Pojistný podvod

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 8 Tdo 1034/2009, ze dne 14.10.2009)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 38/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 47/2008, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 38/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 4 T 47/2008. Současně se podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 4 T 47/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným pěti trestnými činy pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., kterých se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
poté co dne 28. 3. 2002 v P., S., v Č. p., a. s., uzavřel pojistnou smlouvu Sdružené pojištění vozidel, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Škoda Octavia, černé barvy, následně

1) dne 4. 9. 2003 pojišťovně telefonicky oznámil pojistnou událost, která byla zaevidována, ke které mělo dojít dne 27. 5. 2003 v P., I. u., odcizením autorádia a navigačního systému při vloupání do výše uvedeného vozidla, poté při uplatnění nároku na pojistné plnění předložil fakturu ze dne 18. 6. 2003 na částku 109.800,- Kč označenou firmou podnikatele Z. P., O. m. v., se sídlem R., N. V., která ve skutečnosti nebyla vystavena tímto podnikatelem, a na základě toho mu bylo dne 8. 10. 2003 pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 65.612,- Kč a dne 17. 3. 2004 pojistné plnění ve výši 33.208,- Kč,

2) dne 22. 3. 2004 pojišťovně telefonicky oznámil pojistnou událost, která byla zaevidována, ke které mělo dojít dne 22. 3. 2004 v P., V. u., odcizením autorádia a navigačního systému při vloupání do výše uvedeného vozidla, poté při uplatnění nároku na pojistné plnění předložil fakturu ze dne 9. 4. 2004 na částku 117.547,- Kč označenou firmou společnosti A. B., s. r. o., se sídlem K., P., která ve skutečnosti nebyla vystavena touto společností, a na základě toho mu bylo dne 10. 9. 2004 pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 107.547,- Kč,

3) dne 6. 9. 2004 pojišťovně telefonicky oznámil pojistnou událost, která byla zaevidována, ke které mělo dojít dne 5. 9. 2004 v P., M. u., odcizením navigace s rádiem a CD přehrávačem při vloupání do výše uvedeného vozidla, poté při uplatnění nároku na pojistné plnění předložil fakturu ze dne 10. 11. 2004 na částku 126.512,- Kč označenou firmou společnosti A. B.,  s. r. o., se sídlem K., P., která ve skutečnosti nebyla vystavena touto společností, a na základě toho mu bylo dne 8. 12. 2004 pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 116.512,- Kč,

4) dne 17. 2. 2005 pojišťovně telefonicky oznámil pojistnou událost, která byla zaevidována, ke které mělo dojít dne 16. 2. 2005 v P., H. ulici, odcizením navigačního systému při vloupání do výše uvedeného vozidla, poté při uplatnění nároku na pojistné plnění předložil fakturu ze dne 25. 2. 2005 na částku 126.169,- Kč označenou společností A. B., s. r. o., se sídlem K., P., která ve skutečnosti nebyla vystavena touto společností, a na základě toho mu bylo dne 12. 4. 2005 pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 113.553,- Kč,

5) dne 20. 2. 2006 pojišťovně telefonicky oznámil pojistnou událost, která byla zaevidována, ke které mělo dojít dne 18. 2. 2006 v P., L. ulici, odcizením autorádia s navigačním systémem při vloupání do výše uvedeného vozidla, poté při uplatnění nároku na pojistné plnění předložil fakturu ze dne 23. 3. 2006 na částku 124.010,- Kč označenou společností A. B., s. r. o., se sídlem K., P., která ve skutečnosti nebyla vystavena touto společností, a na základě toho mu bylo dne 13. 4. 2006 pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 111.609,- Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 250a odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 38/2009, odvolání podané obviněným proti shora uvedenému rozsudku podle´§ 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce JUDr. T. K. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu zejména zdůraznil, že ke všem popsaným pojistným událostem došlo, avšak podle provedeného dokazování byly při uplatnění nároku na pojistné plnění použity doklady, o jejichž správnosti vznikly důvodné pochybnosti. S ohledem na tuto skutečnost obviněný soudům obou stupňů vytkl, že se při úvahách o právní kvalifikaci dostatečně nezabývaly všemi ve věci provedenými důkazy a nepostupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu řešící obdobné případy. Poukázal na to, že když odvolací soud sice shledal vadným, že soud prvního stupně výpověď svědka J. R. považoval za provedenou v rozporu s trestním řádem, tento nedostatek jen v napadeném rozhodnutí konstatoval, a neučinil žádné další kroky, jimiž by požadoval nápravu tohoto pochybení. V důsledku toho nebyl obsah této výpovědi vzat soudy do úvahy. Nemohlo tak být hodnoceno, že tento svědek potvrdil nejen existenci pojistných událostí, ale zejména to, že vozidlo bylo opravováno v autorizovaném servisu, kde však byly opravy některých vozidel evidovány v jiném účetním systému. Soudy tudíž tento důkaz vůbec nehodnotily a neposuzovaly se zřetelem na ostatní provedené důkazy, což obviněný považuje za nesprávné, přestože uvedená výpověď vyvrací závěr obou soudů, jako zákazník v uvedeném servisu neprochází. Obviněný se s tímto závěrem neztotožnil, protože nebyl proveden žádný důkaz, o který by tuto skutečnost prokazoval. Z okolnosti, že faktury předané pojišťovně při uplatnění pojistného plnění nebyly evidovány v účetním systému DMS, nelze dovozovat způsobení škody. Obviněný poukázal na výpověď svědkyně V. Z., která potvrdila, že faktury soudem označené za falešné a nevystavené společností, jsou vyhotoveny na papíru, který firma používá, jsou opatřeny správnými razítky a podepsány oprávněnými osobami. Jediné, co fakturám vytýkala, byla skutečnost, že nejsou vystaveny v programu DMS, ale ve starším systému B. Navíc svědkyně uvedla, že když jí policie ukazovala faktury z poslední doby vystavené v systému B., jednalo se o více faktur různých zákazníků. Podle obviněného je tak zřejmé, že pochybení bylo zejména na straně autoservisu, což však oba soudy přehlédly. Svědek J. R. faktury bezpečně poznal a potvrdil existenci dvou paralelních účetních programů a uvedl, že systém fungoval ve společnosti až do února 2008, neboť jeho užívání nikdo nezakázal, a byl užíván i pro zakázky. Obviněný navrhoval, aby dokazování bylo doplněno znaleckým posudkem ohledně pravosti razítek a tiskopisů faktur specifikovaných ve výroku rozsudku.

Obviněný však především zdůraznil, že ke všem pojistným událostem došlo, když jejich existenci nezpochybňovala ani obžaloba ani žádné ze soudních rozhodnutí, a proto bylo třeba zjišťovat rozdíl mezi skutečně vzniklou a uplatněnou škodou. Soud, pokud by se touto otázkou řádně zabýval, by z připojených spisů zjistil rozličné techniky vloupání do jeho vozu a různá místa, kde pachatelé do vozidla vnikali. Při výpočtu skutečné škody pak měly soudy respektovat názor Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vyjádřený např. v rozhodnutí 29/2003 Sb. rozh. tr. nebo v usneseních sp. zn. 7 Tdo 580/2002, 6 Tdo 259/2004, nebo v NS 18/2002 T-441 aj. Pokud by soudy tuto judikaturu respektovaly, pak by pravděpodobně škoda způsobená jeho jednáním byla v každém jednotlivém případě nižší než 25.000,- Kč, což by mělo vliv na užitou právní kvalifikaci.

Z důvodů shora uvedených obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l tr. ř. zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 38/2009, a věc vrátil soudu k novému rozhodnutí.

K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která v posuzovaném případě shledala extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, protože provedené důkazy nebyly zohledněny v odůvodnění meritorního rozhodnutí a soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny. Vzhledem k návrhům obviněného na doplnění dokazování, které nebyly respektovány, připustila možnost i tzv. opomenutých důkazů. Pokud Městský soud v Praze shledal výpověď svědka J. R. za procesně použitelnou, a nezajistil, aby byla zhodnocena v kontextu s ostatními ve věci provedenými důkazy, ale izolovaně vycházel z výpovědi svědkyně Z., která popřela, že by faktury byly ve firmě A. B., s. r. o., skutečně vystaveny, nelze považovat dokazování za úplné a pečlivě provedené. U čtyř trestných činům pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., jichž se obviněný dopustil vůči Č. p., a. s., uplatněním faktur firmy společnosti A. B., s. r. o., státní zástupkyně nepovažuje za přesvědčivé, že předmětné faktury nebyly vystaveny uvedenou společností, a že obviněným předložené faktury jsou falešné, neboť tato skutková zjištění výsledkům provedeného dokazování neodpovídají, když z důkazů vyplývá, že uvedenou společností vystaveny byly. Podle zprávy policie je zřejmé, že v účetním systému B. byly vyhotovovány faktury nejen v případě fiktivních oprav vozidel ve společnosti A. B., s. r. o., avšak i v případě oprav nadhodnocených. Toto skutkové zjištění má vliv na rozsah trestní odpovědnosti obviněného, neboť u trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. nelze za škodu bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo (rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 580/2002 a sp. zn. 8 Tdo 1107/2007). Pokud by soudy přihlédly k obsahu zmíněných důkazů, které vzájemně korespondují, nemohly by rozhodnout o nadbytečnosti důkazů, které obviněný navrhoval provést jak v průběhu hlavního líčení tak v průběhu odvolacího řízení. Ze všech zmíněných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného M. K. zrušil z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc obviněného M. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Při posuzování otázky, zda lze uplatněné argumenty považovat za důvody uvedené v ustanovení § 265b tr. ř., je vhodné konstatovat, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Protože je možné se na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhat nápravy vad v právní kvalifikaci skutku, Nejvyšší soud shledal, že obviněný své námitky uplatnil v souladu s tímto dovolacím důvodem, a to zejména v té části, v níž poukazoval na to, že soudy při úvahách o použití právní kvalifikace trestného činu úvěrového podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. dostatečně nezvážily všechny okolnosti rozhodné pro správné stanovení výše způsobené škody, čímž nebyly řádně objasněny všechny základní znaky této skutkové podstaty. Tyto námitky mají právní povahu, jak vyžaduje dovolací důvod podle  § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto dovolací soud, když neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, mohl ve vztahu k nim ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., se trestného činu pojistného podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, pokud tímto způsobí na cizím majetku škodu nikoli malou.

Z dikce tohoto trestného činu plyne, že se jej lze dopustit jednak při sjednání pojistné smlouvy a jednak při uplatnění nároku na plnění.

Nepravdivými údaji jsou takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje se považují takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření pojistné smlouvy. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání pojistné smlouvy jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro uzavření smlouvy nebo následné plnění pojišťovnou.

S ohledem na okolnosti, které mají z hlediska posuzované problematiky význam, je vhodné uvést, že pojistná smlouva (smlouva o pojištění) je právní skutečností, na jejímž základě vzniká, trvá i zaniká, tedy existuje smluvní pojištění. Na jejím podkladě pojištěnému přísluší ze zákona právo na plnění, což je třeba vykládat tak, že jde o pojistné plnění z pojistné události.

Pojistnou událostí je ve smyslu § 797 odst. 2 obč. zák. skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit. Konkrétně je tato skutečnost definována ve všeobecných pojistných podmínkách a v pojistné smlouvě. Podle § 788 odst. 4 obč. zák. všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva. Z ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že závazek pojistitele poskytnout plnění vzniká pouze tehdy, nastane-li nahodilá událost, ve smlouvě blíže označená.

Vedle těchto skutečností je vhodné se zřetelem na znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. uvést, že pro stanovení výše škody, je nutné vycházet z toho, za jakých okolností, a ve které alternativě jednání se obviněný trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. dopustil.

V projednávaném případě se obviněný činu dopustil v druhé z uvedených alternativ, neboť v případě všech pěti skutků, jimiž byl uznán vinným, pojišťovně nejprve telefonicky ohlásil pojistnou událost, která byla zaevidována, a poté předložením konkrétní faktury za opravu vozidla uplatnil nárok na pojistné plnění ve výši vyznačené na předmětné faktuře. Podle tzv. právní věty soud shledal, že obviněný se činu dopustil tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje.

Jestliže byl trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. spáchán vylákáním pojistného plnění na podkladě předstírané pojistné události (srov. rozhodnutí pod 1/2009 Sb. rozh. tr.), k níž mělo dojít při fingované pojistné události, pak je škodou způsobenou tímto trestným činem podle vyšších odstavců § 250a tr. zák. celá částka, kterou pachatel vylákal jako pojistné plnění od pojišťovny.

Je-li zřejmé, že k pojistné události došlo, a že nárok na pojistné plnění vznikl, je škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a tr. zák. částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze v takovém případě bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 580/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 18 - T 441).

Nejvyšší soud poté, co přezkoumal napadená rozhodnutí, shledal, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečně tato hlediska významná pro posouzení právní kvalifikace činů, jichž se obviněný dopustil, nerespektovaly, a aniž by zkoumaly, zda k pojistné události skutečně došlo, obviněnému za vinu přisoudily celou výši jím požadovaného pojistného plnění.

S ohledem na obsah spisového materiálu je nutné konstatovat, že soudy především nepřihlížely k tomu, že výsledky provedeného dokazování, jak jsou obsaženy ve spisovém materiálu, svědčí o tom, že v případě všech pěti činů obviněný nejenom že ohlásil každou z pojistných událostí pojišťovně, ale oznámil ji především příslušnému oddělení policie České republiky, která ohledně nich vedla trestní řízení. Dokladem toho jsou ve spisovém materiálu založené kopie o některých úkonech takto vedených trestních věcí; Místního oddělení Ž., P. Místního oddělení J. M., P., Obvodního oddělení, P., P., Místního oddělení B., P., Místního oddělení Ž., P., které jsou založeny na č. l. 38 - 82. Tyto podklady obsahují záznamy o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. vždy ve věci vloupání do vozidla zn. Škoda Octavia. Uvádí se v nich, které věci z vozidla byly odcizeny, jaké úkony byly realizovány v rámci prvotního šetření včetně provedeného šetření na místě činu. Tyto úkony obsahu i odhad poškození vozidla a odhad hodnoty odcizených věcí. Vzhledem k tomu, že ani v jednom případě pachatel nebyl zjištěn, bylo ve všech postupováno podle § 159a odst. 4 tr. ř.  a věci byly odloženy.

Na základě těchto důkazů, které však soud nebral na zřetel, není pochyb o tom, že k pojistným událostem ve vztahu k nároku na pojistné plnění v bodech 1 - 5 došlo, a že zásahem jiné osoby bylo vozidlo obviněného poškozeno a byla mu na něm způsobena škoda.

Protože soudy nezvažovaly, že obviněnému nárok na plnění ze strany pojišťovny vznikl a obviněný byl oprávněn od pojišťovny plnění při existenci pojistné události požadovat, nelze se s napadeným rozsudkem ztotožnit. Nebylo totiž v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud soudy obviněnému za vinu kladly celou výši jím požadovaného plnění, a nikoli jen tu část, kterou činí rozdíl mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním a pojistným plněním, které by obviněnému náleželo, kdyby neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.

Vzhledem k těmto nedostatkům a rovněž i proto, že soudy nezvážily všechny rozhodné okolnosti významné pro rozhodnutí o vině obviněného, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je důvodné a že napadená rozhodnutí nemohou obstát. Proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 38/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2009,  sp. zn. 4 T 47/2008, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na soudu prvního stupně, jemuž se tímto postupem věc znovu vrací k projednání, bude, aby se znovu ve smyslu shora uvedených právních názorů věcí zabýval.

Za účelem objasnění výše uvedených okolností se řízení neobejde bez provedení dalšího dokazování. Bude nezbytné, aby soud prvního stupně vyžádal od příslušných oddělení Policie České republiky trestní spisy (jak jsou shora uvedeny), v nichž byla konána šetření na podkladě oznámení o násilných vniknutí do vozidla obviněného a odcizení věcí z něj, a soustředil pozornost především na protokoly o ohledání vozidla obviněného a na údaje o rozsahu poškození vozidla včetně informací o odcizených věcech.

Tyto poklady bude nutné předat znalci z oboru ekonomie, oddělení cen a odhadů se specializací na osobní motorová vozidla, jehož bude nutné přibrat za tím účelem, aby na jejich základě, event. dalších důkazů v rámci prováděných šetření v konkrétních objasňovaných věcech zjištěných (např. výslechů svědků apod.) zpracoval znalecký posudek, jímž by stanovil, jaké částce fakticky odpovídal rozsah způsobeného poškození vozidla obviněného při jednotlivých vloupáních, a jakou hodnotu měly odcizené věci, které z něj byly odcizeny. Podle takto znalcem vypočtených částek soud dále postupem shora uvedeným zjistí rozdíl mezi skutečně způsobenou škodou a tou, kterou obviněný na pojišťovně jí předloženými fakturami požadoval. Škodou pak bude takto zjištěný rozdíl.

Kromě tohoto doplnění dokazování však bude nutné, aby se soud prvního stupně znovu zabýval i otázkou, zda se v případě faktur vystavených společností A. B., s. r. o., skutečně jednalo o faktury, které nebyly touto společností vystavené vůbec, anebo k jejich vystavení touto společností došlo, eventuelně za jakých okolností se tak stalo, na což bude nutné zaměřit další dokazování a důkazy k tomu již provedené s dalšími řádně posoudil a zhodnotil.

Je totiž nutné přiznat důvodnost námitkám obviněného i ohledně těchto nedostatků, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že závěr o tom, že uvedená společnost faktury vůbec nevystavila, není dostatečně podložen důkazy ve věci provedenými. Doposud nebylo dostatečně objasněno, zda obviněný v autoservisu A. B.,  s. r. o., své vozidlo nechal opravit, jak tvrdí, či takovou opravu jen předstíral, jak uzavřely soudy obou stupňů. Protože je o této otázce stále důvodná pochybnost, bude nutné jí znovu věnovat potřebnou pozornost. Soud prvního stupně bude muset jako důkaz procesně použitelný, za jaký jej označil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, použít výpověď svědka J. R. a tuto hodnotit ve smyslu zásad uvedených v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v souvislosti se všemi dalšími ve věci provedenými důkazy. S ohledem na obsah jím uvedených okolností bude nutné též zkoumat, zda skutečně předmětné faktury mohly být vydány v účetním systému B., kdo, a za jakým účelem tak učinil, a zda předmětné vozidlo bylo fakticky opravováno, resp. kterým z pracovníků předmětného autoservisu. Lze připustit, že určitým vodítkem pro zaměření dalšího dokazování může sloužit i trestní řízení vedené ve věci Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1, Služby kriminální policie vyšetřování, OOK, které obdobnou trestní problematiku u společnosti A. B., s. r. o., prošetřovalo.

Teprve po provedení uvedeného dokazování, event. na podkladě důkazů dalších, jejichž potřeba se v průběhu dalšího řízení před soudem prvního stupně projeví, bude možné v souladu s názory shora vyslovenými znovu zkoumat, zda na jeho podkladě byly dostatečně objasněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., a to, zda jsou tyto znaky pokryty i zaviněním obviněného ve smyslu § 4 tr. zák., neboť soudy v napadených rozhodnutích doposud potřebnou pozornost vyhodnocení subjektivní stránky činů u jednotlivých činů též nevěnovaly.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz