JUDr. Antonín Tripes – emeritní soudce - vítěz kategorie OBČANSKÉ PRÁVO - Právník roku 2022
Doktor Antonín Tripes celý svůj profesní život zasvětil práci v justici. Od roku 1960 až do roku 2002 byl soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde následně až do roku 2020 pomáhal jako vedoucí referent evidenčního senátu, a později i v pozici asistenta soudce. V průběhu života působil i jako vysokoškolský pedagog a lektor, a má tak výrazný podíl na výchově hned několika generací soudců a odborného soudního aparátu.
Vysoce významná je jeho rozsáhlá publikační práce v oblasti výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, de facto v tomto ohledu vytvořil základní literární prameny, z nichž soudci i soudní exekutoři čerpají dodnes. Svými znalostmi, zápalem pro práci a srdečností své studenty a kolegy navíc neustále motivuje, a to i ve svém požehnaném věku devadesáti let.
Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem, tedy ve Vašem případě soudcem?
Původně mě to jako středoškolského studenta táhlo k novinařině, neboť jsem měl pocit, že psaním o věcech kolem nás je možné leccos pozitivně ovlivnit. Došlo to tak daleko, že jsem se po maturitě na gymnáziu skutečně na studia novinářství i přihlásil – z vysoké školy mi ovšem přišel dopis s upozorněním, že počet přihlášených několikrát převyšuje počet možných přijatých a zda nechci zvážit přesunutí přihlášky na jinou školu s menším počtem zájemců, např. na právnickou fakultu. Stalo se – a tak jsem byl přijat na práva, mám dokonce pocit, že i bez jakéhokoli přijímacího řízení. Dodnes toho nelituji.
Vaším celoživotním tématem jsou exekuce. Pokud byste měl možnost se vrátit v čase, volil byste stejně?
Ono to s těmi exekucemi nebylo tak jednoduché. Svou praxi jsem začínal na východním Slovensku, nejprve jako trestní soudce – zakrátko jsem byl ovšem přeložen k jinému tamnímu soudu, který fungoval jako tzv. jednospřežný soud: jinými slovy, byl jsem zde nejen předsedou soudu, ale také jediným soudcem majícím na starosti všechny agendy. Po třech letech jsem se vrátil do Čech a u tehdejšího Okresního soudu v Kaplici jsem pracoval jako civilní soudce – a na civilní úsek jsem nastoupil i po svém přeložení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. K exekucím jsem se ale dostal víceméně náhodou. Někdy na počátku 70. let přišel z ministerstva úkol zajišťovat vzdělávání nižšího soudního aparátu (tajemníků), přičemž našemu soudu připadly jako téma exekuce – a tehdejší předseda soudu ukázal na mne. Pro mě to tehdy bylo něco zcela nového, ale s každým dalším absolvovaným seminářem jsem do problematiky exekucí začal stále více a více pronikat, až jsem si nakonec troufl i na publikační činnost. A mohu tak jen souhlasit se slovy recenzenta jedné z mých knih, že se mi „soudní exekuce stala možno říci životním tématem“.
Jste autorem mnoha publikací, která z nich je z Vašeho pohledu nejvýznamnější?
Z mého pohledu to byla první publikace s názvem Výkon rozhodnutí (tzv. žlutá příručka), která se na dlouhá léta stala každodenní pomůckou pro každého, kdo měl na starosti tuto agendu. Hodnotově za nejvýznamnější považuji publikaci Exekuce v soudní praxi, jejíž třetí vydání z roku 2006 je pořád v prodeji a lidé ji stále kupují.
Co pro Vás znamená udělení ceny sv. Yva?
Cením si tohoto ocenění, protože mi zpětně ukazuje, že těch padesát let, po které jsem téma exekucí přibližoval nejen soudům, ale celé právnické veřejnosti, vůbec nebylo marných. Mám tak pocit, že má práce mohla být užitečná a stála za to.
Po absolvování jindřichohradeckého gymnázia v roce 1950 vystudoval Antonín Tripes Právnickou fakultu Karlovy univerzity a bezprostředně po jejím ukončení v srpnu 1954 začal pracovat v justici. Nejprve to bylo v bývalém prešovském kraji u tamních okresních soudů (Sabinov, Giraltovce a Svidník, kde se ve svých 22 letech stal i předsedou tzv. jednospřežného soudu). Poté se vrátil do svého rodného kraje a působil od roku 1957 u Okresního soudu v Kaplici (na občanskoprávním úseku), a to až do ukončení činnosti tohoto soudu po územní reorganizaci. Od dubna 1960 přešel ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kde pak pracoval na civilním úseku nepřetržitě až do března 2020, kdy se při pokračující vlně pandemie covid-19 rozhodl ukončit (ve svých necelých 88 letech) své 70leté působení v justici. Po dosažení věkové hranice pro výkon funkce soudce (tj. od roku 2003) zde nadále pracoval jako odborný referent pro zobecňování judikatury a naposledy jako asistent soudce.
Vedle rozhodovací činnosti se po celou dobu věnoval také výchově a vzdělávání celých generací justičních i nejustičních pracovníků, a to především v oblasti exekučního práva. Přednášel toto téma nejen v mnoha seminářích pro soudce a pracovníky soudů, ale i advokátům, podnikovým právníkům, finančníkům i celníkům, a po vzniku Západočeské univerzity v Plzni také vysokoškolským studentům. Dlouhá léta se též věnoval výchově a vzdělávání justičního aparátu v dřívějším PÚMS (Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti) i v dnešní Justiční akademii v Kroměříži. Tato jeho dlouholetá činnost při souběžné praxi u soudu ho přivedla k napsání řady odborných článků v právnických časopisech. Podílel se na vydání dřívějších komentářů k občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu, ale i dalších prací, jako byly např. Vzory soudních rozhodnutí či ve své době velmi oblíbená „žlutá“ publikace o exekucích – a zejména pak monografie Exekuce v soudní praxi, jež se dočkala řady vydání. Je rovněž spoluautorem učebnice Civilní procesní právo. V době své aktivní soudcovské činnosti byl také několikrát přizván do ministerské legislativní komise.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
