné regiony s cílem omezit negativní dopady transformace.
Na uvedené stěžejní body jsou navázané další cíle Green Dealu, kterými jsou:
- Tranzice k čisté energii
- Zelené stavitelství
- Udržitelná a smart mobilita
- Nulové znečišťování
- Ochrana ekosystémů a biodiverzity
- Due diligence ohledně negativních dopadů
Legislativní návrhy týkající se tranzice k čisté energii zahrnují například revizi systému obchodování s emisními povolenkami, navýšení cílů pro využití obnovitelných zdrojů nebo regulaci rozmístění dobíjecích stanic pro elektromobily a vodíkových čerpacích stanic.
Výrazněji se legislativní změny dotknou také stavebního sektoru. Jedná se například o zvýšení požadavků na energetickou efektivitu, navýšení renovací budov nebo vybavení domů samoregulačními a řídícími systémy spotřeby. Na cíle Green Dealu připadne tisíc miliard eur ročně
EU mobilizuje tisíc miliard eur ročně
Zcela zásadním prvkem Green Dealu je financování. Evropská unie pro tyto účely vyvinula strategii udržitelných financí, jejímž cílem je nasměrovat 500 miliard eur investic ze strany bank a investorů do udržitelných aktivit. Stejná částka půjde na transformaci ekonomiky také z veřejných zdrojů. Ve výsledku tedy EU mobilizuje částku 1000 miliard euro každoročně na naplnění cílů Green Dealu od teď až do roku 2050.
Čím dál více podniků si proto uvědomuje, že Green Deal přináší bezprecedentní obchodní příležitosti a že konkurenceschopnost firem se bude v příštích letech odvíjet od toho, jakým způsobem je dokážou využít.
Jak ale zajistit, že budou finance proudit do aktivit skutečně přispívajících k naplnění Green Dealu? K tomu EU vyvíjí hned několik nástrojů:
- Prvním z nich je takzvaná Taxonomie, což je klasifikační systém, který určuje, jaké aktivity lze považovat za udržitelné. Taxonomie obsahuje výčet udržitelných aktivit, jde například o obnovitelné zdroje energie, elektromobilitu nebo energeticky efektivní budovy. I největší české banky jako ČSOB, Česká spořitelna nebo Komerční banka oznamují, že “zelené” pro ně bude znamenat v souladu s taxonomií a upravují podle toho své strategie.
- Dalším prvkem je Nařízení o zveřejňování informací v odvětví finančních služeb (SFDR), které investorům ukládá zveřejňovat, jak ve svých investičních rozhodnutích zohledňují udržitelnost. Jejich klienti se tak nově povinně dozví nejen to, jaké je u produktu investiční riziko, ale také nakolik podporuje udržitelnost, nebo jestli je přímo udržitelný. Požadavky SFDR a taxonomie jsou podpořené technickými standardy a screeningovými kritérii, které jsou v platnosti od začátku roku 2022.
- Aby se investoři mohli v otázkách udržitelnosti odpovědně rozhodovat, potřebují nejprve získat ESG data od firem. K tomu slouží směrnice o nefinančním reportingu (NFRD), podle které firmy reportují informace o rizicích a dopadech na udržitelnost. Očekává se, že v první polovině roku 2022 přijme EU revizi této směrnice (CSRD), jež rozšíří reportovací povinnost na více podniků.
- Dosud chybějícím dílkem do skládačky jsou reportovací standardy EU, které firmám vyjasní, jaká ESG data jsou klíčová a jak přesně je reportovat. Přijetí klíčového souboru standardů se očekává na podzim 2022, od roku 2023 pak evropské společnosti začnou shromažďovat a vyhodnocovat údaje o udržitelnosti v souladu se schválenými standardy.
Poptávka po udržitelných projektech se bude zvyšovat
Už nyní investoři a banky čím dál více upřednostňují udržitelné projekty a firmy, i s ohledem na vlastní reportovací povinnosti, a při pohledu na současné směřování EU je jasné, že poptávka po udržitelných projektech splňujících kritéria taxonomie bude nadále stoupat. Stejně tak je zřejmé, že politiky a ambice EU budou v tomto ohledu průběžně posilovány, spíše než naopak. České firmy proto již nyní potřebují shromažďovat a reportovat klíčová ESG data, aby si zajistily přístup k zelenému financování a v budoucnu neměly problém splnit zákonné požadavky CSRD.
Filip Gregor
e-mail: info@fbadvokati.cz
[1] Klimatická neutralita znamená maximální redukci emisí skleníkových plynů s tím, že zbylé množství skleníkových plynů je neutralizováno (například odstraňováním uhlíku z atmosféry nebo podporou jiných klimatických projektů).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
