MEZINÁRODNÍ OCHRANNÁ ZNÁMKA

Miroslav Černý

     Výrobky označené ochrannými známkami se dnes obchodují v celosvětovém měřítku. Majitelé známek si proto zajišťují jejich právní ochranu ve všech státech, kde se budou jejich známky používat, jedná se zejména o země exportu. Ochranná známka je však chráněna vždy pouze na území toho státu, jehož orgán tuto známku zapsal. To znamená, že právní ochrana známek má teritoriální povahu. Ochranu známek v zahraničí lze zajistit několikerým způsobem:

1. Tzv. národní cestou, kdy se známka přihlašuje u zápisného úřadu v tom státě, kde si chceme zajistit ochranu.
2. Prostřednictvím mezinárodního zápisu ochranných známek na základě Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek a Protokolu k této dohodě (mezinárodní ochranná známka).
3. Pro ochranu na celém území Evropské unie můžeme zvolit institut evropské známky.

    V dnešním článku se budeme zabývat rozborem úpravy mezinárodního zápisu ochranných známek. Právní úprava je obsažena v Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek, která byla uzavřena roku 1891 a později několikrát revidována a měněna. Česká republika je touto dohodou vázána podle vyhlášky ministra zahraničí č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb. V současné době přistoupilo k této mnohostranné mezinárodní smlouvě více než padesát států (52 k srpnu 2001). Aplikace některých ustanovení Madridské dohody, a tím i možnost přístupu dalších členských států, byla v roce 1989 upravena uzavřením Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek (dále jen Protokol). Česká republika přistoupila i k tomuto Protokolu (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 248/1996 Sb.)

      Madridská dohoda a Protokol k této dohodě zajišťují příslušníkům smluvních stran možnost ochrany jejich známek ve všech smluvních státech Madridské dohody nebo Protokolu na podkladě jediné přihlášky, podané u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě. Registrace ochranné známky u tohoto Mezinárodního úřadu má účinky i ve vztahu k přihlašovatelem určeným členským zemím, jejichž úřady však mohou ve stanové lhůtě vznést námitky. Nevznesou-li námitky, pak danou známku bez dalšího zapíší do národních rejstříků ochranných známek.

     Přihlašovatel ochranné známky podle madridské dohody musí být příslušníkem některého členského státu nebo v něm musí mít sídlo nebo skutečně působící průmyslový závod nebo obchodní provozovnu. Podle Madridské dohody musí přihlašovatel nejdříve registrovat známku u svého národního zápisného úřadu a pak prostřednictvím tohoto úřadu podat přihlášku k Mezinárodnímu úřadu v Ženevě. Národní úřad provádí kontrolu správnosti údajů, které přihlašovatel uvádí v žádosti o mezinárodní zápis. Protokol postup registrace modifikoval tím způsobem, že přihlašovatel může podat přihlášku k Mezinárodnímu úřadu i přímo a nikoliv až na základě již registrované ochranné známky u svého národního zápisného úřadu. Žádost o mezinárodní zápis lze podat již na základě podané přihlášky u národního řadu. Tento postup lze zvolit pouze v případě, že přihlašovatel uplatňuje ochranu pouze ve státech, které jsou členskými státy výlučně Protokolu a nejsou současně členy Madridské dohody. Takový mezinárodní zápis je však závislý na následném provedení zápisu předmětné ochranné známky u národního zápisného úřadu. Pokud tedy nedojde k zápisu známky u příslušného národního úřadu, bude příslušný mezinárodní zápis zrušen a vymazán z mezinárodního rejstříku. Jestliže bude v mezinárodní přihlášce uveden alespoň jeden stát, který je smluvním státem Madridské dohody, tak se bez ohledu na to, že je současně členem Protokolu, musí mezinárodní zápis opírat o zápis téže známky u národního úřadu.

     Při mezinárodním zápisu ochranné známky lze uplatnit právo přednosti z přihlášky téže ochranné známky u příslušného národního úřadu. Předpokladem uplatnění práva přednosti je skutečnost, že mezi datem podání přihlášky u národního zápisného úřadu a datem zápisu této ochranné známky do národního rejstříku neuplyne více než šest měsíců. Mezinárodní úřad uzná v tomto případě právo přednosti z národní přihlášky, jestliže mu bude mezinárodní přihláška doručena do dvou měsíců od zápisu této ochranné známky u národní úřadu.

     Mezinárodní úřad vede rejstřík, do kterého se zapisují mezinárodně přihlášené ochranné známky. Zápis ochranné známky oznamuje Mezinárodní úřad všem smluvním státům Madridské dohody a Protokolu, do kterých je mezinárodní známka přihlašována. Kterýkoliv národní zápisný úřad smluvního státu může s účinností pro sebe odmítnout ochranu mezinárodní ochranné známce, jestliže odporuje vnitrostátním předpisům tohoto státu. Lhůta, ve které je možno ochranu odepřít, činí podle Madridské dohody jeden rok od data mezinárodního zápisu dotčené známky. Smluvní státy Protokolu mohou na základě svého prohlášení tuto lhůtu prodloužit na osmnáct měsíců a opírá-li se odmítnutí o námitku podanou oprávněnou osobou může být po předchozím upozornění odmítnutí sděleno i po této lhůtě.Odmítnutí ochrany se oznamuje Mezinárodnímu úřadu. Definitivní rozhodnutí o odepření ochrany na území konkrétního státu padne až po následujícím řízení a vznesených námitkách příslušným národním úřadem (viz. níže). 

     Doba ochrany mezinárodní známky činí podle Madridské dohody dvacet let a může být prodlužována vždy na dalších dvacet let. Podle Protokolu je doba ochrany desetiletá a může být obnovována vždy o dalších deset let.

     Mezinárodní zápis ochranné známky je po dobu pěti let závislý na existenci národního zápisu. Jestliže dojde ve lhůtě pěti let od mezinárodního zápisu k zániku této ochranné známky, bude její mezinárodní zápis zrušen a vymazán z mezinárodního rejstříku.

     Poplatky související s mezinárodním zápisem ochranných známek upravuje sazebník poplatků, který byl stanoven prováděcím řádem k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek a k Protokolu k Madridské dohodě. Tento sazebník je platný od 1.4.1996. poplatky jsou splatné předem ve švýcarských francích a platí se na účet Světové organizace duševního vlastnictví Výnosy z těchto poplatků se podle stanového klíče rozdělují mezi členské státy. Pro ilustraci uvádím pouze několik základních poplatků. Základní poplatek na dobu deseti let, jestliže není reprodukce ochranné známky barevná činí 653 CHF, je-li reprodukce barevná 903 CHF. Za každou další třídu výrobků a služeb, jsou-li v seznamu více než tři třídy, se platí dodatkový poplatek (dále jen dodatkový poplatek) 73 CHF. Doplňkový poplatek za každý stát, do něhož se známka přihlašuje činí (dále jen doplňkový poplatek) 73 CHF. Při obnově na dalších deset let činí základní poplatek 653 CHF. Dodatkový poplatek je 73 CHF a doplňkový poplatek také 73 CHF. Pro některé smluvní strany Protokolu se místo dodatkových a doplňkových poplatků platí individuální poplatky, které jsou pro jednotlivé státy odlišné. Podrobnější údaje ohledně poplatků spojených s mezinárodním zápisem ochranných známek jsou uvedeny v sazebníku poplatků. Přihláška k mezinárodnímu zápisu ochranných známek se podává v České republice prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví, u něj se platí správní poplatek ve výši 2.500,- Kč.

     Úředním jazykem u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví je francouzština a po podepsání Protokolu také angličtina. Přihlašovatel si může zvolit jeden z uvedených jazyků, ve kterém se poté děje vzájemná komunikace mezi přihlašovatelem a Mezinárodním úřadem. Mezinárodní úřad však nefunguje jako překladatel a materiály, které mu přišly od jednotlivých národních úřadů rozesílá v tom jazyce, ve kterém mu přišly (francouzština/angličtina).

     Možnost mezinárodního zápisu ochranných známek představuje pro přihlašovatele zejména značné administrativní zjednodušení. Toto zjednodušení je možné vidět zejména v následujících případech:

• Při podávání mezinárodní přihlášky. Přihlašovatel z České republiky vyplňuje pouze formulář žádosti o mezinárodní zápis a tu podává Úřadu průmyslového vlastnictví. Který na jejím základě vypracuje vlastní mezinárodní přihlášku.

• další komunikace se děje prostřednictvím Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví. Přihlašovatel tedy nemusí jednat jednotlivě s úřady v každém státě, kde si chce zajistit ochranu. Mezinárodní úřad Světové organizace duševního vlastnictví jedná sám s jednotlivými národními známkovými úřady ve státech, kde má být mezinárodní známka zaregistrována a informuje o průběhu řízení přímo přihlašovatele. Přihlašovatel je tak ušetřen komunikace v jednotlivých národních jazycích a jedná pouze v jednom z úředních jazyků, tedy v angličtině nebo ve francouzštině.

• Odepře-li národní známkový úřad ochranu přihlašované mezinárodní známce, pak o tom prostřednictvím Mezinárodního úřadu vyrozumí přihlašovatele. Rozhodne-li se přihlašovatel pokračovat v řízení u dotčeného známkového úřadu, pokračuje v komunikaci již přímo s tímto řadem. V této fázi řízení musí být přihlašovatel obligatorně zastoupen oprávněným zástupcem z příslušného státu. Zvolený zástupce se musí před zápisným úřadem prokázat plnou mocí podepsanou přihlašovatelem. Legislativa v jednotlivých státech se odlišuje v požadavku, zda podpis na plné moci musí být ověřen notářem, či zda stačí podpis „bez notáře“. V tomto případě je postup analogický se zápisem tzv. národní cestou.

• Zjednodušené je také placení poplatků. Přihlašovatel nemusí platit poplatky zvlášť v každém státě, kam svou ochrannou známku přihlašuje, ale platí poplatky pouze u Mezinárodního úřadu (viz. výše).

     Mezinárodní zápis ochranné známky umožňuje administrativně zjednodušený postup registrace známek v zahraničí, a tak překonává bariéry odlišných národních úprav známkového práva. Institut mezinárodní ochranné známky přispívá nejenom k lepší ochraně průmyslového vlastnictví v mezinárodním měřítku, ale také k nerušenému rozvoji mezinárodního obchodu.