CAS potvrdil porušení Olympijské charty ze strany Ruského olympijského výboru
Do olympijských her v Paříži zbývá několik málo měsíců. Jedná se o velký sportovní svátek, který přiláká k televizním obrazovkám i přímo do srdce her miliony diváku z řad laické, i odborné veřejnosti. Na pozadí této blížící se události je tak stále více aktuální nález Rozhodčího soudu pro sport (dále jen „CAS“) ze dne 23. 2. 2024, sp. zn. CAS 2023/A/10093 ROC v. IOC[1], který se zabýval tvrzeným porušením olympijských principů a Olympijské charty za situace, kdy Ruský olympijský výbor (dále jen „ROC“) dne 5. 10. 2023 jednohlasně schválil přijetí sportovních organizací z Doněcké, Chersonské, Luhanské a Záporožské oblasti pod hlavičku ROC.
Mezinárodní olympijský výbor (dále jen „IOC“) dané vyhodnotil jako porušení pravidel 28.5 a 30.1 Olympijské charty. Tedy konstatoval, že ROC tímto krokem zasáhl do národní jurisdikce Ukrajinského olympijského výboru, když si jeho území v podstatě anektoval pod svou jurisdikci, čímž nerespektoval suverenitu Ukrajinského olympijského výboru.
S odkazem na uvedené odůvodnění byl ROC ze strany IOC dne 12. 10. 2023 s okamžitou platností suspendován, čímž mu bylo fakticky znemožněno zúčastnit se jakýchkoliv akcí pod hlavičkou IOC, včetně nadcházejících letních olympijských her. ROC s tímto stanoviskem nesouhlasil a odvolal se ke CAS.
Před CAS tak stál vcelku nelehký úkol spočívající v posouzení toho, zda došlo k porušení Olympijské charty a pokud ano, tak v jakém rozsahu.
Pro vykreslení celé situace je vhodné poznamenat, že IOC není v pravém slova smyslu subjektem mezinárodního práva, jeho působnost a pravomoc se vztahuje toliko na zajišťování sportovní činnosti a při svém rozhodování se řídí výlučně Olympijskou chartou, která je pro něj závazná. Olympijská charta doslova stanoví, že IOC je „nezisková mezinárodní nevládní organizace s časově neomezenou působností ve formě sdružení, mající postavení právnické osoby, uznaná Švýcarskou federální radou v souladu s dohodou uzavřenou dne 1. listopadu 2000.[2]
Posuzování suverenity a jejího případného narušení se tak řídí definicí pravidla 3.1. Olympijské charty, které stanoví, že se „výrazem „země“ rozumí nezávislý stát uznaný mezinárodním společenstvím [3]. Jedná se tedy o poměrně široké vymezení územní solidarity, které je navíc limitováno požadavkem apolitičnosti v rozhodování (srov. 5. princip Olympijského hnutí, cit.: Vzhledem k tomu, že sport se uskutečňuje v rámci společnosti, uplatňují sportovní organizace náležící k olympijskému hnutí politickou neutralitu.[4]).
CAS se tedy v rámci přezkumu rozhodnutí IOC musel spokojit s ryze formalistickým přístupem spojeným s jazykovým výkladem Olympijské charty.
Ve světle tohoto postupu, tak není překvapením, že CAS shledal porušení pravidel 28.5 a 30.1 Olympijské charty, kdy konstatoval, že se jich ROC dopustil zejména tím, že umožnil, aby se jeho členy staly regionální sportovní organizace, které spadají do působnosti jiného národního olympijského výboru. CAS se tímto plně ztotožnil se závěry, které dříve učinil IOC.
Současně však CAS s odkazem na nutnost zachování politické neutrality ve sportu, jakožto i s odkazem na to, že sport je základním lidským právem každého jednotlivce (srov. 4. Olympijského hnutí, cit.: „Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair play.“ [5]) povolil sportovcům, kteří spadají pod jurisdikci ROC účast na olympijských hrách v Paříži v případě, že tito splní kvalifikační podmínky a současně se her zúčastní jako „neutrální sportovci“. K této skutečnosti nicméně ROC opakovaně uvedl, že systém neutrálních sportovců obsahuje diskriminační kritéria, přičemž tito ruští sportovci současně riskují porušení ruských právních předpisů.
CAS zároveň vytkl IOC jeho přístup k celé věci, když uvedl, že suspendace ROC s výhradou „až do odvolání“ je nepřípustná, jelikož podmínka „ukončení“ suspendace plně závisí na vůli IOC. Přičemž opět apeloval na skutečnost, že stanovení hranic mezi Ukrajinou a Ruskou federací je plně v jurisdikci mezinárodního práva, ke kterému ani ROC, ani IOC nemají přístup (tj. nejsou v pravém slova smyslu subjekty mezinárodního práva).
Závěrem je nutno dodat, že spor mezi IOC a ROC zřejmě není u konce a pravděpodobně bude mít dohru u švýcarského federálního soudu, ačkoliv ROC tuto domněnku zatím nepotvrdil. IOC totiž dne 20. 3. 2024 zakázal účast sportovců s ruským a běloruským pasem na slavnostním zahájení her v Paříži.
Mgr. Anastasja Vištalová,
advokátní koncipientka
.png)
Rubešova 162/8
120 00 Praha 2
Tel.: +420 224 247 215
e-mail: info@akbrodec.cz
[1] CAS 2023/A/10093 Russian Olympic Committee (ROC) v. International Olympic Committee (IOC) - CAS_Award_10093.pdf (tas-cas.org)
[2] Olympijská charta, Vydal Mezinárodní olympijský výbor. Překlad verze z října 2021 revidoval a o nové body přijaté na zasedání MOV v Bombaji v říjnu 2023 a také o úvodní text doplnil překladatel, spisovatel a diplomat Michael Žantovský, str. 22, bod. 1., k dispozici zde: 3a) Olympijská́ charta_aktualizace_ČJ.pdf (olympijskytym.cz)
[3] Tamtéž, str. 43, bod. 1.
[4] Tamtéž, str. 11.
[5] Tamtéž, str. 11.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
