Zrušení zadávacího řízení dle § 170 ZZVZ
Obecně platí, že zadávací řízení může být zrušeno pouze ze zákonem stanovených důvodů. Zrušení, jakožto jeden ze způsobů ukončení zadávacích řízení je primárně upraveno v § 127 a 128 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávaní veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZZVZ“ nebo „zákon“). Nejedná se však o jedinou zákonnou úpravu zrušení zadávacího řízení. Jedná-li se o sektorovou (nadlimitní) veřejnou zakázku, relevantním se stává také § 170 ZZVZ.
§ 170 ZZVZ stanoví, že zadavatel, který zadává sektorovou veřejnou zakázku, může zrušit zadávací řízení i bez naplnění důvodů podle § 127, pokud si tuto možnost vyhradil v zadávací dokumentaci. V takovém případě zadavatel v oznámení o zrušení zadávacího řízení uvede odůvodnění takového postupu.
Komentář autorů Šebesta, Novotný, Machurek, Dvořák a kol.[1] k tomuto ustanovení uvádí, že: „Oproti zadávání veřejných zakázek může zadavatel zadávací řízení sektorové veřejné zakázky zrušit také v případech, kdy nejsou naplněny zákonem předvídané důvody v § 127 odst. 2. Toto oprávnění si ale zadavatel musí vyhradit v zadávací dokumentaci. Zadávací dokumentace tak musí obsahovat alespoň obecnou informaci o tom, že zadavatel v případě potřeby využije § 170 a je oprávněn zrušit zadávací řízení sektorové veřejné zakázky bez naplnění důvodů stanovených v § 127.“
Zadávací dokumentace tak musí obsahovat výhradu možnosti zrušení zadávacího řízení i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 127 ZZVZ. Za dobrou praxi lze považovat výslovný odkaz na § 170 ZZVZ, byť ZZVZ takový požadavek nestanovuje a využitelná by tak měla být i obecná výhrada možnosti zrušení zadávacího řízení i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 127 ZZVZ.
S ohledem na skutečnost, že ZZVZ nestanovuje okamžik, ke kterému je možné zadávací řízení zrušit, bylo zřejmě intencí zákonodárce, aby bylo možné tak učinit kdykoliv za běhu zadávacího řízení, tj. do okamžiku uzavření smlouvy.
Z pohledu praktického využití se jako komplikovanější jeví druhá věta daného ustanovení, tedy nutnost odůvodnění zrušení zadávacího řízení. Komentář autorů Šebesta, Machurek, Dvořák a kol.[2] k tomuto říká, že: „Jestliže zadavatel zadávací řízení sektorové veřejné zakázky zruší na základě této své výhrady v zadávací dokumentaci, je povinen takový postup odůvodnit v oznámení o zrušení zadávacího řízení. Lze předpokládat, že tento posun oproti úpravě v ZVZ 2006, kdy sektorový zadavatel mohl zrušit zadávací řízení veřejné zakázky bez udání důvodu, by měl vést k větší transparentnosti postupu zadavatelů při rušení sektorových veřejných zakázek. I přesto, že zákon nestanoví jakékoliv požadavky na odůvodnění zrušení sektorové veřejné zakázky, lze předpokládat, že obdobně jako jakýkoliv jiný úkon zadavatele by i vyhrazené zrušení zadávacího řízení mělo být vedeno a prováděno při zachování a dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek. Nemělo by se tedy jednat o svévolné, neopodstatněné, subjektivní či účelové důvody zrušení zadávacího řízení (např. situace, kdy zadavatel nebude chtít pokračovat v zadávacím řízení, pokud by měl smlouvu na sektorovou veřejnou zakázku uzavřít s dodavatelem, se kterým doposud nespolupracoval) a současně postup zadavatele by měl být vždy transparentně odůvodněn.“
Dle Komentáře WK[3]: „Pokud však zadavatel této možnosti využije a následně dojde ke zrušení zadávacího řízení, je pak povinen v oznámení o zrušení zadávacího řízení, které je zadavatel povinen odeslat do 30 dnů od vlastního zrušení (viz komentář k § 128), odůvodnit, proč se rozhodl zadávací řízení zrušit. Při odůvodňování může zadavatel samozřejmě využít důvody uvedené v § 127, tedy stejně jako v případě, pokud by uvedenou výhradu vůbec neučinil, nicméně důvodem mohou být i jiné skutečnosti, a to ať již objektivní, tak i subjektivní povahy. Uvedené pravidlo obsahuje zákon z důvodu, aby i v případě zrušení zadávacího řízení u sektorové veřejné zakázky byl postup zadavatele transparentní a přezkoumatelný, jakkoliv jakékoliv důvody budou pouze stěží napadnutelné.“
Zákon nestanovuje bližší požadavky na odůvodnění zrušení zadávacího řízení dle § 170 ZZVZ a omezuje se tedy pouze na požadavek odůvodnění uvést; toto odůvodnění nicméně musí být (i dle komentářové literatury) formulováno tak, aby odůvodnění odpovídalo požadavkům základních zásad zadávání veřejných zakázek (zejména zásadě transparentnosti). Tedy aby z rozhodnutí o zrušení bylo patrné, na základě jakých skutečností zadavatel svůj krok učinil[4] a že se jednalo (pro zachování maximální právní jistoty) o důvody vylučující (či do značné míry omezující) libovůli zadavatele. Pokud by byla umožněna ryzí libovůle zadavatele, byla by zásada transparentnosti nepochybně narušena nebo minimálně transparentnost zadávacího řízení omezena.
Rozhodovací praxe je v tomto případě minimální, a to i na unijní úrovni. To je způsobeno zejména skutečností, že evropské zadávací směrnice, ze kterých vychází ZZVZ, otázku důvodů pro zrušení zadávacího řízení neupravují. Lze nicméně uvést, že česká právní úprava je v tomto směru přísnější, než vyplývá z práva EU (resp. jeho aplikace). Konkrétně lze poukázat například na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jako „SDEU“ ve věci C-27/98 Fracasso-Leitschutz, v němž bylo konstatováno, že ze zadávacích směrnic nevyplývá, že by právo zadavatele rozhodnout se nepřidělit veřejnou zakázku mělo být omezeno na výjimečné případy nebo mít opodstatnění v závažných důvodech. Zároveň však z této judikatury plyne, že případné rozhodnutí zadavatele musí být v souladu se základními zásadami práva EU (srov. Rozsudky C-92/00 a C-244/02). Českou omezující úpravu lze tak do jisté míry považovat za zajištění dodržení těchto zásad. Nad výše uvedené lze dále uvést rozhodnutí SDEU ve věci C-440/13 – Croce Amica One Italia, kde se mimo jiné v bodu 35. a 36. uvádí: „Unijní právo tedy nebrání tomu, aby členské státy v právních předpisech stanovily možnost přijmout rozhodnutí, kterým se zrušuje zadávací řízení. Důvody pro takové rozhodnutí mohou souviset zejména s posouzením, zda je z hlediska veřejného zájmu vhodné dovést zadávací řízení do konce, přičemž se mimo jiné přihlíží k případné změně hospodářské situace či skutkového stavu, nebo i k potřebám dotyčného veřejného zadavatele. Takové rozhodnutí může být odůvodněno i nedostatečnou soutěží, kdy na konci zadávacího řízení na dotčenou veřejnou zakázku zbývá jediný uchazeč způsobilý k jejímu splnění. (…) S výhradou dodržení zásady transparentnosti a zásady rovného zacházení proto nemůže být veřejný zadavatel nucen dovést zadávací řízení do konce a zadat dotyčnou zakázku, i kdyby zbýval jediný uchazeč.“
Jakkoliv vzhledem k povaze zmiňovaného odůvodnění ve smyslu § 170 ZZVZ neexistuje přímá rozhodovací praxe, je vhodné upozornit také na možnost aplikace závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2020, č.j.: 30 Af 112/2018–110 (rozhodnutí bylo později zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2023, č.j.: 10 As 23/2021 – 56, avšak z jiných důvodů), ve kterém soud posoudil zrušení zadávacího řízení jako protiprávní, a to mimo jiné i z důvodu, že zadavatel přistoupil ke zrušení zadávacího řízení s poměrně velkým časových odstupem (konkrétně cca 36 dní a poté, kdy od podání nabídek zadávací řízení dospělo do konečné fáze) od momentu, kdy se o důvodu zrušení zadávacího řízení dozvěděl, resp. měl dozvědět. Jakkoliv tento právní výklad nemusí mít oporu v textaci ZZVZ (oproti dřívější zákonné úpravě) a jedná se zatím o spíše ojedinělý rozsudek, zadavatel, který hodlá daný zrušovací důvod využít by tak neměl váhat s rozhodnutím o zrušení zadávacího řízení, pokud se dozví, že existují skutečnosti, které by zrušení zadávacího řízení odůvodňovaly.
Závěrem tedy lze shrnout, že v případě nadlimitních sektorových veřejných zakázek je možno zadávací řízení zrušit i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 127 ZZVZ. V takovýchto případech je však nezbytné učinit výhradu možnosti zrušení zadávacího řízení v zadávací dokumentaci, a současně je nezbytné případné zrušení odůvodnit. Z obezřetnosti a zajištění naplnění zásady transparentnosti by zadavatelé měli důvody zrušení řádně popsat a s případným zrušením zadávacího řízení neotálet.
Mgr. Dominik Dudycha
Advokátní koncipient
[1] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 170 [Zvláštní ustanovení o zrušení zadávacího řízení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1132–1133.
[2] Ibidem.
[3] PODEŠVA, Vilém. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Zákon o registru smluv : komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2023. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7676-554-2.
[4] Viz například rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 2. 2022, sp. zn.: ÚOHS-S0656/2021/VZ: „Současně z ustanovení § 6 odst. 1 zákona, konkrétně ze zásady transparentnosti, vyplývá, že musí být zadavatelem uvedené odůvodnění dostatečně konkrétní, aby bylo možné jeho postup přezkoumat a nevznikaly tak pochybnosti o tom, jaké důvody (včetně okamžiku jejich vzniku) vedly zadavatele ke zrušení zadávacího řízení.“; i když se uvedené rozhodnutí týká výkladu § 127 ZZVZ, je obecně aplikovatelné i ve vztahu k postupu podle § 170 ZZVZ.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
