Dlouho očekávané rozhodnutí SDEU ohledně Balíčku mobility a návratových pravidel

Balíček Mobility

Jako Balíček mobility bývají souhrnně označována dvě novelizační nařízení a jedna směrnice EU ze dne 15. července 2020[2]. Smyslem přijetí balíčku bylo najít rovnováhu mezi sociální ochranou řidičů a svobodou podnikatelů v poskytování přeshraničních dopravních služeb, jak uvádí její překladatel. Zjevným důvodem přijetí balíčku byla také snaha západních členských států EU znesnadnit činnost spedičních společností a řidičů z východních částí EU.

Přijetí balíčku provázelo mnoho politických sporů, kdy se podporovatelé a odpůrci vzájemně obviňovali ze skrytého protekcionismu nebo porušování pravidel hospodářské soutěže. Zmíněné porušování hospodářské soutěže mělo spočívat především v „sociálním dumpingu“ levné pracovní síly směrem na západ.

I když se nakonec přes komplikovaná jednání povedlo dosáhnout kompromisu přijatelného pro potřebnou většinu, byla ještě v roce přijetí balíčku podána žaloba k SDEU na zrušení některých ustanovení. Balíček nabývá účinnosti postupně a poslední technické požadavky vstoupí v účinnost až v roce 2026. Navrhovatelé, kterými byly výhradně státy z východní části EU, se proto prostřednictvím samostatných návrhů snažili dosáhnout u SDEU co možná nejrychlejšího rozhodnutí. Neúspěšně navrhovali i předběžné opatření, spočívající v odložení účinnosti nových pravidel.

Reklama

Myšlenkové mapy v právu s využitím AI - nový rozměr právního myšlení (online - živé vysílání) - 29.10.2025

29.10.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Proti přijetí balíčku hlasovalo celkem devět členských států EU v čele s Litvou a Polskem. Všech těchto devět států následně vystupovalo v řízení před SDEU jako navrhovatelé ve spojeném řízení.

Předmět sporu

V řízení se navrhovatelé kromě jiného domáhali zrušení čl. 1 odst. 1 písm. d) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1054 a čl. 1 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1055. Rovněž byl vznesen požadavek na zrušení celé Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057.

SDEU v rozhodnutí zamítl všechny návrhy kromě návrhu na zrušení čl. 1 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1055 ze dne 15. července 2020 – pravidel ohledně návratu. Nejspornějším bodem nakonec zrušeného článku totiž bylo pravidlo ukládající dopravcům povinnost organizovat činnost svého vozového parku způsobem, který zajistí, aby se vozidla, jež tento podnik má k dispozici, vrátila do některé z provozoven v daném členském státě nejpozději osm týdnů poté, co jej opustila, tzv. „návratová pravidla“ (8-week rule).

Povinnost návratu řidičů a vozidel každých osm týdnů dle argumentace navrhovatelů značně geograficky omezuje možnosti provozovat dopravní činnost ve vzdálenějších členských státech. Navrhovatelé proto napadli zmíněné ustanovení řadou právních argumentů – porušení principu proporcionality (breach of the principle of proporcionality), porušení zákazu diskriminace (breach of the principle of equal treatment and non-discrimination) nebo rozpor s některými články Smlouvy o fungování Evropské Unie (zejm. články 26, 34, 35, 46, 58 SFEU).

Ze všech právních argumentů se úspěchu před SDEU dočkal nakonec jediný, pro který soud vyhověl návrhu na zrušení – porušení principu proporcionality, resp. jeho nerespektováním v procesu tvorby samotných pravidel. Z rozhodnutí nemůže mít přesto v plném rozsahu radost žádná ze stran. Pro navrhovatele je problematické především to, že SDEU nezrušil část balíčku na základě proporcionality samotných pravidel, nýbrž pro nedostatky v legislativním procesu při přijímání novelizačních nařízení. Při přijímání totiž nebylo vypracováno tzv. posouzení dopadu (impact assesment), pročež nemohla být ze strany unijních zákonodárců vůbec posouzena proporcionalita přijatých pravidel.

Důsledky rozhodnutí

Není vyloučeno, že pravidlo o povinném návratu do domovské země bude znovu zavedeno (třebaže v modifikované podobě). Je to možné, pokud dojde k dodržení legislativního procesu, a na základě řádného posouzením dopadů. SDEU totiž existenci tohoto pravidla a priori nevyloučil. Bude nicméně potřeba silná politická vůle rozhodné většiny členských států. V kontextu nominování nového složení Evropské Komise pak není taková shoda samozřejmá. Členské státy, které by opětovně chtěly zrušená pravidla balíčku prosadit (tj. vesměs západní státy EU), mají situaci horší kupříkladu v tom, že tento požadavek nemohly zohlednit v procesu jmenování svých komisařů (rozhodnutí bylo přijato až po nominacích).

Další vývoj v otázce vnitřního fungování evropské logistiky bude (opět) spočívat v politické, a nikoliv soudní rovině. Za důležité považujeme zmínit konečně také to, že zbývající část Balíčku mobility zůstává v platnosti, a to včetně řady jiných kritizovaných pravidel. Ta jsou podle SDEU v souladu s unijním právem.

Komisi byl v této souvislosti předložen před několika dny písemný dotaz (Priority question for written answer) k dalšímu postupu z její strany, ke kterému se Komise musí do šesti týdnů vyjádřit. Odpověď bude možné dohledat pod sp. zn. P-002375/2024.

Mgr. Ing. Ondřej Šudoma,
senior advokát

Pavel Rusňák,
paralegal