Jak na započtení pohledávky po zahájení soudního řízení z pohledu nejnovější judikatury Nejvyššího soudu

Započtení před podáním žaloby

Situace zřejmě nejčastější a nejjednodušší. Kterákoliv ze stran může jednostranně započíst svou pohledávku proti pohledávce druhé strany. Pokud druhá strana se započtením nesouhlasí, nezbývá jí, než se obrátit na soud s klasickou žalobou na plnění a prokázat, že její pohledávka započtením nezanikla.

Započtení před účinky koncentrace řízení

Ani zahájení soudního řízení obecně žalovanému nebrání započíst svou pohledávku. Žalovaný má pak dvě možnosti, provést „klasické“ hmotněprávní započtení mimo soud, které je následně povinen v řízení tvrdit a prokázat, nebo uplatnit námitku započtení přímo v samotném řízení. V obou případech musí žalovaný rovněž prokázat existenci započítávané pohledávky. Pro zjednodušení nazývejme obě možnosti námitkou započtení.

Pokud žalovaný provedl započtení ještě před koncentrací řízení, tak musí tuto skutečnost tvrdit a prokazovat, dokud nenastanou účinky koncentrace[1], jinak k takové námitce soud nepřihlédne. Nutno ještě poznamenat, že ani tak se ovšem soud nemusí takovou námitkou zabývat, neboť Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud by dokazování ohledně započítávané pohledávky bylo příliš rozsáhle, není soud povinen k takové námitce přihlédnout.[2]

Započtení po koncentraci řízení a v odvolacím řízení

Reklama

ESG Omnibus – Co se mění v reportingu a udržitelnosti? Úleva pro firmy, nebo ústup z odpovědnosti? Víte, co vás čeká? (online – živé vysílání) – 24.3.2026

24.3.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Učinil-li žalovaný započtení až poté, co nastaly účinky koncentrace, jedná se o novou skutečnost, kterou lze uplatnit až do rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího.

Dosud však nebyla jednotně řešena otázka, jaké pohledávky lze započíst, resp. jakými skutečnostmi lze existenci započítávané pohledávky prokázat. Například podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4182/2016, ze dne 28. 8. 2018 dosud platilo, že „učinil-li žalovaný právní úkon směřující k započtení až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, nebrání koncentrace řízení tomu, aby soud přihlédl k existenci započtené vzájemné pohledávky, která měla vzniknout a stát se splatnou před koncentrací řízení, a k označeným důkazům, i když nebyla existence této pohledávky tvrzena a důkazy k ní nebyly navrženy již před koncentrací“. Žalovaný tedy mohl dle zmíněného rozsudku k prokázání oprávněnosti započtení uvádět i nové skutečnosti, které nebyly v řízení dosud tvrzeny ani prokázány. Naproti tomu zde stál např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, ze dne 31. 3. 2010, který se zabýval možnost započtení v odvolacím řízení, které sice připouštěl[3], ale při posouzení důvodnosti nebylo možné přihlížet k nepřípustně uplatněným novým důkazům a skutečnostem.

K tomu se však nyní vyjádřil velký senát Nejvyššího soudu ČR v rozsudku pod sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, ze dne 13. 1. 2021 a sjednotil poněkud nejednotnou rozhodovací činnost. Nově tedy Nejvyšší soud postavil najisto, že po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně lze započíst pohledávku, která se stala způsobilou k započtení až po vyhlášení rozhodnutí. V takovém případě lze uvádět i „nové“ skutečnosti. Pokud jde o pohledávku, která se stala způsobilou k započtením ještě před vyhlášením rozhodnutí, takovou pohledávku lze započíst pouze v případě, pokud již byly v prvním stupni tvrzeny a prokázány všechny skutečnosti vzniku, výše a splatnosti takto započítávané pohledávky. Jestliže tyto skutečnosti tvrzeny a prokázány nebyly, nejenže soud k takovému započtení nepřihlédne, takové započtení nebude účinné ani v rovině hmotněprávní.

Velký senát výslovně vyloučil další použitelnost závěrů obsažených v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4182/2016. Ačkoliv se Nejvyšší soud zabýval pouze otázkou započtení po vyhlášení rozhodnutí, jeho závěry lze zřejmě vztáhnout rovněž na započtení učiněná v prvoinstančním řízení po účincích koncentrace.

Náhrada nákladů řízení

S námitkou započtení dále souvisí problematiky náhrady nákladů řízení. Pokud vezme žalobce žalobu zpět po námitce započtení žalovaného, náleží mu náhrada nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného a žalobce byl uspokojen[4]. Jestliže ale žalobce s námitkou započtení nejprve nesouhlasí a vezme žalobu zpět například až po upozornění soudem, že ten považuje námitku započtení za oprávněnou, nárok na náhradu nákladů řízení mu nevzniká, neboť žaloba nebyla v tomto případě vzata zpět pro chování žalovaného[5]. Obdobně, pokud žalobce nevezme žalobu zpět vůbec a námitka započtení se ukáže jako oprávněná, dojde k zamítnutí žaloby a náhrada nákladů řízení nebude žalobci přiznána.

Započtení po pravomocném skončení soudního řízení

Ani skutečnost, že byl vydán pravomocný rozsudek však možnost započtení zcela nevylučuje. Žalovaný může provést započtení i po skončení soudního řízení a následně se domáhat zastavení exekuce, resp. výkonu rozhodnutí. Pokud se staly pohledávky způsobilé k započtení ještě před vydáním vykonávaného rozhodnutí, zastavení exekuce nebrání ani provedení exekuce[6].

Závěr

Závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 lze jistě uvítat, neboť zabraňuje účelovému oddalování započtení žalovaným, a tím i průtahům v řízení. Užití námitky započtení jako jisté formy procesní strategie Nejvyšší soud sice nevyloučil, ale s ohledem na nezbytnost prokázání existence a výše započítávané pohledávky se do značné míry vytrácí případný efekt překvapení. Opačný přístup by ve svém důsledku vedl ke značnému potlačení zásady koncentrace sporného řízení.  Nejvyšší soud přesto nevylučuje možnost uvádět nové skutečnosti, staly-li se pohledávky způsobilými k započtení až dodatečně.