K výkladu pojmu „prodej“ podle zákona o prodejní době v maloobchodě
Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávné době opět posuzoval výklad pojmu prodej podle zákona 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, v platném znění (dále jen „zákon o prodejní době v maloobchodě“ nebo „Zákon“). Tentokrát posuzoval skutkovou situaci, kdy si zákazník zboží objedná prostřednictvím e-shopu přímo na provozovně, kde si bezprostředně i zboží vyzvedne a zaplatí.
Podle zákona o prodejní době v maloobchodě platí (dle § 1 Zákona), že v maloobchodě je zakázán prodej o vymezených státních a ostatních svátcích (např. o Velikonočním pondělí či o 1. a 2. svátku vánočním). V maloobchodě je pak dále zakázán prodej na Štědrý den od 12.00 do 24.00 hodin. Tato omezení prodejní doby se nepoužijí na provozování prodejen, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m2. Zákon však neobsahuje žádné ustanovení, které by definovalo jednotlivé užívané pojmy, stejně tak je i poměrně strohá důvodová zpráva k zákonu o prodejní době.
Nejvyšší správní soud se tak v nedávné době několikrát zabýval výkladem jednotlivých pojmů, které se v Zákoně nacházejí, a to v souvislosti s přestupky, o kterých rozhodovala Česká obchodní inspekce (ČOI). Tato rozhodnutí ČOI totiž někteří podnikatelé považovali za nezákonná. Z našeho pohledu zásadním rozhodnutím je pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2022, č.j. 7 As 229/2020-32, ve kterém byla posuzována výše popsaná skutková situace (věc Alza.cz, a. s. proti České obchodní inspekci). Česká obchodní inspekce zde zastávala postoj, že je v souladu se Zákonem, aby o vybraných svátcích ve vymezených případech ustala veškerá prodejní činnost. To bylo také důvodem, proč byla společnost Alza.cz, a. s. (dále jen „Alza“) uznána vinou ze spáchání přestupku (dle ČOI uskutečňovala maloobchodní prodej výrobků spočívající v uzavírání kupních smluv a plnění uzavřených smluv odevzdáním předmětu koupě). Alza však uváděla, že pojmy prodej ani prodejní plocha nad 200 m2 nejsou Zákonem definovány, přičemž prodej se podle ní skládá z mnoha fází, a aby mohlo dojít k prodeji v kamenné prodejně, musí se odehrát všechny tyto fáze právě tam (nikoliv prostřednictvím internetu).
Podle Nejvyššího správního soudu je pro posouzení výkladu pojmu prodej rozhodný výklad prezentovaný v jeho rozsudku ze dne 12. 7. 2021, č. j. 4 As 349/2020 – 63, kdy při zjišťování významu tohoto pojmu lze vycházet ze soukromoprávních předpisů, které s pojmem prodej, resp. koupě pracují. Nejvyšší správní soud tak zastává názor, že „uzavření kupní smlouvy představuje pouze jednu z fází prodeje, a proto je zákaz prodeje stanovený zákonem o prodejní době nezbytné uplatnit pouze tam, kde se všechny fáze prodeje[1] uskuteční v kamenné prodejně (v prodejně fyzicky proběhne celý prodej). V případě online prodeje však zákazník vybírá zboží prostřednictvím internetových portálů, u kterých je možnost podrobnější prohlídky zboží zblízka (či dokonce jejich předvedení nebo vyzkoušení) vyloučena.“ Přitom i NSS dospívá k závěru, že způsob dodání prostřednictvím vyzvednutí na prodejně je jen jeden z možných a nabízených způsobů dodání, přičemž volba způsobu dodání je plně na zákazníkovi při uzavírání kupní smlouvy online. Zákazník, který je spotřebitelem, navíc má při online prodeji zvýšenou ochranu prostřednictvím zvláštní právní úpravy smluv uzavíraných prostředky komunikace na dálku, která problematické aspekty znevýhodňující spotřebitele kompenzuje určitými zvláštními právy.
Výdej zboží je tak podle NSS jen realizací povinností plynoucích z kupní smlouvy (odevzdat věc ze strany prodávajícího a převzít věc ze strany kupujícího), která je uzavřena online. Výdej zboží je tak podle NSS jen jednou z fází prodeje, přičemž tato fáze prodeje je dokonce podle NSS fází nikoliv rozhodující. „Provozovna pak v přeneseném významu pouze funguje jakožto jakési pomyslné „výdejové okénko“, prostřednictvím nějž je vydáváno zboží objednané na e-shopu. Takovou službu lze připodobnit službám klasických zásilkových služeb, či jiných zprostředkovatelů přepravních a dodavatelských služeb, jejichž činnost pod zákaz vyslovený v § 1 odst. 1 zákona o prodejní době bezesporu nespadá.“[2]
Uvedenou skutkovou situaci tedy NSS posoudil tak, že u zboží zakoupeného zákazníkem prostřednictvím internetového obchodu jeho pouhé vydání v provozovně, i včetně uskutečnění případné platby za zboží v provozovně, nelze považovat za prodej v maloobchodě či v provozovně ve smyslu § 1 odst. 1, resp. § 3 odst. 1 zákona o prodejní době, neboť rozhodující fáze prodeje (uzavření kupní smlouvy) se neuskutečnila v provozovně, nýbrž na internetových stránkách. NSS tak dospěl k závěru, že pojem prodej je širší než samotné uzavření kupní smlouvy.
Pro úplnost jen dodáváme, že se NSS zabýval i definicí pojmu prodejní plocha, přičemž dospěl k závěru, že při výkladu tohoto pojmu je třeba vycházet nařízení č. 250/2009 tak, jak učinila ČOI.
Závěrem lze tedy shrnout, že umožnění objednání zboží v e-shopu podnikatele pomocí počítače a výdej a platba takto objednaného zboží v téže provozovně podnikatele v den státního svátku dle zákona o prodejní době nepředstavuje prodej ve smyslu zákona o prodejní době, a jako takový tedy nepodléhá zákazu ve smyslu citovaného ustanovení zákona o prodejní době.
Mgr. Milan Jelínek,
advokát
[1] Zákazník si v prodejně vybere zboží, které si může bezprostředně prohlédnout a dotázat se na jeho vlastnosti přítomného prodavače. Vybrané zboží zákazník obvykle odebere přímo z příslušného regálu (pokud se nejedná o pultový prodej) a u pokladny zaplatí kupní cenu.
[2] Rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2021, č. j. 4 As 349/2020 – 63
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
