10 otázek pro ... Martina Kartnera
JUDr. Martin Kartner je společníkem v advokátní kanceláři CERHA HEMPEL Kališ & Partners. Je vedoucím týmů Banking & Finance a Compliance. Během své praxe Martin vedl či se podílel nejen na projektech nejrůznějších forem financování, ale také i na celé řadě projektů týkajících se bankovní či nebankovní regulace. V oblasti Compliance se Martin zaměřuje na dosažení souladu klientů s evropskou i národní regulací (zejm. úprava sankcí, AML, ochrana osobních údajů, whistleblowing, trestní odpovědnost právnických osob, pracovněprávní oblast aj.). V rámci své praxe má rovněž rozsáhlé zkušenosti s transakční prací či restrukturalizacemi.
1. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Vlastně každou chvíli. Na právní profesi a advokacii zejména je krásné to, že je každý případ jiný, a to, i když navenek se může jednat o repetitivní věci. No, a pak zde máme neutichající tvůrčí energii zákonodárců, a to jak domácích, tak evropských. To jsou, řekl bych, nevyhnutelná překvapení. Méně příjemná překvapení pak přichází ze strany soudů. Někdy jsou ve prospěch našich klientů a někdy zase v neprospěch, ovšem ona překvapivost je špatně.
2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Ve vztahu ke kdo, určitě rodina, právo máme v rodině. Ve vztahu k advokacii šlo o náhodu, osobní doporučení na pozici studenta a ten napůl studentský a napůl kancelářský způsob života mě tehdy oslovil. Když zapřemýšlím nad tím, co by mělo ovlivnit můj profesní život, pak mě nic zásadního nenapadá. Za věcmi a kauzami jsou vždy lidé. Váhal jsem ještě nad kariérou v IT, nicméně nakonec právo převážilo a zatím nelituji.
3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Nemám žádného favorita, když už bych měl něco zmínit konkrétně, tak nejnovější regulace IT světa na evropské úrovni. Obecně vzato mě vadí, jak právní systém neustále bobtná. Je to výsledek neustálého omezování, které všichni vidíme kolem sebe v nejrůznějších situacích. Existující zákony se rozšiřují a nové vznikají. Přičemž lidské chování se nemění. Docela osvěžující je pustit si filmy s datem vzniku tak do první poloviny 90. let minulého století. Rozdíl mezi svobodou tehdy a dnes je do očí bijící. Jedna věc je technika při tvorbě právních dokumentů, ať jsou to smlouvy, soudní podání nebo stanoviska, dobré je to, které je stručné, výstižné a jasné. A stejně by to mělo být u tvorby legislativní. Druhá věc je snaha o neustálé rozšiřování regulace všeho. Dnes jsme se již dostali do situace, kdy efektivní využití práv a minimalizace povinností, což je přirozená snaha každého, vyžaduje zapojení specialisty. Jednoznačně tedy podporuji snahy o zjednodušení právního systému, i když jsem skeptický.
4. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Měl jsem je rád i nerad všechny stejně, opravdu. Co se právnické fakulty týče, tak alespoň ta pražská byla v mé době prakticky samostudium. Myslím, že dnes je to již jinak. Alespoň jak to vnímám od studentů. Což je fajn.
5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Přijde mi, že člověk má tendenci mladší kolegy podceňovat. Je to zlozvyk. Velmi často mě překvapí vyspělost názorů a rozsah znalostí našich studentů. Zároveň i to, že se nebojí se za svůj názor postavit. Větší míra sebevědomí a schopnost prezentace je, myslím, na vyšší úrovni, než bývala. Asi je to už někde učí.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Nic, na co by možná sami nepřišli. Dnes více než dříve nabývá na významu otřepaná otázka, kde se vidíte za 5 až 10 let. Pokud si ji položíme, musíme logicky i uvážit, kde v tu dobu bude společnost a technologie. Dnes je moderní se domnívat, že právní profesi, když ne eliminuje, tak výrazně omezí technologie. Že smlouvy bude psát umělá inteligence a stejně tak rozhodovat spory. Ale já si to nemyslím. Tedy když si mladí odpoví, že právní profese zde bude i v budoucnu, pak bych je chtěl povzbudit, aby se do toho pustili. Je to velmi pestrá, tvůrčí činnost, které nechybí adrenalin. Výhodou právní profese je možnost specializace a poměrně velká propustnost mezi těmito specializacemi. Například v lékařských profesích to tak jednoduché není.
7. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Jednoznačně rodina. Když se staneme rodiči, přebíráme odpovědnost za druhé. A to nejen za uspokojení základních potřeb, ale zejména za rozvoj nové generace. V jednotlivých kauzách je to přirozená soutěživost, tam žádná zvláštní jiná motivace není potřeba.
8. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
To nedokáži říct. Obecně takový, který řeší něco podstatného, má nějaký čas za sebou a není novelizován každý druhý týden. Na to bohužel statistiku nemám. Možná to bude nějaký ze základních předpisů jako je Ústava a Listina, ovšem ty mají nefér výhodu, že se obtížně mění.
9. Ideální způsob relaxace?
Jednoznačně sportem. Přičemž je překvapivé, kolik myšlenek nás při sportu napadne. Mnohokrát se mi stalo, že jsem nalezl způsob řešení nějakého případu ať již na kole či při běhu. Čímž tedy nechci říct, že bych ten čas někomu účtoval.
10. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Věnoval bych se něčemu, co mám rád a zároveň je prospěšné pro společnost. Táhlo by mě to možná k rozvíjení sportovní infrastruktury, stavbě parků pro kola, nebo něčemu podobnému. Obecně si myslím, že bychom měli více podporovat aktivní trávení času, a to zejména v přírodě. Tomu bych chtěl pomoci.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
