Přijímání úplatku a podplácení

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 7  Tdo 582/2008, ze dne 9.7.2008)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání o dovolání obviněné  Mgr. E. R.,  které podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci  Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 12. 11. 2007,  sp. zn. 14 To 259/2007,  v trestní věci vedené u Okresního soudu  v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 97/2006, tak, že podle § 265k odst. 1  tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne  12. 11. 2007, sp. zn. 14 To 259/2007,  a rozsudek Okresního soudu v Chrudimi  ze dne  22. 8. 2007,   sp. zn. 1 T  97/2006,  v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2  tr. ř. se zrušují také další  rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,  k níž došlo  zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1  tr. ř.  se Okresnímu soudu v Chrudimi přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu  projednal  a  rozhodl.

Z odůvodnění :

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 8. 2007,  sp. zn. 1 T  97/2006,  byla obviněná Mgr. E. R. uznána vinnou trestným činem podplácení  podle § 161  odst. 1  tr. zák., protože dne 27. 7. 2005  v odpoledních hodinách v kanceláři společnosti K., s. r. o. Ch., v areálu této společnosti na ulici O. L. v Ch. jako předběžná správkyně  konkurzní podstaty dlužníka, společnosti K.,  s. r. o. Ch.,  O. L., ustanovená do této funkce usnesením Krajského soudu Hradec Králové, pobočka  Pardubice ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 48 K 18/2005, v rámci jednání týkajícího se předání  účetních dokladů výše jmenované společnosti s jejím daňovým poradcem, současně též  vedoucím účetnictví společnosti N. N., jmenovanému  učinila  nabídku úplatku v částce 50.000,- Kč za to, že jeho přičiněním dojde ke ztrátě, případně  likvidaci předávacích protokolů týkajících se jí předaných účetních dokladů společnosti  K., s. r. o.  Ch., a  to především za období roku 2005,  což N. N.  odmítl.

Za to byla odsouzena podle § 161 odst. 1  tr. zák.  k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 58  odst. 1  a § 59 odst. 1  tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců.

Odvolání obviněné, která podala proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 14 To 259/2007, zamítnuto podle § 256  tr. ř.  jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1  písm. g) tr. ř.   Namítá, že odůvodnění  rozhodnutí obou soudů postrádá náležitosti  ustanovení § 125 odst. 2  tr. ř., včetně právních úvah,  kterými se soudy řídily při posuzování prokázaných skutečností  podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny  a trestu. Uvedla, že podle § 162a odst. 3  tr. zák. (ve znění  z. 537/2004 Sb.)  se za obstarávání věcí  obecného  zájmu považuje též zachovávání  povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté,  jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo  osob, které jejich jménem jednají. Souhlasí se  závěrem soudů, že plnění povinností předběžné správkyně  konkurzní podstaty je obstaráváním věcí obecného  zájmu ve smyslu uvedeného § 162a  odst. 3  tr. zák.,  ale  podstatné je, že ten, komu je úplatek nabízen, přijímá  ho nebo žádá,  tedy pasivní úplatkář je ten, kdo  obstarává věc obecného zájmu. Aktivním úplatkářem  je pak ten, v jehož zájmu dochází k obstarávání oné věci.  Nabídka úplatku osobou, která věc obecného zájmu obstarává, nemůže  být proto podle ustanovení o úplatkářství  vůbec posuzována.  Poukázala přitom na rozhodnutí publikované pod č. 1/78  Sbírky soudních rozhodnutí a na nález  Ústavního soudu ČR  sp. zn.  I. ÚS 537/2000.  Soudům vytýká, že v souvislosti s výše uvedeným nezkoumaly, zda daňový poradce, vůči  kterému směřovala nabídka částky 50.000,- Kč,  porušil  některou  ze  svých   povinností.  Konkrétně  pak  uvedla  ustanovení § 6  zák. 523/1992 Sb.  o daňovém poradenství  a Komoře daňových poradců, podle kterého je daňový poradce povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta, přičemž je vázán zákonem.  Nebylo ale prokázáno, že by obviněná svědka N.  naváděla, aby porušil povinnost daňového  poradce ve vztahu k účetním dokladům (zničil je,  apod.), ale žádala jej pouze o zničení předávacích  protokolů o účetních dokladech, jejichž formu a  existenci právní řád nijak neupravuje. O předávání účetních dokladů obviněné byly různou formou provedeny záznamy nebo protokoly, které obviněná  průběžně zakládala do konkurzního spisu  ještě  před nabídkou údajného úplatku. Likvidací kopií  těchto protokolů u společnosti K., s. r. o.  Ch.,  by  tedy zřejmě ničeho nedocílila, protože uvedené protokoly nevypovídaly o obsahu účetnictví  a nesouvisí tak s podstatou činnosti svědka N. Navíc k většině takto předaných  účetních  dokladů existovaly listinné kopie a byly  vedeny  i v elektronické verzi. Proto je obviněná toho názoru, že zničením daných  protokolů by svědek N. věci obecného zájmu neobstarával a posouzení  jednání obviněné podle § 161 odst. 1  tr.  zák.  tak zjevně odporuje znakům skutkové podstaty trestného činu podplácení.

Závěr soudu I. stupně, že v jednání obviněná spatřovala možnost, aby do materiálů k posuzování možnosti  vyhlášení  konkurzu  nebyly zařazovány účetní doklady,  které převzala dne 7. 6. 2005 a 15. 6. 2005  a které se týkaly právě období roku 2005, přitom  podle obviněné nemá žádnou  oporu  v provedených  důkazech. I  kdyby jednala v úmyslu zničit nebo zašantročit takovéto doklady, šlo by z její   strany patrně o naplnění skutkové podstaty podle § 125 odst. 1  tr. zák. (alinea třetí),  o zkreslování údajů  o stavu hospodaření a jmění. O takovéto jednání  se ale ani nepokusila a pokud nabídka peněžité  částky byla skutečně prokázána, sledovala tím  vytvoření  podmínek pro dokonání trestného činu  podle § 125 tr. zák. Její jednání by tak  naplňovalo znaky přípravy tohoto trestného činu,  ale s ohledem na znění § 7 odst. 1  tr. zák. jde o jednání beztrestné.  Proto obviněná navrhla,  aby Nejvyšší soud podle § 265k  tr. ř. zrušil  rozhodnutí  soudů obou stupňů a sám ji podle § 226 písm. b)  tr. ř.  zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že její dovolací námitky (mimo námitek ohledně kvality odůvodnění soudních rozhodnutí, které neodpovídají důvodu dovolání) považuje za důvodné. Zdůraznil, že koncepce trestného činu  podplácení podle § 161 odst. 1  tr. zák,  vychází z toho, že věci obecného zájmu obstarává osoba, ke které úplatek směřuje, tj. osoba podplácená.  Soudy ale nepochybně vycházely z toho, že  osobou obstarávající věci obecného zájmu byla  samotná obviněná jako předběžná správkyně  konkurzní podstaty.  Zřejmě za  irelevantní  považovaly otázku, zda se v postavení osoby obstarávající věci obecného zájmu nacházel i  N. N., když  soudní rozhodnutí žádnou takovou  argumentaci neobsahují. O obstarávání věcí  obecného zájmu  N. N. by bylo možno uvažovat  při výkonu jeho činnosti vyplývající z jeho  postavení daňového poradce, popřípadě vedoucího  účetnictví podle zák. 523/1992 Sb., resp. 563/1991 Sb.  Ze skutkových  zjištění ale nevyplývá, že  by obviněná chtěla nabídkou úplatku nějak  ovlivnit postup N. N.  při vedení účetnictví  společnosti K.  Předáním účetních  dokladů obviněné, N. N. neplnil povinnosti  podle uvedených zákonů, ale povinnost  uloženou  každému úpadci v § 17 odst. 1, ve spojení s § 9b odst.  3  dříve platného zákona 328/1991 Sb.  o  konkurzu a vyrovnání a je značně sporné, zda výkon  těchto povinností  úpadcem, resp. osobami jednajícími za úpadce, lze považovat za obstarávání věcí obecného zájmu. Pokud  soudy vymezily skutek tak, že osobou obstarávající věci obecného zájmu byla pouze obviněná, jako osoba nabízející úplatek, v této podobě skutek  znaky trestného činu podplácení podle § 161  odst. 1  tr. zák.  nenaplňuje a nevykazuje ani  znaky jiného trestného činu.  Státní zástupce proto  navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a tomuto soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z podnětu podaného dovolání Nejvyšší soud podle § 265i  odst. 3, 4  tr. ř.  přezkoumal, v rozsahu a z důvodů  uvedených v dovolání, zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a zjistil, že dovolání  je důvodné.

Jak vyplývá  z rozsudku soudu I. stupně, byla  obviněná uznána vinnou trestným činem  podplácení podle § 161 odst. 1  tr. zák.  v podstatě  na  tom skutkovém základě, že jako předběžná  správkyně konkurzní podstaty společnosti K.,  s. r. o., nabídla  úplatek daňovému poradci a  vedoucímu účetnictví této společnosti N. N. ve výši 50.000,- Kč za to,  že jeho přičiněním  dojde ke ztrátě nebo likvidaci předávacích protokolů týkajících se jí předaných účetních dokladů.

Podstata námitek  dovolatelky proti právnímu posouzení skutku jako trestný čin podplácení podle § 161  odst. 1  tr. zák. spočívá  v tom, že nabídka úplatku osobou, která sama věc obecného zájmu obstarává,  nemůže být podle ustanovení o úplatkářství  vůbec  posuzována. Této námitce, kterou obviněná  vymezila rozsah přezkumné   povinnosti Nejvyššího soudu,  nelze než  přisvědčit.

Soud I. stupně  k právní kvalifikaci  jednání obviněné  v odůvodnění rozsudku  pouze uvedl, že její  snahou bylo  docílit konkurzního řízení,  dopustila se jednání kladeného jí za vinu a proto byla uznána vinnou  podle  § 161  odst. 1  tr. zák.   Je  přitom zřejmé, že otázku  obstarávání věcí obecného zájmu spojuje  s  postavením obviněné jako předběžné správkyně  konkurzní podstaty  dlužníka  a nikoli  s osobou N. N., kterému úplatek  nabízela.

Výslovně  to  pak v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl  soud odvolací, když  správnost právního posouzení jednání obviněné  odůvodnil tím, že obviněná jako předběžná  správkyně konkurzní podstaty nepochybně obstarávala úkoly, na jejichž splnění má zájem  společnost, kdy jejich součástí je i příprava  podkladů pro rozhodnutí soudu.

Soudy obou stupňů tak zcela přehlédly zásadní rozdíl mezi skutkovu postatou trestného  činu přijímání úplatku podle § 160  tr. zák.,  kde  pachatelem může být jen osoba, která se podílí  na obstarávání věcí obecného zájmu a  trestného činu podplácení podle § 161  tr. zák.,  kde může být pachatelem kdokoliv, kdo poskytne, slíbí nebo nabízí  úplatek osobě obstarávající věci obecného zájmu.  Podstatou jednání pachatele trestného činu podplácení podle § 161 tr. zák. je úplatkem dosáhnout, aby  v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu bylo  osobou tuto věc obstarávající (podplácenou  osobou) vyhověno  požadavku pachatele.

V této souvislosti lze odkázat na učebnici trestního práva (N. O., Vokoun R. a kol., Trestní právo hmotné – II., zvláštní část, Praha: ASPI, a. s. 2007, str. 354), kde je uvedeno, že ustanovení § 161 tr. zák. postihuje jednání jiných osob, které podplácejí toho, kdo obstarává věc obecného zájmu.

Je tedy  zřejmé, že v daném případě mohla být obviněná uznána vinnou tímto  trestným činem pouze v případě, že by soudy  bylo objasněno a zjištěno, že osobou obstarávající věci obecného zájmu byl  N. N. jako daňový poradce a vedoucí účetnictví  dané společnosti. V důsledku  zásadního  pochybení v otázce  pachatele podplácení a  podplácené osoby, se však soudy touto otázkou  vůbec nezabývaly a neřešily tak ani následnou otázku možného právního posouzení  jednání obviněné podle jiných ustanovení  trestního zákona (např. jako trestný čin  porušování povinností  při správě  cizího majetku podle § 255 tr. zák.).

Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a také  jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně spočívají na  nesprávném právním posouzení skutku, je  ve věci dán obviněnou uplatněný důvod  dovolání podle § 265b  odst. 1  písm. g)   tr. ř.   Přitom z hlediska možného právního posouzení jednání obviněné není věc  náležitě objasněna   a bude nutné provést  další dokazování (objasnění postavení N. N., případně, zda z jednání obviněné hrozila škoda  velkého rozsahu ve smyslu §  255 odst. 3  tr. zák.), rozhodl Nejvyšší soud tak,  jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz