K disparitě podílů při vypořádání společného jmění manželů soudem
Ačkoli při majetkovém společenství manželů soudy obvykle vycházejí z pravidla stanoveného v ust. § 742 odst. 1 písm. a), tedy že podíly obou manželů jsou stejné, lze se v praxi setkat i se situací, kdy se soud odkloní od rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů. Lze konstatovat, že princip rovnosti podílů je obecně společensky spravedlivý, nicméně je zřejmé, že život není černobílý, a proto zde zcela důvodně zákonodárce pamatoval na situace, kdy aplikace tzv. disparity podílů, jak se také jinak označuje postup při vypořádání společného jmění manželů, při kterém dochází k odchýlení se od základního zákonného východiska, že podíly obou manželů jsou stejné, je naprosto žádoucí. I přes četnou judikaturu vyšší soudů v této oblasti se užití disparity podílů při vypořádání společného jmění manželů střetává s neochotou soudů nižších stupňů princip nerovnosti aplikovat, a je tedy spíše ojedinělým jevem.
 |
Vzhledem ke skutečnosti, že zákon výslovně neupravuje způsob disparitního vypořádání SJM, soudy přistupují v souladu s judikaturou k vyjádření podoby disparity nejčastěji „procentem či zlomkem, ale i přikázáním věci jednomu z manželů, aniž je zavázán k finančnímu vypořádání s druhým manželem ohledně této věci. Není tedy důvodná ani námitka žalobce, že takový způsob vypořádání zákon neumožňuje“. [2] Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky (sp.zn. 22 Cdo 1054/2004 -C 2529) rovněž vychází další z možných způsobů uplatnění disparity, a to přikázání pohledávky jen jednomu z manželů.[3]
Ačkoli povědomí veřejnosti o možnosti aplikace disparity podílů při vypořádání majetkového společenství manželů není příliš velké, v některých případech se lze setkat s tím, že klienti žádají po svém právním zástupci, aby disparitní vypořádání navrhl, a to s ohledem na příčiny rozpadu manželství, mezi které patří nejčastěji nevěra. V takovém případě je však nutné klienta upozornit na rozhodovací praxi soudů, která došla k závěru, že „Příčiny rozpadu manželství nejsou pro stanovení výše podílu manželů na jejich vypořádávaném společném jmění významné, pokud neměly přímý dopad na hospodaření se společným majetkem nebo na péči o rodinu.“[4]
„Výši vypořádacího podílu jednoho z bývalých manželů na zaniklém společném jmění nemůže soud snížit jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství účastníků byl jeho mimomanželský vztah.“[5]
Pokud však je příčina rozvodu manželství toho charakteru, že se promítá nejen do samotného vztahu manželů, ale i do hospodaření se společným majetkem či do péče o rodinu, jedná se o relevantní důvod ke stanovení disparity podílů. Jako příklad lze uvést požívání návykových látek, gamblerství či alkoholismus. Tyto závěry ostatně judikoval Nejvyšší soud například ve svém rozsudku sp.zn. 22 CdO 3637/2010 ze dne 5.3.2012: „Jednání, která jsou v rozporu s § 18 ZOR, resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou při vypořádání majetkového společenství manželů vést k úvaze o odklonu od rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají do hospodaření se společným majetkem nebo do péče o rodinu. Odklon od rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu.“
Ačkoli si to mnozí rodiče neuvědomují, v životě na nezletilé děti dopadá nejen samotný rozvrat manželství rodičů, ale může na ně mít neblahý vliv i zánik SJM. Z tohoto důvodu by soud měl vždy přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí. Z dikce ust. § 742 odst. 1 písm. d) plyne, že zákonodárce měl v úmyslu chránit zájmy a potřeby nejen nezletilých dětí, ale dětí nezaopatřených, za které lze považovat děti do 26. roku věku, a to za podmínky, že se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo také z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Upozorňujeme však na skutečnost, že za nezaopatřené dítě nelze považovat dítě, které je poživatelem invalidního důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně. Pro někoho možná překvapivým faktem je, že nezaopatřené dítě nemusí být dítětem obou manželů, jejichž společné jmění je soudně vypořádáváno.[6]
Považujeme však za nutné konstatovat, že ačkoli je soud povinen zohlednit zájmy nezaopatřeného dítěte, neměla by být aplikace disparity velikosti vypořádacích podílů bezbřehá. Vzhledem k tomu, že rodiče mají v souladu s ust. § 915 a násl. občanského zákoníku k dítěti vyživovací povinnost, mělo by být dosaženo stejné životní úrovně rodiče a dítěte již plněním vyživovací povinnosti a nikoli modifikací výše vypořádacího podílu. Z výše uvedeného se může jevit, že pravidlo o přihlédnutí k zájmům nezaopatřeného dítěte je téměř neaplikovatelné, ale tak tomu v žádném případě není. Soudy přihlížejí k potřebám nezletilých dětí obvykle v rámci rozhodování o tom, které věci mají jednomu z manželů připadnout. Na tomto místě soud zpravidla přikáže do výlučného vlastnictví manžela, kterému bylo dítě svěřeno do péče, věci, jež mohou sloužit jen potřebě dětí a jejich životnost je krátká, takže jich manžel nemůže dále sám užívat, např. dětský kočárek, postýlka apod., a to aniž by byla tato majetková hodnota druhému manželovi kompenzována. Jak je z uvedeného zřetelné, je v každém případě nutné přihlédnout k povaze, určení a životnosti věcí, které se mají vypořádat, zejména pak i se zřetelem k tomu, zda konkrétní věc může být užívána i jinými osobami, případně zda bude a po jak dlouhou dobu užívána dětmi.[7]
Zcela nezpochybnitelným kritériem při vypořádání společného jmění manželů je skutečnost, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Nezřídka kdy se lze setkat s tím, že jeden z manželů, který se na rozdíl od druhého manžela významnou měrou podílel na materiálním zabezpečení rodiny, navrhuje disparitu podílů, aniž by zohlednil přínos manžela, který pečuje o rodinnou domácnost (nejčastěji žena pečující o nezletilé děti). Takový přístup je však nesprávný, což ostatně potvrdil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3976/2011, když judikoval, že: „Případná změna velikosti podílu na vypořádání by vždy měla reflektovat potřebu ochrany dobrých mravů. Soud by však neměl přihlédnout k zásadně rozdílné míře péče účastníků o rodinu, pouze pokud jsou pro takový postup vážné důvody. V případě zjevné nerovnoměrnosti v péči o rodinu, která není kompenzována poskytováním materiálního zabezpečení, by měl přistoupit ke stanovení nestejné výše (disparity) podílů na vypořádávaném jmění.“
V tomtéž rozhodnutí NS ČR uvedl, že: „Nejsou-li dány důvody, které by z hlediska dobrých mravů v konkrétním případě umožňovaly učinit jiný závěr, pak skutečnost, že manžel, který opustil společnou domácnost, na péči o rodinu se nijak nepodílí a plní jen vyživovací povinnost na děti, která mu musela být uložena soudem a případně i vymáhána ve vykonávacím řízení, je – s přihlédnutím k tomu, zda poskytované výživné v individuálním případě může plně zajistit potřeby rodiny – důvodem pro snížení výše jeho podílu na vypořádávaném společném jmění. To platí i v případě, že manžel se nemůže podílet na péči o rodinu a společnou domácnost v důsledku protiprávního jednání a následného výkonu trestu odnětí svobody.“
V praxi se k disparitě podílů přistupuje například v případě, že jeden z manželů nejen že opustí společnou domácnost, ale zejména pak neplní svou vyživovací povinnost nezletilým dětem.
S výše uvedeným kritériem úzce souvisí rovněž další, zákonem stanovené pravidlo, jehož aplikace může odůvodnit změnu velikosti podílu na vypořádání společného jmění manželů, a tím je míra zasloužení se o nabytí a udržení majetkový hodnot náležejících do společného jmění manželů. Zde považujeme za potřebné upozornit na skutečnost, že jak pravidlo stanovené v ust. § 742 odst. 1 písm. e) (viz odst. výše), tak i pravidlo vymezené v ust. § 742 odst. 1 písm. f) se týkají výhradně skutečností, které nastaly ještě za trvání společného jmění manželů. Relevantním hlediskem pro to, zda je zde vážný důvod pro disparitní vypořádání SJM spočívající v různé míře zasloužení se o nabytí a udržení majetkový hodnot náležejících do společného jmění manželů, je nepochybně skutečnost, zda úsilí jednoho z manželů bylo vyvíjeno za trvání manželství nebo ještě před jeho vznikem. Stejně tak lze usoudit, že dostatečným a opodstatněným argumentem pro aplikaci nerovnosti podílů je fakt, že jeden z manželů za doby trvání manželství nepracoval, ačkoliv mohl. Vždy je však nutné posoudit, zda druhý – nepracující manžel naopak nevykonával zvýšenou péči o rodinu, čímž svou pasivitu v oblasti nabytí a udržení majetkových hodnot vykompenzoval.
K uvedenému lze připomenout například Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 656/2010 ze dne 26.01.2012: „Jestliže jeden z manželů během manželství pečoval o dítě a obstarával společnou domácnost, nelze snižovat jeho zásadně stejný podíl na vypořádávaném SJM s argumentací, že se o nabytí společného majetku nepřičinil svým výdělkem; samy o sobě však uvedené skutečnosti nejsou důvodem pro zvýšení podílu.“
Závěrem si dovolujeme vyjádřit svůj názor, že problematika disparity podílů při vypořádání společného jmění manželů by neměla být v žádném případě opomíjena, ani však přeceňována. V každém ohledu je zapotřebí přihlédnout nejen ke všem okolnostem konkrétního případu, které by odůvodňovaly jak paritní, tak disparitní vypořádání SJM, ale také k základní zásadě soukromého práva – principu dobrých mravů.
JUDr. David Řezníček, Ph.D., LL.M.
Mgr. Radka Prokopcová
Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář
U Černé věže 66/3
370 01 České Budějovice
Tel.: +420 386 323 247
Fax: +420 383 839 361
e-mail: recepce@reznicek.cz
--------------------------------------------------------------------------------
[1] KRÁLÍK, M. Judikatura NS: Parita a disparita podílů při vypořádání SJM (BSM). Soudní rozhledy, 2012, roč. 18, č. 11 – 12, s. 383 - 390.
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2914/99 – Soubor rozhodnutí NS C803
[3] „V odůvodněných případech lze při vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázat společnou pohledávku rozvedených manželů za třetí osobou jen jednomu z manželů, a to i za situace, kdy by dlužník mohl úspěšně namítnout promlčení.“
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 ze dne 22.08.2011
[5] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1112/2006 ze dne 23.05.2007
[6] Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 381
[7] Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 382
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
