Podle § 14 odst. 3 návrhu stavebního zákona se podání podle tohoto zákona mělo činit jen jako digitální úkon nebo v listinné podobě na formuláři zveřejněném způsobem umožňujícím dálkový přístup, avšak s tím, že je-li podáním projektová dokumentace nebo jde-li o podání osoby, která má zpřístupněnu datovou schránku bez žádosti, lze podání včetně jeho příloh učinit jen jako digitální úkon.

Poznamenávám, že od původního nápadu, podle nějž měla být žádost o vyjádření, předběžnou informaci, návrh nebo jiné podání považována za žádost o zřízení nebo zpřístupnění datové schránky (ledaže by to žadatel odmítl), se naštěstí ustoupilo.

Další návrh však nebyl o nic příznivější.

Podle důvodové zprávy se v § 14 odst. 3 „stanoví povinnost skupinám stavebních profesionálů komunikovat se stavební správou pouze digitálně (činit digitální úkony), to znamená využívat služeb informačních systémů. Nejedná se tudíž o jakoukoli komunikaci prostřednictvím věřejné datové sítě ani o následné převádění dokumentů do elektronické podoby (např. dodatečným pořízením běžného elektronického obrazu), ale skutečně o plné využití rozhraní a služeb informačního systému. Naopak listinná podoba není vyloučena tam, kde přílohou podání nemusí být projektová dokumentace (např. poskytování předběžné informace) podle tohoto zákona anebo jde-li o podání fyzické osoby, které není zřízena datová schránka ze zákona.“

Reklama

Novela zákoníku práce 2020 pro HR praxi - přehledně a prakticky (online - živé vysílání)
1.10.2020 09:001 750 Kč s DPH

Více informací

K § 14 odst. 3 návrhu stavebního zákona uplatnil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost zásadní připomínku. Uvedl, že „vyloučení možnosti listinného podání pro podání obsahující projektovou dokumentaci nebo podání osoby, která má zpřístupněnu datovou schránku bez žádosti, se jeví jako nepřiměřený zásah do práv podatele“[2].

K § 14 odst. 3 návrhu stavebního zákona uplatnil zásadní připomínku také Národní bezpečnostní úřad s tím, že „ …předložený návrh stavebního zákona ve vztahu k resortům obrany a vnitra „požadavek na utajení určitých údajů“ (str. 49 DZ) ve věci digitálních podání nezachovává v potřebném rozsahu a nelze tak hovořit o tom, že ochrana utajovaných skutečností podle zvláštních právních předpisů není dotčena, jak se v důvodové zprávě uvádí (str. 49 DZ). Žádost ve věci stavebního řízení obsahující projektovou dokumentaci, jejímž obsahem je utajovaná informace, nemůže být zasílána prostřednictvím datové schránky ani jinými prostředky elektronické komunikace, které nejsou pro příslušný stupeň utajení certifikovány. V této souvislosti nemůžeme kladně přistoupit k navrhovanému bezvýjimečnému podání ve věci navrhovaného nového stavebního zákona v případě, že toto podání obsahuje projektovou dokumentaci, jen jako digitální úkon …“

Úmyslem zákonodárce tedy zřejmě bylo, a takto to také odborná veřejnost chápala, aby podání stavebníka, které bude obsahovat projektovou dokumentaci, bylo možno učinit jen jako digitální úkon, bez možnosti učinit úkon v listinné podobě.

To však mohlo v praxi činit nemalé problémy, především fyzickým osobám, a podle mého názoru byla tato právní úprava v rozporu se zmíněným zákonem o právu na digitální služby, který zakotvuje právo na poskytnutí digitální služby, nikoli povinnost digitální službu využívat[3].

Připomínám, že podle § 4 zákona o právu na digitální služby má uživatel služby právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím:

• své datové schránky
• kontaktního místa veřejné správy v případě digitálního úkonu, o kterém tak stanoví prováděcí právní předpis
• sítě elektronických komunikací dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí za podmínek stanovených jinými zákony
• informačního systému veřejné správy umožňujícího prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace, autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon, nebo
• jiného způsobu, pokud tak stanoví právní předpis.

K tomu stručně dodávám, že deklarovaný záměr zajistit dostupnost internetu pro všechny bez ohledu na lokalitu, jejich zdravotní postižení či sociální postavení[4] neodmyslitelně souvisí mj. i s výší cen za připojení k internetu a s nezbytným technickým vybavením.

Další verze návrhu stavebního zákona[5] zpracovaná ke dni 3. 4. 2020 zmíněný model digitálního úkonu již opouští.

Podle § 172 návrhu stavebního zákona bude stavebník podávat žádost na předepsaném formuláři písemně nebo elektronicky prostřednictvím portálu stavebníka.

Pokud bude přílohou žádosti elektronický dokument vedený v evidenci elektronických dokumentací (do evidence elektronických dokumentací se vkládají mj. i projektové dokumentace, viz § 278 návrhu stavebního zákona), může žadatel na tento dokument, tj. na projektovou dokumentaci, v žádosti jen odkázat, namísto jeho přiložení, nestanoví-li se v této části zákona jinak.

Stavebník pak vloží projektovou dokumentaci do evidence elektronických dokumentací prostřednictvím portálu stavebníka. Portál stavebníka upravuje § 275 návrhu stavebního zákona a umožňuje mj. činit digitální úkony vůči stavebnímu úřadu a dotčenému orgánu.

Pokud nebude elektronické podání, jehož přílohou je projektová dokumentace, učiněno prostřednictvím portálu stavebníka, vloží projektovou dokumentaci do evidence elektronických dokumentací stavební úřad nebo dotčený orgán, vůči kterému bylo podání učiněno.

Stavební úřad také vloží do evidence elektronických dokumentací projektovou dokumentaci ověřenou stavebním úřadem po nabytí právní moci rozhodnutí.

Podrobnosti upraví prováděcí právní předpis.

Zůstává otázkou, jakou podobu dostanou uvedená ustanovení stavebního zákona po projednání návrhu stavebního zákona v rámci legislativního procesu.