25. 1. 2017
ID: 104908
Soudní exekuce
Snahou autorů této monografie, kteří jsou oba soudními exekutory, bylo vhodně propojit vědecký rozměr zvolené právní oblasti s praktickým rozměrem dlouholetých zkušeností a poznatků z výkonu exekutorské praxe bez toho, aniž by se jednalo o komentářovou literaturu. Monografie je určená nejenom erudovaným odborníkům a studentům vysokých škol, ale také účastníkům exekučního řízení nebo běžným čtenářům, kteří hledají relevantní informace o exekučním řízení.
Soudní exekuce
Autor: Jitka Wolfová, Martin Štika
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, 2016, s. 336
Publikaci je možné zakoupit >>> zde.
Ukázka z publikace
Řízení o soudních exekucích
1 Zahájení exekučního řízení
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy došel exekuční návrh soudnímu exekutorovi.[1]
Exekuční řízení je tedy ve stadiu zahájení řízení postaveno na principu dispoziční zásady. Je to totiž pouze oprávněný[2], který má aktivní legitimaci k tomu, aby zahájil exekuční řízení podáním exekučního návrhu. Procesně opačná situace vyplývající ze zásady oficiality, která se projevuje možností zahájit řízení ex offo (z moci úřední) neboli bez návrhu, je tak zcela vyloučená. Z toho plyne jasný závěr, že oprávněný má ve fázi zahájení řízení postavení dominus litis (pán sporu), což determinuje následující možnosti volby oprávněného:
1.1 Exekuční návrh
Exekuční návrh je základní procesní prostředek, kterým se exekuční řízení zahajuje. Exekuční řád přesně specifikuje aktivní legitimaci k podání exekučního návrhu a současně i náležitosti exekučního návrhu včetně jeho obligatorních příloh a požadavku na jejich podobu.
Aktivní legitimaci k podání exekučního návrhu má oprávněný nebo ten, kdo prokáže, že na něho právo přešlo nebo bylo převedeno z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5 ex. řádu[4]. Naopak pasivní legitimaci má povinný neboli osoba, která dobrovolně nesplnila to, co jí zákon uložil exekučním titulem.[5] Ust. § 37 odst. 2 písm. a) ex. řádu stanoví významný předpoklad, kterým je „nesplní-li povinný dobrovolně”. K tomu je nutné uvést dvě podstatné skutečnosti. První je úprava pariční lhůty, druhou neméně důležitou skutečností je, že soudní exekutor a soud po podání exekučního návrhu presumují správnost tvrzení oprávněného, které je uvedeno v exekučním návrhu, z čehož plyne, že ex offo nezkoumají, zdali eventuálně došlo k řádnému dobrovolnému plnění ze strany povinného. Pro povinného to znamená, že je to pouze on, kdo může podat v této fázi návrh na zastavení exekuce[6] jakožto prostředku procesní obrany z důvodu, že povinný řádně a dobrovolně plnil ve lhůtě uvedené v exekučním titulu.
Náležitosti exekučního návrhu jsou taxativně vymezeny v ust. § 38 odst. 1 ex. řádu. Nutno ovšem doplnit, že uvedené ustanovení má charakter speciální právní normy. Odkazem na zásadu Lex specialis derogat generali, která se prolíná celou úpravou exekučního práva, platí, že návrh musí splňovat i obecné předpoklady podání dle ust. § 42 o. s. ř. a rovněž musí splňovat i náležitosti uvedené v ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., které upravuje náležitosti návrhu na zahájení řízení. Jako přílohu exekučního návrhu je třeba obligatorně připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti[7]. Potvrzení o vykonatelnosti není nutné pouze v případě, že exekuční titul vydal soud, který je současně exekučním soudem.[8] V případě, že je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti[9], je nutné jako přílohu k návrhu připojit jejich stejnopis.
Je-li exekuční návrh nesprávný, neúplný nebo nesrozumitelný, postupuje soudní exekutor v souladu s ust. § 39 ex řádu. Soudní exekutor vyzve nejpozději do 15 dnů ode dne jeho doručení usnesením[10] oprávněného k doplnění nebo opravení, určí mu lhůtu[11] a poučí ho o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Současně oprávněného poučí o tom, že nebude-li návrh v určené lhůtě řádně opraven nebo doplněn, soudní exekutor jej odmítne. Soudní exekutor může také exekuční návrh zamítnout, pokud nejsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vedení exekuce. Musí tak učinit nejpozději ve lhůtě podle ust. § 44 odst. 1 ex. řádu. Soudní exekutor má povinnost zkoumat např., zda exekuční titul vydal orgán, který je nadán k tomuto zákonnou pravomocí, zda je exekuční titul vykonavatelný, zda je soudní exekutor oprávněný provést danou exekuci.[12] Pokud soudní exekutor exekuční návrh odmítá či zamítá, musí vždy rozhodnout též o nákladech exekuce[13].
____________________________________
[1] Ust. § 35 odst. 2 ex. řádu.
[2] Jedná se o věřitele, kterému svědčí právo přiznané exekučním titulem nebo na něj právo přešlo či bylo převedeno.
[3] Usnesením Sněmu č. 7/14/S27 ze dne 28. 5. 2014 bylo rozhodnuto, že Komora „jako samosprávná stavovská organizace všech soudních exekutorů, podporuje urychlené zavedení systému místní příslušnosti soudních exekutorů s rovnoměrným přidělováním exekucí soudním exekutorům místně příslušným podle místa bydliště (sídla) povinného a žádá o urychlené provedení legislativních změn, které k zavedení tohoto principu garantujícího faktickou nestrannost a nezávislost soudních exekutorů povedou a odstraní stav, kdy exekutoři jsou si navzájem konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí.”
[4] Ust. § 37 odst. 2 písm. b) naopak negativně vymezuje, že exekuční návrh není možné úspěšně podat, je‑li exekučním titulem rozhodnutí o péči o nezletilé děti, ve věcech ochrany proti domácímu násilí, orgánů EU nebo cizí rozhodnutí. Naopak podle citovaného ustanovení lze exekuční návrh úspěšně podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle rozhodnutí o výživném na nezletilé děti nebo podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání.
[5] Rozlišujeme povinnosti komisivní (dát, konat) nebo omisivní (zdržet se, strpět).
[6] Návrh na zastavení exekuce dle ust. § 55 odst. 2 ex. řádu podaný nejpozději ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. řádu.
[7] Tzv. doložka formální vykonatelnosti neboli exequatur.
[8] Exekuční titul vydal věcně a místně příslušný soud, který je současně dle pravidel ust. § 45 ex. řádu věcně a místně příslušným soudem jako soud exekuční. Například exekuční titul vydal OS Chomutov. Tento soud je rovněž s odkazem na § 45 ex. řádu soudem exekučním.
[9] Možnost sepisu exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti byla novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. soudním exekutorům odňata. Ovšem dle přechodných ustanovení k tomuto zákonu platí, že exekutorské zápisy, které byly sepsány do účinnosti citovaného zákona, jsou exekučním titulem i po dni nabytí jeho účinnosti.
[10] Uvedené usnesení má charakter rozhodnutí procesní povahy a dle ust. § 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není tak proti němu možné podat odvolání.
[11] Uvedená lhůta má charakter soudcovské lhůty dle ust. § 55 o. s. ř., je tedy možné ji prodloužit.
[12] Srovnej například rozsudek NS ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 0Cdo 3098/2006, dle kterého je soudní exekutor vyloučen z provedení exekuce pro poměr k této věci, jestliže v exekučním řízení vystupuje jako oprávněný.
[13] Ust. § 90 ex. řádu a ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 330/2001 Sb.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Autor: Jitka Wolfová, Martin Štika
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, 2016, s. 336
Ukázka z publikace
Reklama
1 Zahájení exekučního řízení
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy došel exekuční návrh soudnímu exekutorovi.[1]
Exekuční řízení je tedy ve stadiu zahájení řízení postaveno na principu dispoziční zásady. Je to totiž pouze oprávněný[2], který má aktivní legitimaci k tomu, aby zahájil exekuční řízení podáním exekučního návrhu. Procesně opačná situace vyplývající ze zásady oficiality, která se projevuje možností zahájit řízení ex offo (z moci úřední) neboli bez návrhu, je tak zcela vyloučená. Z toho plyne jasný závěr, že oprávněný má ve fázi zahájení řízení postavení dominus litis (pán sporu), což determinuje následující možnosti volby oprávněného:
- rozhoduje o tom, zda a kdy podá exekuční návrh a zahájí tak exekuční řízení;
- rozhoduje o tom, který exekutor má exekuci vést.
1.1 Exekuční návrh
Exekuční návrh je základní procesní prostředek, kterým se exekuční řízení zahajuje. Exekuční řád přesně specifikuje aktivní legitimaci k podání exekučního návrhu a současně i náležitosti exekučního návrhu včetně jeho obligatorních příloh a požadavku na jejich podobu.
Aktivní legitimaci k podání exekučního návrhu má oprávněný nebo ten, kdo prokáže, že na něho právo přešlo nebo bylo převedeno z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5 ex. řádu[4]. Naopak pasivní legitimaci má povinný neboli osoba, která dobrovolně nesplnila to, co jí zákon uložil exekučním titulem.[5] Ust. § 37 odst. 2 písm. a) ex. řádu stanoví významný předpoklad, kterým je „nesplní-li povinný dobrovolně”. K tomu je nutné uvést dvě podstatné skutečnosti. První je úprava pariční lhůty, druhou neméně důležitou skutečností je, že soudní exekutor a soud po podání exekučního návrhu presumují správnost tvrzení oprávněného, které je uvedeno v exekučním návrhu, z čehož plyne, že ex offo nezkoumají, zdali eventuálně došlo k řádnému dobrovolnému plnění ze strany povinného. Pro povinného to znamená, že je to pouze on, kdo může podat v této fázi návrh na zastavení exekuce[6] jakožto prostředku procesní obrany z důvodu, že povinný řádně a dobrovolně plnil ve lhůtě uvedené v exekučním titulu.
Náležitosti exekučního návrhu jsou taxativně vymezeny v ust. § 38 odst. 1 ex. řádu. Nutno ovšem doplnit, že uvedené ustanovení má charakter speciální právní normy. Odkazem na zásadu Lex specialis derogat generali, která se prolíná celou úpravou exekučního práva, platí, že návrh musí splňovat i obecné předpoklady podání dle ust. § 42 o. s. ř. a rovněž musí splňovat i náležitosti uvedené v ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., které upravuje náležitosti návrhu na zahájení řízení. Jako přílohu exekučního návrhu je třeba obligatorně připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti[7]. Potvrzení o vykonatelnosti není nutné pouze v případě, že exekuční titul vydal soud, který je současně exekučním soudem.[8] V případě, že je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti[9], je nutné jako přílohu k návrhu připojit jejich stejnopis.
Je-li exekuční návrh nesprávný, neúplný nebo nesrozumitelný, postupuje soudní exekutor v souladu s ust. § 39 ex řádu. Soudní exekutor vyzve nejpozději do 15 dnů ode dne jeho doručení usnesením[10] oprávněného k doplnění nebo opravení, určí mu lhůtu[11] a poučí ho o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Současně oprávněného poučí o tom, že nebude-li návrh v určené lhůtě řádně opraven nebo doplněn, soudní exekutor jej odmítne. Soudní exekutor může také exekuční návrh zamítnout, pokud nejsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vedení exekuce. Musí tak učinit nejpozději ve lhůtě podle ust. § 44 odst. 1 ex. řádu. Soudní exekutor má povinnost zkoumat např., zda exekuční titul vydal orgán, který je nadán k tomuto zákonnou pravomocí, zda je exekuční titul vykonavatelný, zda je soudní exekutor oprávněný provést danou exekuci.[12] Pokud soudní exekutor exekuční návrh odmítá či zamítá, musí vždy rozhodnout též o nákladech exekuce[13].
____________________________________
[1] Ust. § 35 odst. 2 ex. řádu.
[2] Jedná se o věřitele, kterému svědčí právo přiznané exekučním titulem nebo na něj právo přešlo či bylo převedeno.
[3] Usnesením Sněmu č. 7/14/S27 ze dne 28. 5. 2014 bylo rozhodnuto, že Komora „jako samosprávná stavovská organizace všech soudních exekutorů, podporuje urychlené zavedení systému místní příslušnosti soudních exekutorů s rovnoměrným přidělováním exekucí soudním exekutorům místně příslušným podle místa bydliště (sídla) povinného a žádá o urychlené provedení legislativních změn, které k zavedení tohoto principu garantujícího faktickou nestrannost a nezávislost soudních exekutorů povedou a odstraní stav, kdy exekutoři jsou si navzájem konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí.”
[4] Ust. § 37 odst. 2 písm. b) naopak negativně vymezuje, že exekuční návrh není možné úspěšně podat, je‑li exekučním titulem rozhodnutí o péči o nezletilé děti, ve věcech ochrany proti domácímu násilí, orgánů EU nebo cizí rozhodnutí. Naopak podle citovaného ustanovení lze exekuční návrh úspěšně podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle rozhodnutí o výživném na nezletilé děti nebo podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání.
[5] Rozlišujeme povinnosti komisivní (dát, konat) nebo omisivní (zdržet se, strpět).
[6] Návrh na zastavení exekuce dle ust. § 55 odst. 2 ex. řádu podaný nejpozději ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. řádu.
[7] Tzv. doložka formální vykonatelnosti neboli exequatur.
[8] Exekuční titul vydal věcně a místně příslušný soud, který je současně dle pravidel ust. § 45 ex. řádu věcně a místně příslušným soudem jako soud exekuční. Například exekuční titul vydal OS Chomutov. Tento soud je rovněž s odkazem na § 45 ex. řádu soudem exekučním.
[9] Možnost sepisu exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti byla novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. soudním exekutorům odňata. Ovšem dle přechodných ustanovení k tomuto zákonu platí, že exekutorské zápisy, které byly sepsány do účinnosti citovaného zákona, jsou exekučním titulem i po dni nabytí jeho účinnosti.
[10] Uvedené usnesení má charakter rozhodnutí procesní povahy a dle ust. § 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není tak proti němu možné podat odvolání.
[11] Uvedená lhůta má charakter soudcovské lhůty dle ust. § 55 o. s. ř., je tedy možné ji prodloužit.
[12] Srovnej například rozsudek NS ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 0Cdo 3098/2006, dle kterého je soudní exekutor vyloučen z provedení exekuce pro poměr k této věci, jestliže v exekučním řízení vystupuje jako oprávněný.
[13] Ust. § 90 ex. řádu a ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 330/2001 Sb.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
