Čím je nám zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim?

Zákon byl přijat po široké odborné diskusi, jakožto plnění mezinárodních závazků České republiky a pod palbou příslušných doporučení, jimiž se do naší právní kultury pomalu ale jistě vkrádá globalizace a vliv angloamerického práva. Zároveň to však bylo v době postupně vrcholící globální ekonomické krize. A jak už to v případech hospodářských krizí bývá, lid žádal odhalení a potrestání viníků jeho poškozené či ohrožené životní úrovně. Lidská společnost je prostě nepoučitelná, a tak i při řešení této – doufejme na nějakou dobu poslední – ekonomické krize přikročila státní moc k řešení situace a tedy k regulaci společnosti jak jinak než nástroji trestního práva. Že je to špatně jsme se poučili naposledy po řešení krize z konce minulého tisíciletí, kdy za všechno mohli tuneláři (dnes korupčníci) a akce „Čisté ruce“ (dnes protikorupční revoluce) skončila fiaskem, zničenými životy a ekonomickými ztrátami.

Jednalo se tedy o nikoliv chtěně či nechtěně narozené dítě, ale o dítě ze zkumavky, kde matka je jistá, avšak původce druhého biologického materiálu lze hledat u blíže neurčeného počtu více či méně vzdálených sousedů. Jinými slovy, naše kontinentální, původně německo-rakouská systematika trestního práva byla geneticko-legislativním inženýrstvím naklonována cizím elementem, a to bez historického, společenského, kulturního a vědeckého základu, kdy naše dosavadní trestně právní kultura vychází ze subjektivního pojetí trestného činu a základů trestní odpovědnosti člověka a kolektivní trestní odpovědnost byla v našem právním řádu aplikována pouze excesivně např. v podobě heydrichiády, vyhlazení Lidic a Ležáků, holocaustu, likvidace řeholních řádů, kolektivizace, honem na disidenty a jiných národních tragédiích.

Z mnoha nedostatků vzniknuvšího zákona bych ze svého pohledu nejvíce vytkl jeho interdisciplinární nekompatibilitu, kdy jeho hmotněprávní část obsahuje namnoze základ objektivní stránky trestného činu v mimo trestní rovině, zejména v oblasti občanského a obchodního práva, jemuž v tomto případě trestní právo dává v podstatě trestněprávní formu. ZTOPO nabyl účinnosti 1. ledna 2010, tedy v době intenzivní legislativní a vědecké přípravy nového občanského zákoníku, jímž s účinností od 1. ledna 2014 došlo k zásadní rekodifikaci a vůbec pojetí civilního práva a tato kardinální změna právní koncepce zůstala právní úpravou ZTOPO prakticky nepovšimnuta. Nezbývá tedy než s napětím sledovat jakým způsobem bude tato disproporce řešena judikatorními autoritami v okamžiku, kdy se nějaká zásadní interdisciplinární věc s kolizí časové účinnosti těchto dvou právních norem stane předmětem přezkumu Nejvyšším či Ústavním soudem.

Samostatnou otázkou je potom s ohledem na dosavadní statistiky pojetí trestání právnických osob, tzv. vehyklů, tedy korporací, založených nikoli za účelem soustavné činnosti, vykonávané vlastním jménem na vlastní odpovědnost a s cílem dosažení zisku. Pokud nebude prokázán záměr kriminální povahy zakladatele takového subjektu, ani přičitatelnost deliktního jednání jeho personálního substrátu, může být taková právnická osoba stižena nejtvrdším trestem, aniž by došlo k naplnění jeho účelu, neboť nad úmrtím takového organismu bude jednoznačně panovat veselí a nikoli zármutek. To vše za situace, kdy jsou velkým hitem ready made společnosti, jež nemají minulost, žijí přítomností a jejich budoucnost je velkou otázkou. Generální prevence, která zajisté působí na světové firmy staleté tradice je tak v našich poměrech zcela bezvýznamná.

Dalším problematickým okruhem je potom právní nástupnictví a přechod trestně právní odpovědnosti právnické osoby ve vztahu k např. investorům, a to ať již k fyzickým či právnickým osobám jednajícím v dobré víře. V kombinaci s nedostatkem nalézací praxe, možnosti zneužití tzv. zajišťovacích opatření dle ust. § 33 ZTOPO a následným uplatněním náhrady škody na státu musím považovat tuto část právní úpravy za pole, které si státní moc sama zaminovala a na nějž může být v důsledku nedostatečné právní úpravy snadno vlákána.

Nejsložitější problém právní úpravy ZTOPO je zajisté pojetí tzv. přičitatelnosti ve smyslu s ust. § 8 ZTOPO, tedy kolize subjektivní odpovědnosti vedoucích a řídících pracovníků právnické osoby s její odpovědností objektivní, která vede v aplikační praxi k rozšiřování trestní odpovědnosti vůbec. Jinak řečeno, je-li zájmový útok prostřednictvím trestního procesu veden na konkrétní právnickou osobu, vznikne zde souboj mezi státem, právnickou osobou a osobami fyzickými, což při složitých ekonomických vztazích může vést jen k nárůstu osob přinejmenším prověřovaných nebo obviněných se snížením pravděpodobnosti jejich odsouzení. Absolutní chaos dle mého názoru do této situace donese novela ZTOPO č. 183/2016 Sb., účinná od 1. prosince tohoto roku a sice její znění ust. § 8 odst. 5, kdy se právnická osoba vyviní vždy, pokud prokáže zavedení kvalitních korporátních pravidel Compliance. Nic proti Compliance Policy, ale co s kolizí vůle zákonodárcovy, názoru dozorujícího státního zástupce a veledílem odborníkovým v oblasti vnitřních pravidel, a to vše bez jakékoli metodiky posuzování vzniku trestní odpovědnosti, kterou lze seznat legitimní pouze v podobě závazného právního názoru kolegia Nejvyššího soudu (už vůbec se raději nezabývám otázkou, co nastane v této souvislosti v případě již probíhajících trestních řízení…).

Ve výčtu nedostatků ZTOPO by se dalo zajisté pokračovat a kreativní tvorba právníků všech stavů a profesí nemá a nebude mít břehů. Jako poslední bych uvedl nešťastné vymezení okruhů trestných činů ve smyslu ust. § 7 ZTOPO. Nikoliv z pohledu taxativnosti vymezení, což je na samostatné vědecké pojednání, ale ryze z praxe. Těsně po účinnosti ZTOPO jsem převzal zastoupení korporace, které byl brutálně odňat registrovaný výrobní postup, dlouhodobě poskytovaný významnému korporátnímu výrobci, a to tak, že v rámci výrobního procesu byl prostě odkoukán, nebylo přistoupeno k prodloužení smlouvy o dílo a den po skončení obchodního vztahu nastoupili zaměstnanci jiné právnické osoby, kteří přesně dle chráněného vzoru vyplnili technologickou mezeru ve výrobě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nenalezl ust. § 269 tr. zákoníku ve výčtu trestných činů dle ust. § 7 ZTOPO. Jaký už jiný trestný čin by měl být příznačný pro oblast trestní odpovědnosti právnických osob? Čím je nám tedy zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim?

Závěrem se pokusím odpovědět strukturovaně.

• Nám, jakožto obhájcům, zmocněncům poškozených, zúčastněných osob a právním zástupcům korporací zcela určitě ku prospěchu v podobě otevření nového trhu (avšak vyjma mnohých z nás, kteří poskytujeme právní služby prostřednictvím advokátních kanceláří - právnických osob, na které jednoho dne zajisté dojde řada…).
• Občanské společnosti k ničemu, neboť se jedná o nepřirozený implantát zbytečného orgánu a jakékoli protiprávní jednání v podobě vzniku trestní odpovědnosti se dalo pokrýt dosavadním trestním zákonem a současným trestním zákoníkem, přičemž při důsledném uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu ust. § 12 odst. 2  tr. zákoníku beztak naprostá většina věcí deliktního charakteru v korporátní oblasti patří před civilní či rozhodčí soudy, event. před příslušné správní orgány.
• Pro státní moc se jedná o další napřažený klacek trestní represe při řízení občanské společnosti v podobě rozsáhlé kriminalizace jednání právnických osob a praktické zavedení jejich generální trestní odpovědnosti, kdy při uvádění této právní normy v život nelze vyloučit metodu pokus – omyl, což v případě stíhaných právnických osob, které jsou významnými zaměstnavateli, může vést k bezpočtu lidských tragédií, a to s ohledem na přesah této právní normy v mnohem větším rozsahu, než tomu bylo při pokusech řízení společnosti trestním právem minulých, čímž se v závěru vracím na začátek.
  

JUDr. Marek Nespala,
advokát,
člen prezídia Unie obhájců ČR,
předseda Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů ČAK


Advokátní kancelář Nespala, s.r.o.

Vyšehradská 21
128 00 Praha 2

Tel.:    +420 224 914 138
Fax:    +420 224 923 368
e-mail:    praha@aknespala.cz


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz