Kdy lze přenést povinnost dopravit nezletilé dítě na druhého rodiče

Stanovisko kolizního opatrovníka k cestování: náročnou cestu lze zpříjemnit, otec si může s nezletilým povídat, udělat zastávku nebo cestu spojit s výletem.

Stanovisko soudu I. stupně: “Matka odstěhováním otci velmi ztížila možnost styku se synem. V současné době jsou oba rodiče výdělečně činní. Oba mají k dispozici osobní automobil a soud má za to, že je spravedlivé, když matka spolu se synem se odstěhovala 300 km daleko od bydliště otce, aby na nákladech a na dopravě se podílela stejně jako otec.” Soud rozhodl tak, že doprava byla rozvržena napůl, kdy matka každý druhý týden nezletilého odveze a otec jí ho po ukončení styku přiveze (OS Kroměříž sp.zn. 13-0 P 180/2009).

Stanovisko odvolacího soudu: Na matku není možné přenést povinnost dopravy, je to totiž záležitost pouze otce, jeho povinnost, která souvisí s tím, že dítě nebylo svěřeno jemu do výchovy. Pokud chce realizovat styk, musí zajistit předávání nezletilého v plném rozsahu. Není vůbec relevantní, že otci matka zabránila ve střídavé výchově tím, že se odstěhovala na druhou stranu republiky, otec bude muset zabezpečit zkrátka vše, co se dopravy týče. Dle rozsudku uvedeného soudu (59Co 204/2011) “pokud otec hodlá právo styku realizovat, není dán důvod pro to, aby druhý z rodičů, který je z průběhu styku vyloučen, kromě povinnosti přípravy na předání, vlastního předání a převzetí nezletilého po ukončení styku, na něm participoval. Tím méně lze požadovat po rodiči, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy, aby v rámci předání dítěte druhému z nich na dobu rozhodnutím vymezenou, jej vyzvedával v místě bydliště ke styku oprávněného rodiče. Navíc by ani nebylo možno spravedlivě požadovat po matce, aby po dobu, kdy bude nezletilý v péči otce, byla časově limitována na nutnost dostavit se do bydliště otce k převzetí syna, když otci, který své právo uplatní a realizuje v daném případě nic nebrání předat nezletilého v místě jeho bydliště, kde mu bude na počátku styku rovněž předán. O povinnosti rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy, zajistit styk s druhým z rodičů předáním v jeho bydlišti, by za určitých, zřejmě výjimečných okolností bylo možno rozhodnout. Tak by se mohlo stát při objektivní nemožnosti oprávněného rodiče např. Z důvodu vážného zdravotního stavu, který by mu nedovoloval si pro dítě přijet apod.”

Máte snad někdo jinou zkušenost podloženou judikaturou? Jaké by měly být předpoklady, aby se doprava nezletilého rozdělila spravedlivě mezi oba rodiče, pokud se rozhodli žít odděleně a ani ne nutně na opačných místech republiky?

JUDr. Klára Doležalová,
advokát

Moreno Vlk & Asociados
advokátní kancelář

Sokolovská 32/22 
186 00 Praha 8

Tel.: +420 224 818 736
Fax: +420 224 818 736 
e-mail: praha@moreno-vlk.eu 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz