Zvuková ochranná známka
Platností nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (dále jen „nařízení o ochranných známkách“) byl z unijní regulace ochranných známek odstraněn požadavek na „grafické zobrazení ochranné známky“. Tím byla otevřena cesta pro registraci méně konvenčních ochranných známek, včetně ochranných známek představující určitou chuť, vůni nebo zvuk, který nelze zachytit notovým zápisem.
Ochranná známka EU (resp. označení reprezentované ochrannou známkou) musí nicméně v souladu s čl. 4 nařízení o ochranných známkách splňovat dva základní předpoklady:
- označení musí být způsobilé rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku a výrobky nebo služby jiných podniků; a
- označení musí být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek EU způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany, která je poskytována vlastníkovi ochranné známky.
Jinými slovy označení nesmí být zaměnitelné s jinými výrobky nebo službami a zároveň by nemělo být označení příliš obecné nebo generické tak, aby v zásadě nepopisovalo, co daný výrobek představuje. Nepřípustná by tak byla ochranná známka představující generickou botu nebo karoserii vozidla bez jakéhokoli dostatečně rozlišovacího prvku, a stejně tak by nebylo možné zaregistrovat pouze slovo „auto“ (bez dalších upřesňujících prvků jako je umístění nápisu nebo grafické provedení).
Posouzení toho, zda označení splňuje výše uvedená kritéria, může být někdy velmi obtížné a zvlášť je tomu pak právě u ochranných známek, u nichž nelze vycházet z grafického zobrazení jako je již zmíněný zvuk. Rozlišovací efekt označení by měl především znamenat, že dané označení je inherentní pro určitý výrobek nebo služby, je s ním asociováno. Co se zvuku týče, tak například zvuk řvoucího lva si mnoho z nás spojí se začátkem mnoha filmů, jež pocházejí z dílny produkční společnosti Metro Goldwyn Mayer. Tento zvuk je chráněn ochrannou známkou Evropské unie. Stejně tak je ale třeba ochrannou známkou EU chráněn řev Tarzana, který si nechala zaregistrovat společnost vyrábějící hračky Edgar Rice Burroughs Inc.
Nyní si ale představte, že v ruce držíte plechovku vychlazené Coca-Coly nebo plechovku vychlazeného piva či nyní populárního hard seltzeru. Dokážete si vybavit zvuk, když danou plechovku otevřete? A dokázali byste od sebe jednotlivé značky a nápoje podle zvuku otvírající se plechovky odlišit? Tyto otázky jsou zásadní pro rozsudek Soudního dvora Evropské unie vynesený dne 7. července 2021 ve věci T-668/19[1], který se zabýval registrací ochranné známky právě takového zvuku, tj. zvuku otvírající se plechovky následovaného zhruba sekundovým tichem a poté devítisekundovým šuměním obsaženého nápoje.
Takové zvukové označení však při registraci narazilo. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“) v zamítnutí ochrannou známku zapsat uvedl, že zvuk otvírání plechovky následovaný šuměním nápoje „nemůže být vnímán jako údaj o obchodním původu výrobku“. Tedy jinými slovy takové označení postrádá rozlišovací způsobilost. Dané rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím orgánem působícím při EUIPO. Načež žadatelé podali žalobu k Tribunálu.
SDEU připomněl, že posouzení rozlišovacích kritérií zvukové ochranné známky se neliší od kritérií použitelných pro jiné kategorie ochranných známek. Samotný zvuk pak musí umožňovat spotřebiteli identifikovat jej jakožto ochrannou známku, tedy že zvuk nemůže být jen „prvek funkční povahy nebo indikátor bez inherentních vlastností.“ Při zaslechnutí chráněného zvuku by tak měl spotřebitel vnímat spojitost mezi tímto zvukem a jeho obchodním původem, měl by ho umět přiřadit k určitému výrobku nebo službě a to i bez toho aniž by musel být zvuk kombinován s obrazem nebo slovem.
SDEU ani nepřisvědčil argumentu žalobkyně, že specifikum zvukového označení je právě v sekundu trvajícím tichu a dlouhém devět sekund trvajícím šumění, když jiné nápoje v jiných plechovkách šumí pouze krátce ihned po otevření plechovky. SDEU takový argument zamítl s tím, že tyto „nuance“ jsou pro posouzení v podstatě irelevantní, když zvuk otevření plechovky, následující ticho a šumění jsou zvuky předvídatelné a obvyklé na trhu s nápoji.
Jedním z důvodů, proč EUIPO zvuk jako ochrannou známku nezaregistrovalo, bylo, že zvuk se rozezní až při samotné konzumaci nápoje, a proto „nemůže relevantní veřejnosti pomoci v orientaci při jejím rozhodování o nákupu“ a tedy ani nemůže být obvyklé uvádět obchodní původ výrobku pouze pomocí zvuku. Tento argument ale SDEU odmítl s tím, že většina výrobků sama o sobě žádný zvuk nevydává a zvuk se objeví až ve chvíli konzumace.
S ohledem na předloženou argumentaci SDEU lze však uzavřít, že zvuk určený k registraci ochranné známky musí splňovat stejná kritéria, jako jiné kategorie ochranných známek, především pak je třeba si dát pozor na to, aby zvuk nebyl vlastní samotnému užití výrobku tak, že by ztrácel jakoukoli rozlišovací schopnost ve srovnání s dalšími výrobky.
JUDr. Jaroslav Denemark
DUNOVSKÁ & PARTNERS s.r.o.,
advokátní kancelář
Palác Archa
Na Poříčí 24
110 00 Praha 1
Tel.: +420 221 774 000
e-mail: office@dunovska.cz
[1] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci T-668/19, ECLI:EU:T:2021:420.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
