Dobrovolná oprava podáním dodatečného daňového přiznání má přednost před daňovou kontrolou
Podle Nejvyššího správního soudu (NSS) musí dát finanční úřad možnost daňovému subjektu opravit si svoji chybu vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání, pokud finanční úřad předpokládá, že by daňovému subjektu mohla být doměřena daň. Typicky se jedná o případ, kdy na základě zjištění v rámci daňové kontroly za určité období lze uvedené závěry vztáhnout i na další období.
NSS se ve svém rozsudku 7 Afs 229/2018 zabýval postupem správce daně, který na základě informací zjištěných v rámci daňové kontroly některých měsíců zahájil daňovou kontrolu i na další zdaňovací období, která nebyla kontrolována. Přičemž tyto následné daňové kontroly správce daně zaměřil velmi úzce na problematickou oblast z předchozí zjištěné daňové kontroly.
V rámci první daňové kontroly správce daně zpochybňoval kvalifikací vybraných dodávek zboží z pohledu daně z přidané hodnoty, konkrétně zda předmětné zboží podléhá běžnému režimu DPH nebo režimu přenesení daňové povinnosti. Daňový subjekt obchodoval s daným zbožím i v jiných zdaňovacích obdobích, kde si správce daně tuto informaci ověřil nejdříve prostřednictvím místního šetření a následně zahájil cílenou daňovou kontrolu, jejímž předmětem byly pouze sporné dodávky zboží v daných obdobích.
Konkrétně předmět daňové kontroly byl vymezen jako „Zahájení daňové kontroly […] na dani z přidané hodnoty […] za zdaňovací období duben 2013, květen 2013, červen 2013, červenec 2013, srpen 2013, prosinec 2013 a leden 2014, a to v rozsahu veškerých nákupů a prodejů tvrdokovového materiálu…“. Již z vymezení rozsahu daňové kontroly a místního šetření předcházejícího této kontrole je zřejmé, že předmětem místního šetření a druhé daňové kontroly byla stejná daň a stejné dodávky zboží, jako při první daňové kontrole.
Podle soudu je nutno ctít hiearchii postupů zakotvených v daňovém řádu, kde dobrovolná oprava chyby učiněná podáním dodatečného daňového přiznání má bezesporu přednost před provedením daňové kontroly. V této souvislosti je nutné připomenout, že daňová kontrola se sebou nese větší finanční a časovou náročnost a v případě doměrku při daňové kontrole je daňovému subjektu navíc uděleno 20% penále z doměřené částky. Pokud tedy správce daně disponuje informacemi, na základě kterých by mohla být doměřena daň, má povinnost vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání.
Pokud by ovšem byla rovnou zahájena daňová kontrola jako ve výše uvedeném případě, pak by byla tato daňová kontrola nezákonná. V důsledku to prakticky znamená jako by žádná daňová kontrola nikdy nebyla provedena, a proto nemůže mít výše uvedené vliv na nový běh lhůty pro stanovení daně.
Ing. Jana Novotná,
daňová konzultantka
e-mail: novotojana@gmail.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
