JIŘÍ HARNACH - VEŘEJNÉ ZAKÁZKY LIVE! - ZÁŘÍ 2026
Zadavatel není jen pasivní obětí okolností, ale ani nemusí nést vinu za všechno, co ho k rozhodnutí dovedlo. Advokát Jiří Harnach v září 2026 v pořadu Veřejné zakázky live rozebírá judikaturu správních soudů, která mění pohled na krajní naléhavost i dotační zakázky. Nejvyšší správní soud podle něj „se projevil jako výrazně méně přísný“ než úřad a krajský soud. Sledujte video a získejte přehled rozhodnutí, která se mohou promítnout do vaší praxe.
Zářijové vydání Veřejných zakázek live přináší čtyři témata z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Brně. Jiří Harnach, samostatný advokát specializující se na veřejné zakázky, začíná případem Ministerstva pro místní rozvoj. Ten se týkal softwarového prostředí pro sdílení informací a dat v rámci digitalizace stavebního řízení. Zadavatel původně chtěl zakázku zadat v dynamickém nákupním systému, ale kvůli změnám v architektuře systému a legislativě musel od tohoto záměru upustit.
Na následné otevřené řízení už zbývaly jen tři měsíce a řízení provázely prostoje i námitky. Ministerstvo proto sáhlo k jednacímu řízení bez uveřejnění, aby stihlo začátek účinnosti nového stavebního zákona. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže i Krajský soud v Brně dospěly k závěru, že si stav krajní naléhavosti způsobil zadavatel sám. Nejvyšší správní soud ale rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k novému posouzení.
Soud podle Harnacha rozlišuje dvě modelové situace. Pokud byla okolnost předvídatelná a zadavatel se na ni nepřipravil, jde to k jeho tíži. Pokud ji zadavatel sice svým jednáním způsobil, ale byla nepředvídatelná, „nemůže taková okolnost jít tomu zadavateli k tíži“, vysvětluje Jiří Harnach. „Rozumně jednající a informovaný zadavatel je klíčovým zjištěním nebo formulací tohoto rozsudku,“ zdůrazňuje. Soud navíc odmítl vytýkat ministerstvu, že si nevynutilo posunutí účinnosti zákona, protože nemá zákonodárnou iniciativu.
Podobně rozhodl Nejvyšší správní soud v případu bývalého Cermatu, dnešního Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání. Zadavatel tam přišel o čas kvůli nesoučinnosti zřizovatele a poté použil jednací řízení bez uveřejnění. Nejvyšší správní soud je podle něj „ochoten vidět ty související okolnosti, které se udály i před vznikem stavu krajní naléhavosti“, upozorňuje Jiří Harnach. Podle něj by tento přístup měl ovlivnit dosavadní praxi úřadu.
Druhé téma vybočuje z běžné zakázkové agendy a týká se dotací. Dopravní podnik Karlovy Vary nevyzval dodavatele s nejnižší cenou k doplnění nabídky. Chyběly v ní dva důležité dokumenty a údaje o složení jistoty a specifikace vozidel byla jen anglicky a nepodepsaná. Zadavatel vybral druhého v pořadí a ministerstvo mu za porušení zásady 3E, tedy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti, uložilo korekci dotace. Ministr i Městský soud v Praze se s tím ztotožnili, Nejvyšší správní soud ovšem obě rozhodnutí zrušil.
Harnach připomíná, že se pohled úřadu a dotačních orgánů liší. „Úřad toto ustanovení vykládá tak, že je to opravdu oprávnění zadavatele,“ vysvětluje Jiří Harnach k paragrafu 46 zákona. Dotační orgány naopak považují vyzvání k objasnění nabídky za povinné, pokud je nabídka výrazně výhodná, a jejich pohled je tak mírně odlišný. Nejvyšší správní soud tuto podmínku rozšířil i na jiná kritéria, například na kratší dodací lhůtu.
V posuzovaném případě ale cena nebyla výrazně nižší a vady soud nepovažoval za pouhé administrativní opomenutí. Přičetl je spíše neodpovědnému přístupu dodavatele k přípravě nabídky. Nejvyšší správní soud podle něj „přímo spojuje míru ekonomické výhodnosti s mírou povinnosti“, konstatuje Jiří Harnach. Rozsudek podle něj pracuje s pojmem výrazné výhodnosti, což je individuální posouzení, ale jasný signál pro praxi. Praxe se proto musí zabývat tím, jak moc výhodná byla nejnižší nabídková cena, a nestačí ji paušálně označit za nízkou.
Třetí téma se týká usnesení ve věci Masarykovy univerzity a zakázky na Otevřený informační systém. Vyloučený dodavatel podal kasační stížnost a současně žádal o předběžné opatření, kauci však nesložil. Nejvyšší správní soud dal za pravdu jemu, protože zákon je podle soudu nejednoznačný a záměr zákonodárce nelze dovodit ani z důvodové zprávy. „Kauce se skládá pouze pokud se dává žaloba a s ní související předběžné opatření,“ shrnuje Jiří Harnach. U kasační stížnosti se tedy neskládá, byť Harnach uznává, že taková situace je výjimečná.
Poslední usnesení, ze dne 10. 9. 2026, se týká zakázky na zvýšení prostupnosti křižovatek v Ostravě. Krajský soud v Brně zakázal vybranému dodavateli plnit smlouvu, ten se ale nepřihlásil jako osoba zúčastněná. Kasační stížnost podal úřad, soud ji však odmítl. Úřad podle soudu hájí zákonnost svých rozhodnutí, nikoli zájmy účastníků, a předběžné opatření se ho nijak nedotýká. „Úřad není osobou oprávněnou podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření,“ popisuje Jiří Harnach závěr soudu.
Kasační stížnost dodavatele soud naopak uznal, protože mu opatření uložilo povinnost. Podle Harnacha tak právo měl ten, „u koho byste na první pohled nečekali, že to právo má“. Celý přehled ukazuje, že soudy hodnotí postup zadavatelů podle konkrétních okolností, nikoli paušálně. Usnesení se podle Jiřího Harnacha „může velmi dobře promítnout i do každodenní praxe“.
Nenechte si ujít další díly.
Podívejte se na video
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
