Změna evropských pravidel v boji proti praní špinavých peněz

Dne 26. května 2005 schválil Evropský parlament návrh tzv. „třetí směrnice ES proti praní špinavých peněz a financování terorismu“ (dále jen „Směrnice“). Směrnice má za účelem zpřehlednění zcela nahradit dosavadní právní úpravu obsaženou ve směrnici 91/308/EHS z roku 1991, která byla novelizována v roce 2001 směrnicí 2001/97/ES. Lze očekávat, že Směrnici bude finálně přijata na zasedání ECOFINu (rada ministrů financí a hospodářství členských států EU) připravovaném na 7. červen 2005.

Text Směrnice navazuje na stávající právní úpravu boje proti praní špinavých peněz, ale reflektuje také revizi tzv. Čtyřiceti doporučení Finančního akčního výboru proti praní špinavých peněz (tzv. FATF) z června roku 2003 (revize mezinárodního standardu v oblasti boje proti praní špinavých peněz).

Směrnice se bude vztahovat (stejně jako předchozí právní úprava) jak na finanční či úvěrové instituce, tak i na notáře, advokáty, auditory, účetní a daňové poradce, atd. V případě dalších osob obchodujících se zbožím se Směrnice aplikuje v případě, kdy je platba prováděna v hotovosti v částce alespoň 15.000 EUR, avšak Směrnice nově upřesňuje, že toto kritérium se uplatní bez ohledu na to, zda byla daná transakce provedena jako jediná operace nebo jako několik operací. Směrnice nově rozšiřuje svoji působnost i na zprostředkovatele pojištění, jestliže jednají ohledně pojištění vztahujícího se k investicím. Zprostředkovatelé pojištění (jak jsou definováni ve směrnici 2002/92/ES) jsou totiž nově zahrnuti do definice finanční instituce v článku 3. odst. 2 Směrnice.

Směrnice nově zavádí další požadavky a opatření v situacích, kde existuje vyšší riziko praní peněz (např. v případě přeshraničního korespondenčního bankovního vztahu s bankou mimo EU). V takovém případě je pak příslušný subjekt povinen např. zajistit prokázání totožnosti dalšími dokumenty či údaji či posoudit, v případě přeshraničního korespondenčního bankovního vztahu, kontroly zaměřené na boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu přijaté respondenční institucí. Naopak v případech, kdy je riziko praní peněz snížené (např. pokud je klientem kótovaná společnost, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na některý z regulovaných trhů) může tato skutečnost opravňovat k aplikaci méně přísných kontrolních mechanismů. Jak je vidět, některá z opatření Směrnice jsou formulována velice vágně a samotná aplikace těchto pravidel nebude v praxi zřejmě jednoduchá.

Závěrem je třeba zmínit, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České Republiky v současnosti projednává návrh novely zákona 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, která by měla implementovat též příslušná ustanovení Směrnice. Počkejme tedy, jak se český zákonodárce k problematice opatření proti praní špinavých peněz postaví.