Způsobilost být účastníkem řízení

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2780/2009, ze dne 5.11.2009)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. K., proti žalované V. H., zastoupené advokátem, o nahrazení projevu vůle rozhodnutím soudu a určení neplatnosti nabídky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 308/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 20 Co 543/2008-202, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 20 Co 543/2008-202, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :

Žalobkyně se podanou žalobou na nahrazení projevu vůle domáhala, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky.  Obvodním soudem pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) bylo zjištěno, že spolu strany sporu, tedy žalovaná jako vlastník bytové jednotky a žalobkyně jako nájemnice bytové jednotky, uzavřely dne 16. 9. 2004 smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, v níž se zavázaly „k podpisu kupní smlouvy ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy došlo k pravomocného vkladu změny Prohlášení vlastníků vedeného Katastrálním úřadem pro hl.m. P. pod č. j. V – 1174/2004-101; tuto skutečnost se zavazuje budoucí prodávající oznámit neprodleně budoucí kupující společně s výzvou k uzavření kupní smlouvy“. Soud prvního stupně dále zjistil, že o vkladu změny prohlášení vlastníků nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a že žalovaná učinila žalobkyni dopisem ze dne 7. 4. 2005 nabídku převodu vlastnictví bytové jednotky.

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. dubna 2009, č. j. 20 Co 543/2008-202, rozhodl, že nástupcem žalobkyně je Ing. J. K., CSc., s nímž bude v řízení pokračováno. Své rozhodnutí odůvodnil jen tím, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení dne 21. 2. 2009 zemřela a  zjištěním, že jejím jediným dědicem je pozůstalý syn Ing. J. K., CSc. Odvolací soud dospěl k závěru, že jmenovaný „je tak podle § 109 odst. 2 občanského soudního řádu o. s. ř. jejím procesním nástupcem v řízení“. Proto rozhodl, že s ním bude podle § 107 odst. 1 věty třetí občanského soudního řádu (dále „o. s. ř“.) v řízení pokračováno.  

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že pokud byl převod realizován prostřednictvím tzv. zákonného předkupního práva nájemce podle § 22 odst. 1 zák. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a nájemkyní předmětného bytu byla M. K., mělo být i právo ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy posuzováno jako právo spojené výlučně s osobou M. K. Její smrtí tak právo na uzavření kupní smlouvy nepřešlo na jinou osobu, ale zaniklo. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona 7/2009 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 22. dubna  2009.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tudíž trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle § 107 odst 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, řízení též zastaví, zemře-li partner před pravomocným skončením řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.

Nepřezkoumatelnost spočívá především v tom, že se odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabýval tím, zda povaha dané věci ve smyslu citovaného zákonného ustanovení umožňuje, aby v řízení bylo pokračováno s dědicem žalobkyně. Přitom je zřejmé, že samotná existence dědiců účastníka řízení k pokračování v řízení vždy nemusí stačit.

Z těchto důvodů dovolacímu soudu nezbylo, než usnesení odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz