Další krok k právní úpravě ochrany oznamovatelů v České republice
Návrh zákona o ochraně oznamovatelů („Zákon“) byl dne 1. února 2021 schválen Vládou ČR, která ho následně dne 9. února 2021 předložila Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk č. 1150).[1] Jedná se v pořadí již o druhou verzi návrhu Zákona, garantem je Ministerstvo spravedlnosti.
První varianta byla před více než rokem z Vlády ČR stažena a zcela zásadně přepracována. Zákon o ochraně oznamovatelů představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie („Směrnice“).[2]
Osud Zákona je v současné době poměrně nejistý, neboť 8. volební období Poslanecké sněmovny (2017-2021) na podzim tohoto roku skončí. Pokud do té doby nebude zákon projednán v Poslanecké sněmovně bude jeho legislativní proces ukončen. V novém volebním období Poslanecké sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období, legislativní proces by tak musel být z určité části znovu opakován.
Jednání o návrhu Zákona se předpokládají poměrně zdlouhavá, neboť k Zákonu již nyní existují četné připomínky a lze očekávat mnohé pozměňovací návrhy. Lhůta k transpozici je sice stanovena k 17. prosinci 2021, nicméně je možné, že Česká republika opět nestihne transponovat další směrnici EU včas. I z toho důvodu se dále zabýváme pouze nejvýznamnějšími změnami a novinkami, které návrh Zákona přináší.
Okruh adresátů Zákona se rapidně rozšířil. Původní definice povinného subjektu – zaměstnavatele s alespoň 50 zaměstnanci, byla návrhem Zákona změněna na zaměstnavatele, který v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnával v průměru nejméně 25 zaměstnanců. Povinnost zřídit interní kanály a postupy pro oznamování a přijímání následných opatření má podle návrhu Zákona platit i pro veřejného zadavatele podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek (s výjimkou obce s méně než 5 000 obyvateli, nejedná-li se o obec s rozšířenou působností). Zákon tak jde nad rámec Směrnice, která stanovila minimální práh 50 či více zaměstnanců pro povinné podniky a která stanovila výjimku 10 000 obyvatelů u obcí.
Zcela zásadně se též rozšířil okruh možných oznámení, když oznamovatelé mají být nově chráněni dle úpravy Zákona i v případě, kdy oznámí jakékoliv protiprávním jednání, které má znaky trestného činu nebo přestupku, o kterém se dozvěděli v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností. Tato oblast nebyla Směrnicí ani první variantou návrhu Zákona jakkoliv předpokládána.
Návrh Zákona upustil od vytvoření specializovaného úřadu pro příjem externích oznámení, namísto toho počítá s rozšířením kompetencí Ministerstva spravedlnosti, jehož zaměstnanci by přijímali a posuzovali příslušná oznámení.
Pokud povinné subjekty neimplementují Zákonem vyžadované vnitřní systémy umožňující podání oznámení, bude jim hrozit pokuta až do výše Kč 1.000.000. Zákon prozatím stanoví, že povinné subjekty musí takovou povinnost splnit do 31. března 2022. Za vědomě nepravdivé oznámení bude hrozit oznamovateli pokuta až Kč 50.000, která se jeví jako nepřiměřeně nízká ve vztahu k pokutě pro povinný subjekt ve výši až Kč 1.000.000 nebo 5 % z čistého obratu za odvetná opatření proti oznamovateli (například znemožnění kariérního růstu, dopad na odměňování atd.).
Z výše uvedených vybraných ustanovení Zákona lze shrnout, že Zákon bude zcela jistě mít zásadní celospolečenský dopad, jak pro zaměstnavatele, velké, střední, ale i malé podniky, tak i pro budoucí whistleblowery.
Mgr. Markéta Deimelová
Partnerka Taylor Wessing Česká republika a evropský usazený advokát v Rakousku
JUDr. Patrik Albrecht
Koncipient
Tel.: +420 224 819 216
e-mail: m.deimelova@taylorwessing.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
