15. 6. 2001
ID: 9231
Osobní automobil nelze podřadit pod pojem „zboží a materiál"
Osobní automobil nelze podřadit pod pojem „zboží a materiál".
Po vyhlášení konkursu na společnost v likvidaci lze likvidátorovi ve smyslu § 13a zákona o konkursu a vyrovnání poskytovat odměnu pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti a nemůže mu být poskytována odměna za provádění činností, které přešly do působnosti správce konkursní podstaty.
Osobní automobil nelze podřadit pod pojem „zboží a materiál".
Po vyhlášení konkursu na společnost v likvidaci lze likvidátorovi ve smyslu § 13a zákona o konkursu a vyrovnání poskytovat odměnu pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti a nemůže mu být poskytována odměna za provádění činností, které přešly do působnosti správce konkursní podstaty.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.4.2001, sp.zn. 32 Cdo 2861/99)
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl o konkursu vedeném na majetek úpadce P. P., a. s. „v likvidaci," o dovolání Ing. J. S., správce konkursní podstaty úpadce, zast. advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 1999, čj. 1 Ko 154/99 - 852, tak, že dovolání zamítl.
Z odůvodnění :
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 1999, čj. 1 Ko 154/99 - 852 změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 1999, čj. 41 K 61/98 - 777 tak, že se Ing. J.S. ke dni ustanovení nového správce zprošťuje funkce správce konkursní podstaty úpadce P. P., a. s., v likvidaci, P.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud zejména uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové usnesení ze dne 16. 8. 1998, čj. 41 K 61/98 - 265 prohlásil na majetek úpadce konkurs a správcem konkursní podstaty ustavil Ing. J.S.
Tento soud dne 17. 11. 1998 vydal tři usnesení, v nichž udělil správci konkursní podstaty souhlas se zpeněžováním konkursní podstaty mimo dražbu, a to usnesení, v němž byl souhlas „s prodejem zboží a materiálu za cenu minimálně 70 % nákupní ceny a pokud k prodeji za této situace nedojde, pak za ceny dle znaleckého posudku nebo za 50 % ceny nákupní\" a s „prodejem nemovitého a movitého majetku, zásob a pohledávek ve středisku S. u Č.B. za celkovou kupní cenu min. 19 mil. Kč, dále usnesení čj. 41 K 61/98 - 295, v němž byl souhlas s „prodejem nemovitostí na pozemku parcelního čísla v části obce Z. p., k. ú. P., vedené na LV č. 10112, mimo dražbu za kupní cenu min. 6,5000.000,- Kč\" a konečně usnesení čj. 41 K 61/98 - 296, v němž soud udělil souhlas s postoupením práv a závazků ze šesti leasingových smluv k osobním vozidlům Š.F.
Souhlas s prodejem osobního automobilu Š.F. p. J.A. podle zjištění odvolacího soudu udělen nebyl a věc nelze též podřadit pod pojem „zboží a materiál\" a vzhledem k SPZ se nemůže jednat ani o majetek střediska S. u Č.B.
Odvolací soud dále uvedl, že mandátní smlouvy uzavřené mezi správcem a Ing. Z. Š. a V. K. nepokládá za přípustné podle ust. § 31 odst. 2 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání v rozhodném znění, tedy ve znění účinném k 16. 6. 1999 (dále jen „ZKV\"), neboť obsahem těchto smluv bylo posouzení oprávněnosti přihlášených pohledávek, tedy určitá konsultační činnost pro správce. Navíc byly tyto smlouvy uzavřeny se členy představenstva úpadce a tyto osoby mají povinnosti dle § 17 ZKV, které zahrnují povinnost poskytovat nutná vysvětlení správci, a to bezúplatně.
Odvolací soud nad rámec odůvodnění odvolání zjistil, že správce podáním ze dne 7. 9. 1998 navrhl soudu, že určuje likvidátorům R. K. a Ing. S. J. souhrnnou odměnu ve výši 35.000,- Kč a soud usnesením ze dne 30. 9. 1998, souhlas s vyplacením odměny udělil. Tento postup správce pokládá odvolací soud za nesprávný, neboť je v rozporu s § 13a ZKV. Podle tohoto ustanovení likvidátor po dobu konkursu vykovává působnost v rozsahu, v němž nepřešla na správce, včetně součinnosti se správcem. Za tuto činnost má nárok jen na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí správce se souhlasem soudu. Tento nárok má likvidátor pouze za činnost, jež nespadá do působnosti správce a kterou likvidátor vykonal za trvání konkursu. V daném případě byli likvidátoři odměňování nejen za dosud nevykonanou činnost ale i za výkon činnosti, které spadají výlučně do působnosti správce konkursní podstaty.
Na základě uvedených zjištění odvolací soud podle § 8 odst. 5 ZKV dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důležité důvody pro zproštění Ing. J. S. funkce správce konkursní podstaty a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 5. 8. 1999 napadl Ing. J. S. výše uvedené usnesení odvolacího soudu.
V odůvodnění dovolání Ing. J. S. zejména uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu.
Dovolatel se domnívá, že nebyla naplněna podmínka pro odvolání správce konkursní podstaty, neboť realizoval řádně všechna úpadcova dispoziční oprávnění, jednal v zájmu konkursních věřitelů a řádně nakládal s úpadcovým majetkem, navíc se souhlasem soudu a opatrovníka věřitelů část podniku efektivně provozoval.
V podrobnostech pak dovolatel uvedl, že ve věci zpeněžování konkursní podstaty vydal soud prvního stupně několik rozhodnutí, která se týkala mj. i prodeje použitého HIM minimálně za ceny stanovené soudním znalcem. Do skupiny HIM patří i osobní automobil Š. F. a není pravda, že by souhlas k prodeji tohoto automobilu nebyl soudem dán, což bylo uvedeno „v rozhodnutí konkursního soudu ze dne 18. 9. 1998\", což odvolací soud pravděpodobně přehlédl.
Dovolatel dále uvedl, že smlouvy uzavřené s Ing. Š. a K. byly uzavřeny s vědomím konkursního soudu k zajištění výkonu manažérských a ekonomických činností a nedotýkaly se povinností uvedených osob stanovených v § 17 ZKV.
Taktéž konkursní soud usnesením ze dne 30. 9. 1998, čj. 41 K 61/98 - 279, udělil souhlas s vyplácením odměny R. K. a Ing. S. J.; odvolací soud označil tento postup správce za postup, který byl v rozporu s ust. § 13 a ZKV. Dovolatel je však toho názoru, že postupoval v souladu s tímto ustanovením a stanovil likvidátorům přiměřenou odměnu a náhradu nutných výdajů.
Dále dovolatel uvedl, že své povinnosti plnil řádně a s odbornou péčí a po dobu výkonu funkce správce konkursní podstaty mu nebyla vytknuta žádná pochybení, a to ani soudem, ani opatrovníkem konkursních věřitelů, popř. věřitelským výborem. Ve sporných skutečnostech byl vydán souhlas konkursního soudu s postupem správce, popř. jeho úkony byly soudem schváleny a o průběhu konkursního řízení byly podávány zprávy soudu, k nímž nebyly připomínky; taktéž správci nebyla uložena povinnost zjednat nápravu z důvodu jeho jednání, které by bylo v rozporu se zájmem věřitelů či zákonem.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil výše uvedené usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání Ing. J. S., bývalého správce konkursní podstaty úpadce P. P., a. s., „v likvidaci,\" P. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje ustanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v daném případě přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. , ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\"), neboť odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl návrh na zproštění z funkce správce tak, že správce konkursní podstaty Ing. J. S. zprostil funkce správce.
V dovolání uplatněnými dovolacími důvody je to, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, resp. odvolací soud nesprávně aplikoval zákon o konkursu a vyrovnání a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, tj. jde o důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Pokud jde o nesprávné zjištění skutkového stavu dovolatel uvedl, že při zpeněžování konkursní podstaty byl konkursním soudem dán mj. souhlas „k prodeji použitého HIM\" a do této skupiny patřil i osobní automobil Š.F.; podle dovolatele odvolací soud tuto skutečnost zřejmě přehlédl.
Dovolací soud z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 11. 1998, čj. 41 K 61/98 - 294 zjistil, že tento soud udělil správci konkursní podstaty, v té době Ing. J. S., souhlas se zpeněžováním konkursní podstaty mimo dražbu a tento souhlas se týkal „prodeje zboží a materiálu za cenu minimálně 70 % nákupní ceny a pokud k prodeji za této situace nedojde, pak za ceny dle znaleckého posudku nebo za 50 % ceny nákupní\" Dále byl konkursním soudem udělen souhlas s postoupením práv a závazů ze 6 leasingových smluv k osobním vozům Š. F.
Odvolací soud dospěl k závěru, že souhlas s prodejem osobního automobilu Š.F. p. J. A. nebyl konkursním soudem udělen, neboť byl, na rozdíl od soudu konkursního toho názoru, že uvedený automobil nelze podřadit pod pojem „zboží a materiál\". Dovolatel v dovolání uváděl, že byl dán souhlas „s prodejem HIM\" a do této skupiny patří i předmětný osobní automobil.
Z rozhodnutí konkursního soudu, z něhož při svých úvahách vyšel odvolací soud, je zřejmé, že konkursním soudem byl dán souhlas ke zpeněžení „zboží a materiálu\", nebyl dáván souhlas ke zpeněžování „HIM\", jak uvádí dovolatel.
Pokud dovolatel dále namítá, že odvolací soud přehlédl souhlas soudu ze dne 18. 9. 1998, založený ve spise na čl. 273, s prodejem movitých věcí, odvolací soud konstatoval, že spis mj. neobsahuje „žádné specifikace movitých věcí, které měly být zpeněženy\".
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem netrpí vadou tvrzenou dovolatelem [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.], neboť skutková zjištění ohledně souhlasu se zpeněžováním konkursní podstaty, a to automobilu Š. F., mají oporu v dosavadním obsahu spisu.
Pokud jde o dovolatelem namítané nesprávné právní posouzení věci, lze v podstatě shrnout, že dovolatel nesouhlasí s tím, že by při určení odměny a náhrady nutných nákladů likvidátorům R. K. a Ing. S. J. postupoval v rozporu s § 13a ZKV (nyní § 13a odst. 1) dále, že mandátní smlouvy uzavřené s Ing. Z. Š. a V. K. byly uzavřeny v rozporu s ust. § 31 odst. 2 písm. e) a § 17 ZKV a dále dovolatel namítal, že nebyly dány důležité důvody pro jeho zproštění z funkce správce dle § 8 odst. 5 ZKV (nyní § 8 odst. 6).
Ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že podáním ze dne 7. 9. 1998 dovolatel konkursnímu soudu sdělil, že s ohledem na minulou činnost likvidátorů a perspektivu jejich další činnosti, jim určuje souhrnnou odměnu ve výši 35.000,- Kč měsíčně; podáním z 24. 9. 1998 dovolatel soudu sdělil, že odměna vychází z potřeby pokračování činnosti likvidátorů v konkursu, a to v oblasti personální, finanční, ekonomické a zpeněžení konkursní podstaty, v podrobnostech pak mělo jít mj. o přípravu plánu propouštění zaměstnanců, evidenci výpovědí, vedení finančního kalendáře, zajišťování úhrad nákladů za konkursní podstatou, ukončení a převádění leasingových smluv, posuzování přihlášek, daňové a účetní poradenství.
Konkursní soud usnesením ze dne 30. 9. 1998 čj. 41 K 61/98 - 279 vyslovil souhlas s vyplácením odměny R.K. ve výši 30.000,- Kč měsíčně a Ing. J. ve výši 5.000,- Kč měsíčně.
Podle § 13a ZKV (nyní § 13a odst. 1) likvidátor vykonává po dobu přerušení likvidace, které je vyvoláno prohlášením konkursu ohledně právnické osoby, svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na správce a do jeho působnosti náleží rovněž součinnost se správcem. Za tuto činnost má likvidátor nárok na náhradu nutných nákladů a na přiměřenou odměnu, kterou určí správce se souhlasem soudu.
Dovolací soud, shodně s odvolacím soudem, je toho názoru, že podle ust. § 13a ZKV lze likvidátorovi poskytovat odměnu pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti a nemůže být podle uvedeného ustanovení poskytována likvidátorovi odměna za provádění činností, které přešly do působnosti správce konkursní podstaty.
V posuzovaném případě je zřejmé, že odměna likvidátorům měla být nesprávně poskytována za činnosti spadající do působnosti správce konkursní podstaty.
V případě mandátních smluv uzavřených správcem s Ing. Z. Š. a V. K. bylo jejich obsahem zejména posouzení oprávněnosti přihlášených pohledávek. Osoby, s nimiž byly uzavřeny předmětné mandátní smlouvy, byly členy představenstva úpadce.
Dovolací soud na základě uvedeného má za to, že je-li sjednaným obsahem mandátní smlouvy posuzování přihlášených pohledávek a jsou-li mandatáři členy představenstva úpadce, tj. osoby, které podle § 17 odst. 1 a 2 ZKV, ve znění do 1. 5. 2000, mají povinnost mj. poskytnout nutné vysvětlení, např. i k přihlášeným pohledávkám, byly předmětné smlouvy zřejmě uzavřeny k plnění povinností, které pro uvedené osoby vyplývají z ust. § 17 odst. 1 a 2 ZKV a tyto povinnosti plní uvedené osoby bezplatně.
Podle § 8 odst. 5 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000, může soud z důležitých důvodů na návrh některého z účastníků nebo správce a nebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Podmínkou zproštění funkce je to, že jsou dány pro tento postup důležité důvody. Těmito důležitými důvody mohou být důvody spočívající v osobě správce, např. nemůže-li správce ze zdravotních důvodů, popř. jiných důvodů na jeho straně, vykonávat dlouhodobě výkon funkce správce nebo nevykonává-li svoji funkci s potřebnou odbornou péčí a pod.
V posuzovaném případě lze na základě výše uvedeného dospět k závěru, že dovolatel jako správce konkursní podstaty nepostupoval zejména při zpeněžování konkursní podstaty, určení odměny likvidátorům a při uzavírání mandátní smlouvy s potřebnou odbornou péčí a proto byl dán důležitý důvod pro jeho zproštění z funkce správce ve smyslu § 8 odst. 5 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000.
S ohledem na uvedené proto dovolací soud konstatoval, že dovolání není důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud proto podle § 8, § 13a, § 17 odst. 1 a 2 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000, § 238 a odst. 1 písm. a), § 241 odst. 3 písm. c) a d) a § 245b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Po vyhlášení konkursu na společnost v likvidaci lze likvidátorovi ve smyslu § 13a zákona o konkursu a vyrovnání poskytovat odměnu pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti a nemůže mu být poskytována odměna za provádění činností, které přešly do působnosti správce konkursní podstaty.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.4.2001, sp.zn. 32 Cdo 2861/99)
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl o konkursu vedeném na majetek úpadce P. P., a. s. „v likvidaci," o dovolání Ing. J. S., správce konkursní podstaty úpadce, zast. advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 1999, čj. 1 Ko 154/99 - 852, tak, že dovolání zamítl.
Z odůvodnění :
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 1999, čj. 1 Ko 154/99 - 852 změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 1999, čj. 41 K 61/98 - 777 tak, že se Ing. J.S. ke dni ustanovení nového správce zprošťuje funkce správce konkursní podstaty úpadce P. P., a. s., v likvidaci, P.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud zejména uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové usnesení ze dne 16. 8. 1998, čj. 41 K 61/98 - 265 prohlásil na majetek úpadce konkurs a správcem konkursní podstaty ustavil Ing. J.S.
Tento soud dne 17. 11. 1998 vydal tři usnesení, v nichž udělil správci konkursní podstaty souhlas se zpeněžováním konkursní podstaty mimo dražbu, a to usnesení, v němž byl souhlas „s prodejem zboží a materiálu za cenu minimálně 70 % nákupní ceny a pokud k prodeji za této situace nedojde, pak za ceny dle znaleckého posudku nebo za 50 % ceny nákupní\" a s „prodejem nemovitého a movitého majetku, zásob a pohledávek ve středisku S. u Č.B. za celkovou kupní cenu min. 19 mil. Kč, dále usnesení čj. 41 K 61/98 - 295, v němž byl souhlas s „prodejem nemovitostí na pozemku parcelního čísla v části obce Z. p., k. ú. P., vedené na LV č. 10112, mimo dražbu za kupní cenu min. 6,5000.000,- Kč\" a konečně usnesení čj. 41 K 61/98 - 296, v němž soud udělil souhlas s postoupením práv a závazků ze šesti leasingových smluv k osobním vozidlům Š.F.
Souhlas s prodejem osobního automobilu Š.F. p. J.A. podle zjištění odvolacího soudu udělen nebyl a věc nelze též podřadit pod pojem „zboží a materiál\" a vzhledem k SPZ se nemůže jednat ani o majetek střediska S. u Č.B.
Odvolací soud dále uvedl, že mandátní smlouvy uzavřené mezi správcem a Ing. Z. Š. a V. K. nepokládá za přípustné podle ust. § 31 odst. 2 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání v rozhodném znění, tedy ve znění účinném k 16. 6. 1999 (dále jen „ZKV\"), neboť obsahem těchto smluv bylo posouzení oprávněnosti přihlášených pohledávek, tedy určitá konsultační činnost pro správce. Navíc byly tyto smlouvy uzavřeny se členy představenstva úpadce a tyto osoby mají povinnosti dle § 17 ZKV, které zahrnují povinnost poskytovat nutná vysvětlení správci, a to bezúplatně.
Odvolací soud nad rámec odůvodnění odvolání zjistil, že správce podáním ze dne 7. 9. 1998 navrhl soudu, že určuje likvidátorům R. K. a Ing. S. J. souhrnnou odměnu ve výši 35.000,- Kč a soud usnesením ze dne 30. 9. 1998, souhlas s vyplacením odměny udělil. Tento postup správce pokládá odvolací soud za nesprávný, neboť je v rozporu s § 13a ZKV. Podle tohoto ustanovení likvidátor po dobu konkursu vykovává působnost v rozsahu, v němž nepřešla na správce, včetně součinnosti se správcem. Za tuto činnost má nárok jen na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí správce se souhlasem soudu. Tento nárok má likvidátor pouze za činnost, jež nespadá do působnosti správce a kterou likvidátor vykonal za trvání konkursu. V daném případě byli likvidátoři odměňování nejen za dosud nevykonanou činnost ale i za výkon činnosti, které spadají výlučně do působnosti správce konkursní podstaty.
Na základě uvedených zjištění odvolací soud podle § 8 odst. 5 ZKV dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důležité důvody pro zproštění Ing. J. S. funkce správce konkursní podstaty a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 5. 8. 1999 napadl Ing. J. S. výše uvedené usnesení odvolacího soudu.
V odůvodnění dovolání Ing. J. S. zejména uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu.
Dovolatel se domnívá, že nebyla naplněna podmínka pro odvolání správce konkursní podstaty, neboť realizoval řádně všechna úpadcova dispoziční oprávnění, jednal v zájmu konkursních věřitelů a řádně nakládal s úpadcovým majetkem, navíc se souhlasem soudu a opatrovníka věřitelů část podniku efektivně provozoval.
V podrobnostech pak dovolatel uvedl, že ve věci zpeněžování konkursní podstaty vydal soud prvního stupně několik rozhodnutí, která se týkala mj. i prodeje použitého HIM minimálně za ceny stanovené soudním znalcem. Do skupiny HIM patří i osobní automobil Š. F. a není pravda, že by souhlas k prodeji tohoto automobilu nebyl soudem dán, což bylo uvedeno „v rozhodnutí konkursního soudu ze dne 18. 9. 1998\", což odvolací soud pravděpodobně přehlédl.
Dovolatel dále uvedl, že smlouvy uzavřené s Ing. Š. a K. byly uzavřeny s vědomím konkursního soudu k zajištění výkonu manažérských a ekonomických činností a nedotýkaly se povinností uvedených osob stanovených v § 17 ZKV.
Taktéž konkursní soud usnesením ze dne 30. 9. 1998, čj. 41 K 61/98 - 279, udělil souhlas s vyplácením odměny R. K. a Ing. S. J.; odvolací soud označil tento postup správce za postup, který byl v rozporu s ust. § 13 a ZKV. Dovolatel je však toho názoru, že postupoval v souladu s tímto ustanovením a stanovil likvidátorům přiměřenou odměnu a náhradu nutných výdajů.
Dále dovolatel uvedl, že své povinnosti plnil řádně a s odbornou péčí a po dobu výkonu funkce správce konkursní podstaty mu nebyla vytknuta žádná pochybení, a to ani soudem, ani opatrovníkem konkursních věřitelů, popř. věřitelským výborem. Ve sporných skutečnostech byl vydán souhlas konkursního soudu s postupem správce, popř. jeho úkony byly soudem schváleny a o průběhu konkursního řízení byly podávány zprávy soudu, k nímž nebyly připomínky; taktéž správci nebyla uložena povinnost zjednat nápravu z důvodu jeho jednání, které by bylo v rozporu se zájmem věřitelů či zákonem.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil výše uvedené usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání Ing. J. S., bývalého správce konkursní podstaty úpadce P. P., a. s., „v likvidaci,\" P. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje ustanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v daném případě přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. , ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\"), neboť odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl návrh na zproštění z funkce správce tak, že správce konkursní podstaty Ing. J. S. zprostil funkce správce.
V dovolání uplatněnými dovolacími důvody je to, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, resp. odvolací soud nesprávně aplikoval zákon o konkursu a vyrovnání a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, tj. jde o důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Pokud jde o nesprávné zjištění skutkového stavu dovolatel uvedl, že při zpeněžování konkursní podstaty byl konkursním soudem dán mj. souhlas „k prodeji použitého HIM\" a do této skupiny patřil i osobní automobil Š.F.; podle dovolatele odvolací soud tuto skutečnost zřejmě přehlédl.
Dovolací soud z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 11. 1998, čj. 41 K 61/98 - 294 zjistil, že tento soud udělil správci konkursní podstaty, v té době Ing. J. S., souhlas se zpeněžováním konkursní podstaty mimo dražbu a tento souhlas se týkal „prodeje zboží a materiálu za cenu minimálně 70 % nákupní ceny a pokud k prodeji za této situace nedojde, pak za ceny dle znaleckého posudku nebo za 50 % ceny nákupní\" Dále byl konkursním soudem udělen souhlas s postoupením práv a závazů ze 6 leasingových smluv k osobním vozům Š. F.
Odvolací soud dospěl k závěru, že souhlas s prodejem osobního automobilu Š.F. p. J. A. nebyl konkursním soudem udělen, neboť byl, na rozdíl od soudu konkursního toho názoru, že uvedený automobil nelze podřadit pod pojem „zboží a materiál\". Dovolatel v dovolání uváděl, že byl dán souhlas „s prodejem HIM\" a do této skupiny patří i předmětný osobní automobil.
Z rozhodnutí konkursního soudu, z něhož při svých úvahách vyšel odvolací soud, je zřejmé, že konkursním soudem byl dán souhlas ke zpeněžení „zboží a materiálu\", nebyl dáván souhlas ke zpeněžování „HIM\", jak uvádí dovolatel.
Pokud dovolatel dále namítá, že odvolací soud přehlédl souhlas soudu ze dne 18. 9. 1998, založený ve spise na čl. 273, s prodejem movitých věcí, odvolací soud konstatoval, že spis mj. neobsahuje „žádné specifikace movitých věcí, které měly být zpeněženy\".
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem netrpí vadou tvrzenou dovolatelem [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.], neboť skutková zjištění ohledně souhlasu se zpeněžováním konkursní podstaty, a to automobilu Š. F., mají oporu v dosavadním obsahu spisu.
Pokud jde o dovolatelem namítané nesprávné právní posouzení věci, lze v podstatě shrnout, že dovolatel nesouhlasí s tím, že by při určení odměny a náhrady nutných nákladů likvidátorům R. K. a Ing. S. J. postupoval v rozporu s § 13a ZKV (nyní § 13a odst. 1) dále, že mandátní smlouvy uzavřené s Ing. Z. Š. a V. K. byly uzavřeny v rozporu s ust. § 31 odst. 2 písm. e) a § 17 ZKV a dále dovolatel namítal, že nebyly dány důležité důvody pro jeho zproštění z funkce správce dle § 8 odst. 5 ZKV (nyní § 8 odst. 6).
Ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že podáním ze dne 7. 9. 1998 dovolatel konkursnímu soudu sdělil, že s ohledem na minulou činnost likvidátorů a perspektivu jejich další činnosti, jim určuje souhrnnou odměnu ve výši 35.000,- Kč měsíčně; podáním z 24. 9. 1998 dovolatel soudu sdělil, že odměna vychází z potřeby pokračování činnosti likvidátorů v konkursu, a to v oblasti personální, finanční, ekonomické a zpeněžení konkursní podstaty, v podrobnostech pak mělo jít mj. o přípravu plánu propouštění zaměstnanců, evidenci výpovědí, vedení finančního kalendáře, zajišťování úhrad nákladů za konkursní podstatou, ukončení a převádění leasingových smluv, posuzování přihlášek, daňové a účetní poradenství.
Konkursní soud usnesením ze dne 30. 9. 1998 čj. 41 K 61/98 - 279 vyslovil souhlas s vyplácením odměny R.K. ve výši 30.000,- Kč měsíčně a Ing. J. ve výši 5.000,- Kč měsíčně.
Podle § 13a ZKV (nyní § 13a odst. 1) likvidátor vykonává po dobu přerušení likvidace, které je vyvoláno prohlášením konkursu ohledně právnické osoby, svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na správce a do jeho působnosti náleží rovněž součinnost se správcem. Za tuto činnost má likvidátor nárok na náhradu nutných nákladů a na přiměřenou odměnu, kterou určí správce se souhlasem soudu.
Dovolací soud, shodně s odvolacím soudem, je toho názoru, že podle ust. § 13a ZKV lze likvidátorovi poskytovat odměnu pouze za činnosti, které zůstaly v jeho působnosti a nemůže být podle uvedeného ustanovení poskytována likvidátorovi odměna za provádění činností, které přešly do působnosti správce konkursní podstaty.
V posuzovaném případě je zřejmé, že odměna likvidátorům měla být nesprávně poskytována za činnosti spadající do působnosti správce konkursní podstaty.
V případě mandátních smluv uzavřených správcem s Ing. Z. Š. a V. K. bylo jejich obsahem zejména posouzení oprávněnosti přihlášených pohledávek. Osoby, s nimiž byly uzavřeny předmětné mandátní smlouvy, byly členy představenstva úpadce.
Dovolací soud na základě uvedeného má za to, že je-li sjednaným obsahem mandátní smlouvy posuzování přihlášených pohledávek a jsou-li mandatáři členy představenstva úpadce, tj. osoby, které podle § 17 odst. 1 a 2 ZKV, ve znění do 1. 5. 2000, mají povinnost mj. poskytnout nutné vysvětlení, např. i k přihlášeným pohledávkám, byly předmětné smlouvy zřejmě uzavřeny k plnění povinností, které pro uvedené osoby vyplývají z ust. § 17 odst. 1 a 2 ZKV a tyto povinnosti plní uvedené osoby bezplatně.
Podle § 8 odst. 5 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000, může soud z důležitých důvodů na návrh některého z účastníků nebo správce a nebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Podmínkou zproštění funkce je to, že jsou dány pro tento postup důležité důvody. Těmito důležitými důvody mohou být důvody spočívající v osobě správce, např. nemůže-li správce ze zdravotních důvodů, popř. jiných důvodů na jeho straně, vykonávat dlouhodobě výkon funkce správce nebo nevykonává-li svoji funkci s potřebnou odbornou péčí a pod.
V posuzovaném případě lze na základě výše uvedeného dospět k závěru, že dovolatel jako správce konkursní podstaty nepostupoval zejména při zpeněžování konkursní podstaty, určení odměny likvidátorům a při uzavírání mandátní smlouvy s potřebnou odbornou péčí a proto byl dán důležitý důvod pro jeho zproštění z funkce správce ve smyslu § 8 odst. 5 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000.
S ohledem na uvedené proto dovolací soud konstatoval, že dovolání není důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud proto podle § 8, § 13a, § 17 odst. 1 a 2 ZKV, ve znění platném do 1. 5. 2000, § 238 a odst. 1 písm. a), § 241 odst. 3 písm. c) a d) a § 245b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
