Lázeňský poplatek – platit či neplatit?

Pokud o místních poplatcích obecně platí, že bývají v mediích neprávem ve stínu daní, tak pro lázeňské poplatky to platí dvojnásob.

Připomeňme si, že obce mohou ex lege vybírat tyto místní poplatky :

a) poplatek ze psů,
b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt,
c) poplatek za užívání veřejného prostranství,
d) poplatek ze vstupného,
e) poplatek z ubytovací kapacity,
f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst,
g) poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí
h) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů,
i) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

V praxi se řeší a řešila zajímavá otázka, zda lázeňskému poplatku podléhá i pobyt osoby zcela hrazený z prostředků veřejného zdravotního pojištění v rámci komplexní lázeňské péče. Lidově řečeno - musí či nemusí ho platit?

Zmíněné místní poplatky (z hlediska rozpočtové skladby) jsou svým charakterem daňovými výnosy. Avšak současně nelze přehlédnout jejich zvláštní povahu. Na rozdíl od klasických daní je u nich více akcentována regulační funkce. Jejich význam zejména spočívá v částečné kompenzaci nákladů obce. (např. zvýšená dopravní zátěž , problematika odpadů, bezpečnosti, ochrany životního prostředí apod.). Rovněž tak jde o zdroj, který obci může sloužit ke zvelebování zařízení sloužících lázeňským hostům a jejich rodinám. Lázeňskými místy mohou být velmi často obce malé, jejichž příjmy plynoucí z rozpočtového určení daní nebudou stačit na zajišťování potřeb a pohodlí lázeňských turistů. Proto je, jak už hloubavější čtenáři tuší, příjem turisticky přitažlivých obcí a lázeňských míst posílen tím, že mohou vybírat předmětný poplatek.

Zastávám názor , že je plně v souladu se smyslem tohoto poplatku, aby jeho poplatníky byli i ti, kteří pobývají v lázeňských místech na základě komplexní lázeňské péče, plně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

K obdobnému závěru došel v listopadu 2009 i Nejvyšší správní soud. NSS jasně judikoval, že pobytem za úplatu dle § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je i pobyt fyzické osoby hrazený plně z prostředků veřejného zdravotního pojištění v rámci komplexní lázeňské péče. Tato fyzická osoba je tedy poplatníkem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt.

Čtenář – neprávník možná čeká, že autor teď začne volat po novelizaci zákona, tak jak to nota bene dělávají jiní. Vzhledem k nekonečným změnám a doplňování naší legislativy, ve které se už dnes mnohdy nevyznají ani právníci, takto nečiním. Myslím že bude zcela postačující, že bude respektován výše zmíněný judikát Nejvyšší správního soudu. Otázka obecného podfinancování našich obcí, a to nejen těch lázeňských , by byla námětem na další komentář.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.