Konec nejnižší nabídkové ceny jako základního hodnotícího kritéria pro zadání veřejné zakázky?

Dne 28. března 2014 byly v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněny tři nové směrnice týkající se veřejného zadávání. Jedná se o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „Směrnice 2014/24/EU“), Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU o udělování koncesí a Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES.

Doba pro implementaci všech uvedených směrnic do národních právních řádů byla stanovena na dva roky. V České republice by měl být během stanovené doby, dle informací Ministerstva pro místní rozvoj, přijat zcela nový zákon o veřejných zakázkách zohledňující evropské předpisy.

Nové směrnice přináší hned několik novinek, jedna ze zásadních změn se týká kritérií pro zadání veřejné zakázky. Ta jsou uvedena v článku 67 Směrnice 2014/24/EU (tedy tzv. obecné zadávací směrnice) a jako jediné kritérium pro zadání veřejné zakázky je stanovena ekonomická výhodnost nabídky. Stávající evropská úprava, obsažená v článku 53 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, umožňuje zadavatelům zadat veřejnou zakázku na základě hospodářsky nejvýhodnější nabídky anebo nejnižší ceny. Právě možnost zadání zakázky na základě nejnižší nabídkové ceny již není ve Směrnici 2014/24/EU obsažena.

Dle Směrnice 2014/24/EU může ekonomická výhodnost nabídky znamenat nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou na základě kritérií, která zahrnují kvalitativní, environmentální a sociální hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky. Domněnku, kdy jsou konkrétní kritéria spojena s předmětem veřejné zakázky, stanoví čl. 67 odst. 3 Směrnice 2014/24/EU.

Demonstrativní výčet kritérií, která může zadavatel využít pro stanovení ekonomické výhodnosti nabídky je uveden v čl. 67 odst. 2 Směrnice 2014/24/EU pod písmeny a) – c). Nově tak může být posuzována například přístupnost konceptu pro všechny uživatele, sociální, environmentální nebo inovační vlastnosti. Podstatnější novinkou však je, že mezi možnými kritérii pro výběr ekonomicky nejvhodnější nabídky jsou výslovně uvedeny kvalifikace a zkušenosti pracovníků pověřených realizací dané veřejné zakázky v případě, že na úroveň plnění veřejné zakázky může mít kvalita zapojených pracovníků dopad. Text Směrnice 2014/24/EU tak přímo povoluje, aby byla kvalifikace pracovníků uchazeče jedním z kritérií rozhodujících o výběru nejvhodnější nabídky.

Znamená to však, že nejnižší cena jako výlučné hodnotící kritérium bude zcela vyloučena a pro žádnou veřejnou zakázku již nebude moci být použita? Vždyť pro mnohé veřejné zakázky (např. dodávky běžných komodit) je přitom kritérium nejnižší ceny kritériem zcela příhodným. Dnes je sice řada veřejných zakázek (se složitým předmětem plnění či vysokými nároky na kvalitu) nevhodně zadávána v jednokriteriálních zadávacích řízeních podle nejnižší nabídky, naprostý zákaz použití nejnižší ceny jako jediného kritéria by mohl však vést k podobně nepřípadnému opačnému extrému.

Úvod čl. 67 odst. 2 Směrnice 2014/24/EU naznačuje, že tomu tak nebude: „Ekonomicky nejvýhodnější nabídka z hlediska veřejného zadavatele se stanoví na základě ceny nebo […]“ – cena je tedy obecně připouštěna jako jeden z možných způsobů vymezení „ekonomicky nejvýhodnější nabídky“. Až potud se tedy zdá, že navzdory obecným proklamacím nové zadávací směrnice nepřináší v této otázce až natolik revoluční změnu oproti současnému stavu. I dnes totiž zadavatel může a má zvážit a rozhodnout, zda pro konkrétní předmět zakázky je vhodnější soutěžit s jedním kritériem (cenou) či zda zvolit hodnotící kritéria odlišná (jiná věc je, nakolik správně je tento právní požadavek uplatňován v praxi – bohužel často nikoliv).

Nicméně, ve svém závěru čl. 67 odst. 2 Směrnice 2014/24/EU stanoví, že „členské státy mohou stanovit, že veřejní zadavatelé nemohou použít pouze cenové či pouze nákladové kritérium jakožto jediné kritérium pro zadání veřejné zakázky nebo omezit jejich použití na určité kategorie veřejných zadavatelů nebo na určité typy veřejných zakázek.“ Je tak otázkou, jak bude konkrétně ustanovení týkající se hodnotících kritérií v plánovaném novém zákoně o veřejných zakázkách znít, přičemž právě s ohledem na neblahé zkušenosti z praxe se jeví vhodnou možnost zadavatelům pro některé typy veřejných zakázek cenové kritérium jako jediné hodnotící kritérium výslovně zakázat, zatímco pro jiné typy jej povolit. Z evropské legislativy je tak patrný příklon k dalším kritériím, než je pouze nejnižší nabídková cena bez ohledu na ostatní hlediska nabídky.

Shodně s dosavadní úpravou je stanoveno určení poměrné váhy, kterou zadavatel přikládá každému z hodnotících kritérií. Směrnice 2014/24/EU však výslovně určuje, že stanovená kritéria nesmějí veřejnému zadavateli ponechávat neomezenou volnost výběru a naopak musí zajistit možnost účinné hospodářské soutěže. Zadavatelé též budou muset specifikovat jednotlivá kritéria takovým způsobem, aby mohly být ověřeny jak uvedené informace, tak míra splnění jednotlivých kritérií.

Monika Skálová