Čím nás může překvapit nová legislativa v oblasti kolektivního investování

Je to již déle než měsíc, co vstoupila v účinnost nová právní úprava kapitálového trhu, představovaná především zákonem o podnikání na kapitálovém trhu, zákonem o dluhopisech a zákonem o kolektivním investování. V reakci na jejich publikaci ve Sbírce zákonů bylo popsáno již mnoho stran papíru předními českými právníky, často ve vzájemném střetu v názoru na věc. Většina z nich soustředila svou pozornost především na nedostatky zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Ale zásadních nedostatků nebyly ušetřeny ani dva ostatní zákony. V následujících odstavcích se budu zabývat některými nedokonalostmi zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování (dále jen „ZKI“).

Podle § 4 odst. 3 ZKI mohou požádat o povolení k činnosti investičního fondu pouze zakladatelé akciové společnosti, která dosud nevznikla (tj. nebyla zapsána do obchodního rejstříku). Toto na první pohled „nevinné“ ustanovení dostává zcela jiný rozměr, pokud se podíváme na § 70, který stanoví minimální výši vlastního kapitálu investičního fondu v době udělení povolení k jeho činnosti. O vlastním kapitálu podnikatele, v našem případě akciové společnosti, však lze dle platné právní úpravy hovořit až po vzniku společnosti, tj. po zapsání do obchodního rejstříku. Zakladatelé zakládané akciové společnosti jako žadatelé o povolení k činnosti investičního fondu nebudou moci splnění této podmínky nikdy docílit, neboť zakládaná společnost vlastní kapitál prostě nemá. Při striktní interpretaci ZKI tak existují vážné pochybnosti o tom, zda je vůbec možné založit investiční fond. Jen pro úplnost lze dodat, že u investiční společnosti požadavek nového založení společnosti pro udělení povolení není stanoven.

Pokud bychom chtěli zjistit příčinu tohoto pochybení, lze se domnívat, že zákonodárce v úmyslu transponovat čl. 13a směrnice č. 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (v platném znění) (dále jen „Směrnice UCITS“), který stanovuje požadavek na „initial capital“ ve výši 300 000 EUR, přeložil tento pojem necitlivě jako vlastní kapitál. Směrnice UCITS přitom pojem „initial capital“ vymezuje (odkazem na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2000/12/ES, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu) jako základní kapitál, pokud již byl splacen a rezervní fondy (zjednodušeně řečeno). Při řádné transpozici směrnice by tedy k tomuto nedopatření nemohlo dojít.

Mezi další poněkud nejasná ustanovení ZKI patří požadavek, aby investiční fond byl založen na dobu určitou. Takový požadavek je, dle mého názoru, odůvodněný u uzavřeného podílového fondu, ale nikoli již u investičního fondu.

ZKI dále jako rozlišující kritérium mezi standardním fondem a speciálním fondem používá to, zda fond splňuje požadavky práva ES (rozuměno zejména Směrnice UCITS). Z této dikce nelze vyloučit výklad, že rozhodujícím je aktuální faktický stav. Pokud bychom takový výklad připustili, bylo by možné, že speciální fond kolektivního investování by vzhledem ke své investiční politice splnil požadavky práva ES a tím se k okamžiku splnění stal přímo ze zákona fondem standardním. Pro ten pak platí zákaz konverze na speciální fond kolektivního investování. Nepředpokládám, že by takováto situace byla zákonodárcem zamýšlena.

Doufejme, že si zákonodárce nedostatky nové právní úpravy uvědomil a přijme co nejdříve nezbytně nutné legislativní změny. Do té doby nezbývá než spoléhat na rozumný přístup Komise pro cenné papíry, která svým výkladem může pomoci leckteré zákonné nejasnosti v praxi překlenout.