10 otázek pro ... Jana Scholleho

1. Co máte na své práci nejraději?
Možnost svobodně a spravedlivě rozhodovat podle svého přesvědčení a svou prací přispívat ke kvalitě „veřejné služby“. Dále nutnost mít hlavu stále otevřenou, neboť na začátku odkrývání každého případu nelze nikdy odhadnout, jak se ve skutečnosti odehrál.

2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Dlouhodobě nevycházím z mírného údivu, zejména ze způsobu chování některých lidí či závěrů některých rozhodnutí. I několik málo negativních momentů je s to pokazit jinak dobrý dojem z justice. Mám pocit, že si to někteří kolegové (ať už sedí v jednací síni kdekoli) neuvědomují nebo ani uvědomit nejsou schopni či ochotni.

3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Nejvíce jeden funkcionář (on bude vědět) Městského státního zastupitelství v Praze, a to svou výjimečnou schopností analytického zhodnocení problému celostním, neizolovaným pohledem a zároveň lidským přístupem. Také mě (a i spoustu dalších kolegů) přivedl na stopu (nyní bohužel již bývalého) soudce odvolacího trestního úseku Městského soudu v Praze Mgr. Jana Kareše. Jeho rozhodnutí si jednou za čas pro připomenutí čtu a stále dokola mě fascinují svou dokonalostí.

4. Ideální dovolená?
V hezké, pokud možno kopcovité či hornaté přírodě s dalekými výhledy.

5. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Nejraději jsem měl římské právo pro jeho úžasné vyučující, v dalších ročnících pak základní obory platného práva – občanské a nejvíce trestní, včetně výběrových předmětů z této oblasti. Příliš jsem neholdoval pracovnímu právu a úžeji vymezeným oborům platného práva a tak to zůstalo dodnes.

6. Ideální způsob relaxace?
Turistika pěší i cyklo, objevování nových míst. Řádění se svými dětmi, povídání si s manželkou, setkávání se s kamarády a kolegy. Rýpání se v hlíně. V poslední době jsem propadl kouzlu „značkování“, tj. obnovy a nového vyznačování turistických tras Klubu českých turistů. A mnoho dalšího, akorát mi na relaxaci nezbývá tolik času.

7. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nastal nedlouho po mém jmenování do funkce, v době mé první dosahové služby. Ta spočívá v pracovní pohotovosti v průběhu celého kalendářního týdne, ve dne v noci musí být státní zástupce připraven zvednout telefon a řešit urgentní záležitosti. Poprvé je to samozřejmě o to těžší. V noci mi nejprve zavolali celníci z letiště, že v jedné zásilce směřující do Thajska právě zajistili lidské embryo naložené do lihu. Celkem jsem se zapotil, aniž bych věděl, že ten týden ještě mimo jiné vyjedu ke dvěma podezřelým úmrtím. Tehdy jsem si řekl, že jsem rád za svou specializaci, která jinak není v justici příliš atraktivní.

8. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Ve svých snech bych chtěl být sadařem, zahradníkem, lesníkem či truhlářem, dispečerem, strojvedoucím či pilotem. Určitě by se našla i další povolání. Čím bych ale doopravdy byl, netuším.

9. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Lidé nepokorní a ti, kteří nedrží sliby.

10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Ano! Podstatou naší práce je často složité multikriteriální rozhodování. Často se přistihnu, jak stejný přístup používám i při výběru konzumního zboží či elektroniky – vzhledem k šíři sortimentu je čas strávený výběrem neúměrný významu takového rozhodnutí. Stejně pak nakonec závidím například lépe zvolenou příchuť zmrzliny svým rodinným příslušníkům či kamarádům, kteří určitě tak sofistikovaný proces výběru neprovedli.