16. 4. 2018
ID: 107369upozornění pro uživatele
Zánik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku
Zánik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (uznání invalidity) vyplývající z občanskoprávních předpisů
Vznikem nároku na výplatu starobního důchodu podle ust. § 61a odst. 1 zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010, zaniká invalidnímu důchodci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity), vyložil NS ČR v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 4066/2016, ze dne 28. 11. 2017.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) je jedním z nároků na náhradu škody z odpovědnosti za škodu na zdraví. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost poškozeného byla následkem újmy na zdraví snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění tomu, kdo není schopen pro své zdravotní postižení, způsobené újmou na zdraví, dosahovat takového výdělku, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je tedy majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem poškozeného před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem je vyjádřeno snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky újmy na zdraví stejného výdělku jako předtím.
Přepočet invalidního důchodu na starobní v 65 letech
Zákon 306/2008 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2010 novelizován zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, novelizován, doplnil nové ust. § 61a, které stanoví limit (věkovou hranici 65 let), do něhož je možno poskytovat invalidní důchod, a zavádí zákonné transformování invalidního důchodu na důchod starobní. Současně ust. § 81 odst. 4 zákona 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 2010, zakotvuje provedení zákonné přeměny invalidního na starobní důchod z úřední povinnosti. Tato změna není závislá na vůli poživatele invalidního důchodu, dojde k ní ze zákona a je realizována z úřední povinnosti. Od 1. 1. 2010 tedy platí, že dnem, kterým poživatel invalidního důchodu dosáhl věku 65 let, zaniká mu na tento důchod nárok a současně mu vzniká nárok na důchod starobní. [1] Ze zákona dochází k situaci, že dalším zdrojem o příjmů poškozené již není výdělek, případně částky či dávky, které jej nahrazují, ale přiznaný starobní důchod. Není-li zdrojem příjmů žalobce dávka nahrazující jeho výdělek (invalidní důchod), odpadá důvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdělku.
Jaká renta ve starobním důchodu
I když občanský zákoník neurčuje dobu, po kterou se poskytuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, [2]neboť nelimituje existenci nároku věkem ani jinými okolnostmi, nelze mít za to, že uzákonění přeměny invalidního důchodu na důchod starobní k dosažení věku 65 let, je v rozporu se smyslem odškodnění ztráty na výdělku zakotvené v občanském zákoníku. Účelem institutu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) je reparovat újmu odvíjející se od ztráty pracovní způsobilosti poškozeného, kdy odškodnění náleží po dobu, po kterou ztráta pracovní způsobilosti brání poškozenému, aby si příjmy k úhradě svých potřeb opatřoval vlastní prací. Avšak za situace, kdy po dosažení věku 65 let je plné pracovní začlenění (nejen z hlediska zdravotního stavu, ale i schopnosti soustavné výdělečné činnosti) spíše výjimkou i u osob, které nejsou poživateli invalidního důchodu, není stanovený limit v rozporu s úmyslem zákonodárce odškodnit ztrátu na výdělku způsobenou ztrátou pracovní způsobilosti v důsledku škodné události. NS ČR proto dospěl v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4066/2016, ze dne 28. 11. 2017, k závěru, že vznikem nároku na výplatu starobního důchodu podle ust. § 61a odst. 1 zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010, zaniká invalidnímu důchodci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). [3]
Terezie Nývltová Vojáčková
____________________________
[1] Od 1. 1. 2014 pak také platí, že náhrady za mimopracovní poškození resp. újmu na zdraví nejsou pravidelně nařízením vlády valorizovány jako náhrady, na něž nárok vyplývá z pracovně-právních předpisů, tedy za poškození resp. újmu na zdraví vzniklé při plnění pracovních povinností, jelikož nový občanský zákoník opustil pravidelnou valorizaci (občansko-právních) náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví.
[2] Srov. s ust. § 271b odst. 6 zákoníku práce: Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.
[3] Viz ust. § 2964 n. o. z.: Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Přepočet invalidního důchodu na starobní v 65 letech
Zákon 306/2008 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2010 novelizován zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, novelizován, doplnil nové ust. § 61a, které stanoví limit (věkovou hranici 65 let), do něhož je možno poskytovat invalidní důchod, a zavádí zákonné transformování invalidního důchodu na důchod starobní. Současně ust. § 81 odst. 4 zákona 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 2010, zakotvuje provedení zákonné přeměny invalidního na starobní důchod z úřední povinnosti. Tato změna není závislá na vůli poživatele invalidního důchodu, dojde k ní ze zákona a je realizována z úřední povinnosti. Od 1. 1. 2010 tedy platí, že dnem, kterým poživatel invalidního důchodu dosáhl věku 65 let, zaniká mu na tento důchod nárok a současně mu vzniká nárok na důchod starobní. [1] Ze zákona dochází k situaci, že dalším zdrojem o příjmů poškozené již není výdělek, případně částky či dávky, které jej nahrazují, ale přiznaný starobní důchod. Není-li zdrojem příjmů žalobce dávka nahrazující jeho výdělek (invalidní důchod), odpadá důvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdělku.
I když občanský zákoník neurčuje dobu, po kterou se poskytuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, [2]neboť nelimituje existenci nároku věkem ani jinými okolnostmi, nelze mít za to, že uzákonění přeměny invalidního důchodu na důchod starobní k dosažení věku 65 let, je v rozporu se smyslem odškodnění ztráty na výdělku zakotvené v občanském zákoníku. Účelem institutu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) je reparovat újmu odvíjející se od ztráty pracovní způsobilosti poškozeného, kdy odškodnění náleží po dobu, po kterou ztráta pracovní způsobilosti brání poškozenému, aby si příjmy k úhradě svých potřeb opatřoval vlastní prací. Avšak za situace, kdy po dosažení věku 65 let je plné pracovní začlenění (nejen z hlediska zdravotního stavu, ale i schopnosti soustavné výdělečné činnosti) spíše výjimkou i u osob, které nejsou poživateli invalidního důchodu, není stanovený limit v rozporu s úmyslem zákonodárce odškodnit ztrátu na výdělku způsobenou ztrátou pracovní způsobilosti v důsledku škodné události. NS ČR proto dospěl v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4066/2016, ze dne 28. 11. 2017, k závěru, že vznikem nároku na výplatu starobního důchodu podle ust. § 61a odst. 1 zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010, zaniká invalidnímu důchodci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). [3]
Reklama
____________________________
[1] Od 1. 1. 2014 pak také platí, že náhrady za mimopracovní poškození resp. újmu na zdraví nejsou pravidelně nařízením vlády valorizovány jako náhrady, na něž nárok vyplývá z pracovně-právních předpisů, tedy za poškození resp. újmu na zdraví vzniklé při plnění pracovních povinností, jelikož nový občanský zákoník opustil pravidelnou valorizaci (občansko-právních) náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví.
[2] Srov. s ust. § 271b odst. 6 zákoníku práce: Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.
[3] Viz ust. § 2964 n. o. z.: Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
